ECLI:CZ:US:2018:1.US.777.18.1
sp. zn. I. ÚS 777/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti EYEcom s.r.o., Rožmitál pod Třemšínem, Jungmannova 127, zastoupené Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 332, 412/2017-156 ze dne 19. 12. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka s odvoláním na porušení ústavních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou základních práv a svobod navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu 2. stupně k novému rozhodnutí.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením Městského soudu v Praze bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti rozsudku ze dne 21. 3. 2017 č. j. 27 C 250/2015-76 jako opožděné a její odvolání proti usnesení ze dne 21. 3. 2017 č. j. 27 C 250/2015-137 bylo rovněž odmítnuto, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Ústavní soud poté dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Takový procesní prostředek představuje i žaloba pro zmatečnost. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání.
Tvrdí-li stěžovatelka, že soudem byl učiněn vadný závěr, že odvolání muselo být odmítnuto, měla dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u civilních soudů ještě před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Z podané ústavní stížnosti však nevyplývá, že by stěžovatelka tohoto mimořádného opravného prostředku využila.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2018
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj