ECLI:CZ:US:2018:2.US.132.18.1
sp. zn. II. ÚS 132/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ACSYS s. r. o., se sídlem Bešůvka 785, Žebětín, zastoupené advokátem Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem Křížová 18, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2017, č. j. 50 C 51/2016-75, za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud"), neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího práva na rovnost účastníků zaručeného čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. V řízení, které předcházelo podání nyní projednávané ústavní stížnosti, městský soud nyní napadeným rozsudkem rozhodl ve věci žalobce Česká pošta, s. p. (dále jen "žalobce") proti stěžovatelce jako žalované tak, že stěžovatelka má povinnost zaplatit žalobci částku 396 Kč spolu s příslušenstvím (výrok I.) a současně zaplatit žalobci částku ve výši 4.080 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalovaná částka představuje dluh stěžovatelky za neuhrazení úplaty za vydání kvalifikovaného osobního certifikátu, o jehož prodloužení stěžovatelka dne 16. 1. 2015 požádala. Městský soud výrok o úhradě nákladů řízení odůvodnil tak, že i přes skutečnost, že je žalobce státním podnikem, má právo na náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem s výjimkou odměny a režijního paušálu za postupné doplnění žaloby. Výjimkou byly náklady za účast na jednání před soudem dne 19. 9. 2017, kdy se žalobce těchto nákladů výslovně vzdal. Městský soud tyto náklady označil jako účelně vynaložené, jelikož v tomto konkrétním sporu s ohledem na uplatněnou obranu žalovaného bylo vhodné, aby žalobce mohl adekvátním způsobem bránit svá práva u soudu.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že městský soud svým rozhodnutím porušil její základní právo na rovnost účastníků dle čl. 37 odst. 3 Listiny, pokud se rozhodl v průběhu řízení z důvodu absence tvrzených důkazů ze strany žalobce k přerušení jednání. Stěžovatelka je přitom přesvědčena, že ji městský soud tímto postupem při ústním jednání znevýhodnil a porušil tak čl. 37 odst. 3 Listiny, pokud řízení o tzv. bagatelní částce přerušil a odročil jednání bez relevantního důvodu. Dle tvrzení stěžovatelky je v případě tzv. bagatelního sporu o jistinu ve výši 396 Kč naprosto neúčelné, aby soud jednání odročoval za účelem zvážení dalšího postupu v řízení, neboť dle ustanovení §119 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), je takový postup možný pouze z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Stěžovatelka se zejména neztotožňuje s odůvodněním nákladového výroku. Je totiž přesvědčena, že došlo k závažnému porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, rozhodl-li soud o povinnosti zaplatit náklady řízení dle advokátního tarifu, pokud se Česká pošta, s. p., nechal zastupovat vícero advokáty v případě sporu o tzv. bagatelní částce. Dle stěžovatelky prý soud řádně nezdůvodnil, zda je vůči stěžovatelce spravedlivé požadovat výši nákladů související se zastupováním žalobce vícero advokáty v soudním řízení potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
4. Ústavní soud předně konstatuje, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí v tzv. bagatelní částce, což samo o sobě výrazně limituje samotnou možnost a zejména hloubku přezkumu, která je v takových případech prováděna. Z pohledu námitky stěžovatelky k nerovnosti účastníků při ústním jednání, ke kterému mělo dojít rozhodnutím městského soudu řízení přerušit a jednání odročit z důvodu absence tvrzených důkazů ze strany žalobce, je nutné uvést, že ani v případě tzv. bagatelních věcí nelze zcela rezignovat na základní principy, na nichž je založen spravedlivý proces (viz např. nález IV. ÚS 4546/12). Soud je povinen vytvořit prostor zaručující účastníkům řízení uplatnit všechny důkazy, které mohou jeho rozhodování ovlivnit. Ani v těchto případech se tak nelze odklonit od zásady hodnocení důkazů, vyjádřené v §132 o. s. ř., pokud soud považuje za nutné účastníkovi řízení poskytnout prostor tvrzené skutečnosti vysvětlit nebo doplnit. V jednání městského soudu tak nelze spatřovat apriorní porušení práva na rovnost účastníků dle čl. 37 odst. 3 Listiny tak, jak se domnívá stěžovatelka.
5. K námitce stěžovatelky o nezákonném rozhodnutí v tzv. bagatelní částce, kdy není přípustné podání odvolání, Ústavní soud především odkazuje na svou ustálenou rozhodovací praxi (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3247/07, nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009, nález sp. zn. II. ÚS 502/17; veškerá judikatura zdejšího soudu dostupná z: http://nalus.usoud.cz). V případech tzv. bagatelních částek je úspěšnost takovéto ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, až na určité výjimky, vyloučena. Takovými výjimkami mohou být zcela extrémní situace, kdy by docházelo k porušování ústavně procesních principů, tedy zejména v případech zásahů orgánů veřejné moci v takové míře, že dosahují ústavněprávní dimenze, například se jedná právě o zásah do práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny. Jedná se tak zejména o situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci právního předpisu dopustily svévole, své rozhodnutí neodůvodnily nebo by se jejich rozhodnutí příčilo pravidlům logiky (např. nález sp. zn. III. ÚS 137/08).
6. Ústavní soud pak v otázkách nákladů řízení zaujímá ve své judikatuře rezervované stanovisko, jestliže ji podrobuje pouze ústavněprávnímu přezkumu. Intenzita porušení ústavně zaručených práv v otázce spravedlivého procesu bude totiž dosahovat jiné intenzity v případě řízení vedoucího k rozhodnutí ve věci samé a rozhodnutí o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení tak musí představovat skutečný exces z pravidel procesu, aby poskytlo relevantní základ pro opodstatňující výrok Ústavního soudu o nedodržení ústavnosti.
7. Vzhledem k námitkám stěžovatelky o nepřiměřené výši nákladů řízení ve vztahu ke sporu o tzv. bagatelní částku Ústavní soud dodává, že je vždy nutné posoudit míru nepřiměřenosti stanovení těchto nákladů v souvislostech a individuálně ke konkrétnímu případu. Bude také kladen velký důraz na stanovisko samotného soudu, aby řádně zdůvodnil uložení povinnosti hradit náklady řízení. Ústavní soud přitom pravidelně uvádí ve své nálezové judikatuře (např. nález II. ÚS 3855/14, nález III. ÚS 532/17), případy, kdy je považováno za neúčelné, aby stát vybaven příslušnými organizačními složkami k hájení svých zájmů zajištěnými personálně i finančně ze státního rozpočtu, výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, tedy například využitím právních služeb advokáta.
8. Česká pošta jako státní podnik, dle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, zajišťuje poštovní služby na celostátní úrovni, a za tímto účelem hospodaří s majetkem státu. Dle své organizační struktury Česká pošta, jako státní podnik, disponuje právními službami v rámci vnitřní korporátní správy. Ani státnímu podniku - jakožto podnikatelskému subjektu - však nelze zcela upřít právo nechat se zastupovat advokátem, pokud uzná za vhodné vyhledat právní pomoc dle obtížnosti konkrétního případu. Ústavní soud tak v uvedeném případě (pamětliv bagatelnosti sporné částky a okolnosti, že se jedná výhradně o otázku nákladů řízení) nerozporuje dostatečně přesvědčivé odůvodnění městského soudu o přiznání nákladů řízení žalobci, pokud konstatoval, že v uvedeném sporu s ohledem na uplatněnou obranu žalovaného bylo na místě, aby byl žalobce zastoupen advokátem a mohl tak adekvátně bránit svá práva u soudu. Jak se ostatně podává ze shora uvedeného, náhrada nákladů řízení za účast u jednání dne 19. 9. 2017 nebyla žalobci přiznána, jelikož se jí výslovně vzdal, a nebyla mu přiznána rovněž odměna a paušál za postupná doplnění žaloby, neboť městský soud správně konstatoval, že všechna skutková tvrzení měla být uvedena již v žalobě. Je tak zřejmé, že městský soud nepřistoupil k přiznání veškerých potenciálních nákladů řízení žalobci, nýbrž provedl jejich diferenciaci a konkretizaci. Takovýto postup shledává Ústavní soud ústavně souladným.
9. Pokud proto Ústavní soud posoudil individuálně a v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv stěžovatele důvody, pro které by bylo nezbytné zrušení napadeného rozhodnutí v bagatelní výši, dospěl k závěru, že v daném případě nebyla zjištěna žádná fakta hodná zvláštního zřetele ve shora uvedeném smyslu, která by s ohledem na okolnosti daného případu teprve odůvodňovala kasační zásah Ústavního soudu. Jak se totiž podává z obsahu napadeného rozhodnutí, městský soud svoje závěry dostatečně odůvodnil a Ústavní soud nemá žádný rozumný důvod, pro který by měl tento závěr jakkoliv zpochybňovat.
10. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2018
Ludvík David v. r.
předseda senátu