ECLI:CZ:US:2018:2.US.1107.18.1
sp. zn. II. ÚS 1107/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu Františka Odehnala, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2018 č. j. 5 Co 6/2018-396, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V podání označeném jako ústavní stížnost stěžovatel brojil proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"), kterým vrchní soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 31. 1. 2017 č. j. 24 C 17/2010-371. Krajský soud tímto usnesením zastavil řízení o stěžovatelově žalobě pro zmatečnost z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
2. Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Zejména stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně (od roku 1994), přičemž byl opakovaně vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 55/11 ze dne 12. 4. 2011; či usnesení sp. zn. I. ÚS 4028/17 ze dne 20. 3. 2018). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.
6. Za dané situace, shodně jako v dalších věcech téhož stěžovatele (sp. zn. I. ÚS 716/11, sp. zn. IV. ÚS 290/18, sp. zn. II. ÚS 590/18, sp. zn. I. ÚS 663/18, I. ÚS 1037/18) Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2018
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj