ECLI:CZ:US:2018:2.US.117.18.1
sp. zn. II. ÚS 117/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele PREFA MAJETKOVA a. s., se sídlem Pardubice, Husova 456, zastoupeného Mgr. Vladimirem Štěpánkem, advokátem se sídlem Pardubice, třida Míru 70, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3994/2017-547 ze dne 31. 10. 2017, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 45/2017-306 ze dne 20. 4. 2017 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 31 C 146/2013-206 ze dne 29. 11. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 1. 2018, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen "Úmluva") a dle čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále také jen "Listina"), na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Dále namítá též porušení čl. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny, čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 4 a 90 Ústavy ČR a čl. 13 Úmluvy.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že napadenými rozhodnutími bylo rozhodováno o žalobě stěžovatele pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2014 č. j. 58 Co 301/2014- 111 a jemu předcházejícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2. Napadenými rozhodnutími bylo shledáno, že žaloba není důvodná. Dovolatel totiž netvrdil žádné skutečnosti, nasvědčující tomu, že jednání některého ze soudců, kteří vydali napadená rozhodnutí, naplnilo znaky konkrétního trestného činu. Stěžovatel rovněž neupřesnil důvody, z nichž dovozuje podjatost příslušných soudkyň, rozhodujících v původní věci.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s právním názorem dovolacího soudu, napadá i jeho soudce z podjatosti, aniž by však reálně tento názor konkretizoval. Jedná se o obtížně srozumitelnou ústavní stížnost, jejíž podstatou je zřejmě stěžovatelovo přesvědčení, že v důsledku protiprávních (mafiánských, zločinných) postupů státních orgánů mu byla způsobena značná újma na majetku a že soudci, v této věci rozhodující, mu nevyhověli z důvodů své podjatosti.
4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. V projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že hodnocení skutkového stavu případu a interpretace podústavního práva jsou doménou obecných soudů.
7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.
8. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že obecné soudy náležitě odůvodnily, proč dospěly k závěru o zamítnutí stěžovatelovy žaloby pro zmatečnost. Náležitě pak stěžovateli vysvětlily, jaké důvody a argumenty je k tomuto závěru vedly. Ústavní soud neshledal přiléhavou či přesvědčivou ani argumentaci stěžovatele ohledně podjatosti soudců Nejvyššího soudu, kteří v jeho věci rozhodovali.
9. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu