ECLI:CZ:US:2018:1.US.619.18.1
sp. zn. I. ÚS 619/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti PRVNÍ ČESKÁ STAVEBNÍ A OBCHODNÍ, a. s., se sídlem v Praze, Plzeňská 1270/97, zastoupené Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem v Praze, Terrerova 1356/6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 658/2017-586 ze dne 29. listopadu 2017, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 31 Co 5/2016-538 ze dne 7. června 2016 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 15 C 88/2011-466 ze dne 28. května 2015, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Hvozdnici, se sídlem v Hvozdnici 125, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v řízení před Okresním soudem Praha-západ domáhala na vedlejším účastníkovi zaplacení 1 560 951 Kč s příslušenstvím jako ceny víceprací při provedení díla - rekonstrukce Sborového domu v Hvozdnici včetně revitalizace zahrady. Okresní soud žalobu zamítl s tím, že cena díla byla sjednána jako maximální s tím, že drobné změny budou řešeny dohodnutým zápisem do stavebního deníku, změny závažnějšího rozsahu písemnou formou. Stěžovatelka však neprokázala, že k takové změně ceny díla došlo.
2. Krajský soud v Praze rozhodnutí okresního soudu potvrdil s tím, že důkazem o změně ceny díla nemůže být dohoda o vyčíslení a následném finančním zúčtování prací ze dne 30. 11. 2009, neboť v ní si smluvní strany dohodly toliko, že dojde k přesnému vyčíslení prací nad rámec smlouvy i prací provedených pouze z části či vůbec. Tato dohoda směřovala k přípravě seznamu víceprací, přípočtů a odpočtů k vypracovanému položkovému rozpočtu. Za toho stavu nebyla žalovaná povinna plnit více, než se původně zavázala, neboť nebyla prokázána dohoda o změně ceny díla.
3. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné podle §237 občanského soudního řádu, neboť předložená právní otázka spočívala na zpochybnění skutkového stavu: obsahu dohody o vyčíslení a následném finančním zúčtování prací ze dne 30. 11. 2009.
4. Proti rozhodnutím okresního, krajského a Nejvyššího soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu a na ochranu majetku. Porušení těchto práv stěžovatelka spatřovala v nesprávném hodnocení důkazů a nesprávném výkladu právních jednání smluvních stran. Obecné soudy se důkazy zabývaly nedostatečně a bez přihlédnutí k celkovým souvislostem. Obecné soudy neodůvodnily, proč nepovažují dohodu z 30. 11. 2009 za dodatek ke smlouvě o dílo, byť takovým dodatkem podle svého obsahu je. Vůle smluvních stran jednoznačně směřovala k úpravě závazků založených původní smlouvou o dílo. Stěžovatelka v souladu s touto dohodou nechala vícepráce ocenit a výslednou částku předložila vedlejší účastnici, která teprve následně začala účelově tvrdit, že žádný dodatek nebyl uzavřen. Není přitom sporné, že vícepráce byly provedeny.
5. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadenými rozhodnutími i textem dohody z 30. 11. 2009; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
6. Stěžovatelka opakovala svou argumentaci z řízení před obecnými soudy s tím, že z dokazování mělo vyplynout uzavření dodatku ke smlouvě o dílo. Touto argumentací se však obecné soudy zabývaly, stěžovatelka přitom netvrdí žádné konkrétní procesní pochybení při provádění důkazů, jehož se soudy měly dopustit. Úkolem Ústavního soudu přitom není hodnotit (a přehodnocovat) důkazy provedené obecnými soudy, pokud byly dodrženy zásady dané příslušnými procesními řády [nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. S ohledem na zásadu přímosti dokazování by Ústavní soud ostatně mohl provedené důkazy hodnotit odchylně jen tehdy, jestliže by tyto důkazy provedl znovu [nález sp. zn. I. ÚS 68/93 ze dne 21. 4. 1994 (N 17/1 SbNU 123)].
7. Důvody pro takový postup však v předložené věci dány nejsou. Zjevně není pravda, že by soudy neodůvodnily, proč dohodu z 30. 11. 2009 nepovažují za dodatek ke smlouvě o dílo. Krajský soud jednoznačně uvedl, že z obsahu této dohody plyne toliko shoda mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem na tom, že bude připraven seznam víceprací, přípočtů a odpočtů, na jehož základě bude možné práce ocenit. Ocenění pak bude sloužit jako základ pro finanční vyrovnání. Takový závěr odvolacího soudu prima facie odpovídá obsahu dohody z 30. 11. 2009. Ostatně i sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že ke změně ceny za dílo dojde, resp. že konečná cena za realizaci díla bude sjednána.
8. Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že se obecné soudy návrhem stěžovatele procesně řádně, logicky a z ústavního hlediska věcně přiléhavě zabývaly.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu