ECLI:CZ:US:2018:1.US.763.18.1
sp. zn. I. ÚS 763/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Ing. Martina Langa, zastoupeného Mgr. Davidem Veselým, advokátem se sídlem Praha 5, Žitavského 496, proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 12. 2017 č. j. 33 Nt 1618/2017-10 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-JIH, oddělení obecné kriminality ze dne 13. 11. 2017 č. j. KRPS-372329-205/TČ-2016-011471-ULČ, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - JIH, oddělení obecné kriminality, kterým byla stěžovateli podle §66 odst. 1 trestního řádu uložena pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč. Dále navrhuje zrušení označeného usnesení Okresního soudu Praha-západ, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 17, čl. 23, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel namítá, že pořádková pokuta mu byla uložena za výroky pronesené v době, kdy již nevěděl, jak má brojit proti nezákonnému postupu orgánů činných v trestním řízení. Poukazuje na sérii pochybení orgánů činných v trestním řízení, proti kterým se nemohl bránit. Brojí přitom zejména proti snaze těchto orgánů podrobit jej ústavnímu vyšetření ze strany ustanoveného psychiatra. Vyjadřuje přesvědčení, že dozorující státní zástupce svévolně a úmyslně překračoval svoji pravomoc a postupoval v rozporu s procesními předpisy a s pokyny nadřízeného státního zastupitelství. Na základě toho se stěžovatel domnívá, že měl právo postavit se takovémuto jednání na odpor, a že proto nemůže být za svůj verbální projev sankcionován.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí a dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94). Taková pochybení Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
Napadeným usnesením policejního orgánu byla stěžovateli uložena pořádková pokuta z toho důvodu, že i přes předchozí napomenutí a následné uložení pořádkové pokuty se i nadále v písemném projevu neustále vyjadřoval urážlivě k orgánům činným v trestním řízení, přičemž jeho vulgární výrazy se neustále stupňovaly. Policejní orgán přitom v napadeném usnesení citoval konkrétní části dokumentu zaslaného stěžovatelem prostřednictvím jeho osobní datové schránky policejnímu orgánu a dozorujícímu státnímu zástupci, jež zahrnovaly řadu vulgarismů a hrubých urážek směřovaných vůči policejnímu komisaři a dozorujícímu státnímu zástupci.
Je tedy zřejmé, že pořádková pokuta nebyla stěžovateli uložena proto, že kritizoval postup orgánů činných v trestním řízení, ale že tuto kritiku formuloval vulgárním a urážlivým způsobem. Veškerou výše uvedenou argumentaci stěžovatele proto Ústavní soud musel vyhodnotit jako irelevantní, neboť směřovala výhradně k prokázání údajných pochybení orgánů činných v trestním řízení a překračování pravomoci dozorujícího státního zástupce. I kdyby se však veškerá tato tvrzení stěžovatele ukázala jako pravdivá, nemohlo by to ospravedlňovat vulgarity a hrubé urážky policejního komisaře a dozorujícího státního zástupce.
Okresní soud Praha-západ v napadeném usnesení správně podotkl, že stěžovatel svůj nesouhlas s vydanými rozhodnutími i s procesním postupem orgánů činných v trestním řízení mohl vyjádřit kultivovaným způsobem, když jeho inteligence je nepochybně na vysoké úrovni, a nebyl by tedy pro něj problém, aby ve svých písemných projevech nevybočoval z mezí věcné a především slušné kritiky. Tento soud dále zdůraznil, že jednání stěžovatele, za nějž policejní orgán pořádkovou pokutu uložil, nepředstavovalo pouhý exces či impulsivní projev, který by ze strany orgánů činných v trestním řízení mohl být tolerován, ale šlo o pokračování jeho dlouhodobého urážlivého chování vůči těmto orgánům.
Ústavní soud se s uvedenými závěry shoduje a konstatuje, že v posuzované věci došlo ke splnění všech zákonných předpokladů pro uložení pořádkové pokuty. Napadená rozhodnutí tedy nevykazují žádný ústavněprávní deficit, a Ústavní soud proto neshledal důvod ke kasačnímu zásahu.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2018
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu