ECLI:CZ:US:2018:1.US.625.18.1
sp. zn. I. ÚS 625/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczynské, zastoupené Mgr. Lucií Vaculínovou, advokátkou se sídlem Hilleho 1843/6, 602 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Co 37/2017-582 ze dne 21. 11. 2017 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 148/2013-574 ze dne 12. 9. 2017, ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 44 Co 148/2013-579 ze dne 31. 10. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Krajský soud v Brně jako nedůvodný zamítl návrh stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení téhož soudu č. j. 44 Co 148/2013-563 ze dne 12. 9. 2017. Tímto usnesením bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku téhož soudu č. j. 44 Co 148/2013-332 ze dne 24. 9. 2014 vydaného v právní věci stěžovatelky o náhradu škody. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty jako věcně správné potvrdil.
Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že soudy nezohlednily její majetkové a zdravotní poměry. Kvůli poranění a zánětu oka v srpnu 2017 a navazujícímu zánětu průdušek nebyla schopná podat včas odvolání. Jedná se přitom dle stěžovatelky o omluvitelné důvody. Soud měl dále dle jejího názoru přihlédnout ke skutečnosti, že jí měl být již v řízení o žalobě pro zmatečnost, resp. nejpozději na žádost stěžovatelky učiněnou společně s podáním žádosti o prominutí lhůty, ustanoven zástupce chránící její zájmy. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost je v zásadě jen polemikou se závěry soudů o nenaplnění předpokladů, které by mohly vést k prominutí zmeškané lhůty. Majetkovou situací stěžovatelky ani ustanovením právního zástupce se soudy přirozeně nezabývaly, neboť tyto otázky nebyly pro posouzení důvodů, které jí měly znemožnit podat včasné odvolání, vůbec rozhodující. Zdravotním stavem stěžovatelky se soudy zabývaly, ale dospěly k závěru o nevěrohodnosti jejích tvrzení, resp. skutečnosti uváděné stěžovatelkou v návrhu naopak nasvědčovaly, že její zdravotní stav v rozhodnou dobu ve skutečnosti stěžovatelce učinit včasné podání nezmařil.
V této souvislosti soudy neponechaly bez povšimnutí řadu momentů, například skutečnost, že stěžovatelka sama datovala svůj návrh posledního dne odvolací lhůty, přesto k jeho odeslání došlo až po jejím uplynutí. Krajský soud též vyjádřil své pochybnosti o pravosti přiložené zprávy dr. Křižaly, zejména z hlediska posouzení, zda jde opravdu o lékaře. Beztak by byla tato zpráva pro posouzení žádosti o prominutí zmeškání lhůty dle krajského soudu bez významu, neboť dokumentuje období dávno předcházející době, po kterou stěžovatelce běžela lhůta k podání odvolání. Konečně ani stěžovatelkou tvrzený dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav soudy jako omluvitelný důvod neakceptovaly, neboť ani dílčí zdravotní problémy (jako např. zánět průdušek) nebyly toho rázu, aby stěžovatelce vskutku zabránily učinit včasný procesní úkon, a tedy nešlo o omluvitelné důvody.
Ústavní soud odůvodnění soudů pokládá za zcela racionální a srozumitelné bez známek jakékoli svévole. Z uvedených důvodů tudíž odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. února 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu