ECLI:CZ:US:2018:2.US.1022.18.1
sp. zn. II. ÚS 1022/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. S., zastoupené JUDr. Pavlem Kolaciou, advokátem, se sídlem Znojmo, nám. Republiky 18, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2017 č. j. 5 To 392/2017-300, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka se v pozici poškozené v trestním řízení domáhala toho, aby bylo odsouzenému uloženo uhradit jí náhradu nákladů, které jí vznikly přibráním zmocněnce.
3. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 8. 2016 č. j. 17 T 68/2016-206, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2017 č. j. 5To 552/2016-260 byl odsouzený uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti a byl mu uložen trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roky a 6 měsíců. Citovaným rozhodnutím okresního soudu bylo též odsouzenému uloženo nahradit poškozené vzniklou škodu a nemajetkovou újmu a dále též náklady vzniklé přibráním zmocněnce advokáta ve výši 55 312 Kč. Proti tomu podal odsouzený stížnost, ve které namítl, že soud prvního stupně jednak při přiznání těchto nákladů poškozené nepřihlédl ke spoluzavinění zemřelého a jednak, že soud prvního stupně při rozhodování o těchto nákladech nepřihlédl k tomu, že poškozené byla odsouzeným prostřednictvím pojišťovny již plněna částka ve výši 30 419 Kč. Odsouzený navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a nárok poškozené zamítl.
4. O stížnosti odsouzeného rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 8. 11. 2017 č. j. 5 To 392/2017-300 tak, že podle §149 odst. 1 trestního řádu napadené usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 9. 2017 č. j. 17 T 68/2016-290 zrušil a odsouzenému uložil povinnost nahradit poškozené (stěžovatelce) náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, v celkové výši 24 893 Kč. Ve zbytku požadovaných nákladů (do celkové výše 55 312 Kč) návrh poškozené zamítl. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že stížnostní námitku odsouzeného ohledně krácení nároku poškozené v důsledku spoluzavinění zemřelého neshledal odvolací soud důvodnou. Ke krácení nároku stěžovatelky došlo proto, že jí již byla pojišťovnou z titulu náhrady nákladů uhrazena částka 30 419 Kč.
5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že s tímto závěrem uvedeným v napadeném usnesení nesouhlasí. Náhrada nákladů vzniklých přibráním zmocněnce je výhradně nárokem poškozené. Je pak podle stěžovatelky pouze na poškozené, zda při uplatnění soudem přiznaného nároku vůči odsouzenému bude přihlížet k tomu, zda jí odsouzený již případně plnil a v jaké výši. Jen sama poškozená pak nese riziko, že do výše plnění poskytnutého odsouzeným nebude při vymáhání náhrady úspěšná. Stěžovatelka má za to, že vypořádání vzájemných nároků mezi poškozeným a odsouzeným poté co, je poškozenému nárok přiznán, je privátní záležitostí těchto subjektů a soudu nepřísluší do těchto jejich vzájemných vztahů zasahovat.
6. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
8. V projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že hodnocení skutkového stavu případu a interpretace podústavního práva jsou doménou obecných soudů.
9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince. Závěry napadeného usnesení krajského soudu byly přesvědčivě odůvodněny a Ústavní soud neshledal, že by jimi bylo jakkoli zasaženo do základních práv stěžovatelky.
10. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, pročež její ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu