ECLI:CZ:US:2018:2.US.1882.17.1
sp. zn. II. ÚS 1882/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti Ing. Františka Dudy, zastoupeného JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, sídlem Střelecká 437/4, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017 č. j. 23 Cdo 45/2017-524, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2016 č. j. 12 Cmo 215/2015-443 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2015 č. j. 50 Cm 185/2005-375, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti AGFA GRAPHICS naamloze vennootschap, sídlem Septestraat 27, Mortsel, Belgické království, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Náhrada nákladů zastoupení se stěžovateli nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 6. 2017, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 90, 95 a 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Zároveň požádal o přiznání náhrady nákladů zastoupení podle §83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 4. 2015 č. j. 50 Cm 185/2005-375 bylo vyhověno žalobě vedlejší účastnice a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit jí částku 1 161 339 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku kupní ceny dodaného zařízení AGFA podle kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2001. Toto rozhodnutí bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 21. 1. 2016 č. j. 12 Cmo 215/2015-443.
3. V řízení před obecnými soudy nebylo sporu o tom, že mezi vedlejší účastnicí jako prodávající a stěžovatelem jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva. Kupní cena zařízení byla dohodnuta na částku 3 736 339 Kč, avšak zaplacena byla jen částka 2 575 000 Kč. Zbylý nedoplatek je předmětem žaloby. Žalovaný svou obranu založil na tvrzení o výskytu jakostní vady zařízení, kterou měl včas nahlásit a jež spočívala v tom, že zařízení nebylo možné použít pro zpracování zakázek klientů v kompozicích PDF a PS. V tomto ohledu uplatňoval k započtení nárok na slevu z kupní ceny do výše žalované pohledávky. Obecné soudy se však s tímto tvrzením neztotožnily. Z provedených důkazů, zejména ze soudem nařízeného znaleckého posudku, vypracovaného Ing. Zdeňkem Pasekou, soudním znalcem v oboru tiskařství, jeho následného výslechu a výslechů v rozsudku jmenovaných svědků, zjistily, že stěžovatelem vytýkané nedostatky nejsou vadou zařízení, za kterou by vedlejší účastnice odpovídala. Při provozování předmětného zařízení měly být vyvolány jeho chybnou obsluhou, případně měly spočívat v podkladech zákazníků stěžovatele předaných ke zpracování, které nebyly stěžovatelem kontrolovány. Vzhledem k tomu, že podle obecných soudů nebyla prokázána existence tvrzených vad plnění, nevzniklo stěžovateli právo na slevu z kupní ceny dodaného zařízení uplatněné v průběhu řízení k započtení. Započtením proto uplatněný nárok ani nemohl zaniknout.
4. Vrchní soud hodnotil omluvu stěžovatele z jednání konaného dne 29. 4. 2015 jako nedůvodnou. Krajský soud mohl ve věci jednat navzdory nepřítomnosti stěžovatele a vydat na tomto jednání rozhodnutí, aniž by mu tím způsobil újmu na jeho právu hájit se v soudním řízení. Konkrétní výhrady technického charakteru k vypracovanému znaleckému posudku a výslechům znalce a svědka Ing. Libora Juříčka mohl stěžovatel vznést při několika jednáních krajského soudu, na kterých byli znalec i svědek přítomni, jichž se však stěžovatel z různých důvodů nezúčastnil. Přesto se jmenovaní k některým výhradám žalovaného, jež byly písemně vzneseny v průběhu řízení, vyjádřili. Pokud v odvolání stěžovatel namítal, že vedlejší účastnice v jeho prospěch neuplatnila dohodnutou tzv. měnovou doložku a připravila jej o částku 335 574 Kč, kterou požadoval započíst včetně dohodnutých úroků z prodlení, jde o nová, nepřípustná tvrzení, kterými se vrchní soud jako odvolací soud nemohl zabývat. To platí i ve vztahu k požadavku stěžovatele započíst částku 366 000 Kč na smluvní pokutu za porušení povinností podle servisní smlouvy ze dne 29. 3. 2001.
5. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017 č. j. 23 Cdo 45/2017-524 bylo dovolání stěžovatele odmítnuto. Dovolatel ve svém dovolání sice vymezil několik právních otázek, na těch však buď nezáviselo napadené rozhodnutí vrchního soudu, nebo se týkaly vad řízení či zjištěného skutkového stavu. Předmětem námitek byl zejména způsob ustanovení znalce a závěry obsažené v jím vypracovaném znaleckém posudku, z něhož obecné soudy vycházely.
III.
Argumentace stěžovatele
6. Námitky stěžovatele směřují především vůči znaleckému posudku vyhotovenému Ing. Zdeňkem Pasekou. Postup znalce při plnění znaleckého úkolu, jakož i posudek samotný považuje stěžovatel za natolik vadné, že znemožňují, aby tento posudek byl použit jako základ pro soudní rozhodnutí. Přestože na tyto vady upozorňoval již v řízení před obecnými soudy, nebylo k nim přihlédnuto a obecné soudy se s nimi nijak nevypořádaly. Krajský soud rovněž nevysvětlil, z jakého důvodu neustanovil znalcem jinou osobu, konkrétně osobu navrženou stěžovatelem.
7. Je zřejmé, že znalecké zkoumání měl znalec provádět sám a pokud na takové zkoumání nebyl odborně zdatný, měl odepřít podání znaleckého posudku, případně určit a požádat o pomoc jiného specialistu. Ze soudního spisu nevyplývá, že by krajský soud umožnil znalci, aby při své znalecké činnosti využil jinou osobu. Ve skutečnosti však znalec svěřil celé zkoumání sporného zařízení Ing. Liboru Juříčkovi, který nebyl znalcem ani specialistou z jiného oboru, ale zástupcem původního žalobce, společnosti Agfa Graphics Czech Republic s.r.o. Ze vzájemné komunikace mezi znalcem a Ing. Liborem Juříčkou vyplynulo, že se znají dlouhodobě, patrně z doby předcházející soudnímu řízení. Byl to dokonce původní žalobce, kdo navrhl, aby byl znalcem ustanoven Ing. Zdeněk Paseka.
8. Činnost Ing. Libora Juříčka při zhotovování znaleckého posudku měla být zcela zásadní, neboť vykonal podstatné úkony týkající se sporného zařízení, respektive některých jeho nedostatků vytýkaných stěžovatelem v rámci jeho procesní obrany. Tímto způsobem krajský soud v podstatě přenechal žalující straně vykonání zásadních činností v rámci znaleckého zkoumání, čímž způsobil, že znalecký posudek nelze považovat za nezávislý a správně vyhotovený, stejně jako další úkony znalce vykonané v řízení. Za procesně bezcennou nutno označit i svědeckou výpověď Ing. Libora Juříčka, která následovala poté, co již byl podrobně seznámen s průběhem řízení i se zkoumáním znalce. Nadto měl znalecký posudek vykazovat i řadu dalších vad a nedostatků v popisu činnosti znalce.
9. Obecné soudy podle stěžovatele nepřihlédly k tomu, že součástí kupní smlouvy byla tzv. měnová doložka, z níž vyplývalo, že dojde-li před zaplacením celé kupní ceny ke změně poměru mezi českou korunou a eurem o více jak 5 %, dojde rovněž k úpravě ceny podle aktuálního kurzu. V době uzavření smlouvy měl kurz představovat 34,80 Kč za 1 EUR. V době rozhodování krajského soudu již činil přibližně 27,44 Kč za 1 EUR. Stěžovatel je tak na základě napadených rozhodnutí nucen zaplatit o 335 574 Kč více, než by správně měl s ohledem na uvedenou doložku. Rovněž je nucen hradit úroky z prodlení z vyšší částky. Tuto námitku stěžovatel uplatňoval i v dovolání, dovolací soud se jí však nezabýval a dovolání bez věcného projednání odmítl.
10. Stěžovatel v průběhu řízení trpěl značnými zdravotními problémy, a tudíž musel podstoupit příslušná lékařská vyšetření, která mu opakovaně znemožňovala účast při nařízených jednáních. Z obsahu spisu je zřejmé, že k jeho zdravotním problémům nebylo v řízení přihlédnuto. I navzdory jeho potížím se nařízená jednání konala. V důsledku osobní neúčasti přitom stěžovatel nemohl využívat svá procesní práva účastníka řízení, zejména právo provést výslech osob znalce a svědka Ing. Libora Juříčka nebo se vyjádřit k důkazům. Stěžovatel je přesvědčen, že k porušení jeho procesních práv došlo v důsledku negativního vztahu obecných soudů vůči němu. Vyvrcholením tohoto negativního vztahu bylo uložení pořádkové pokuty krajským soudem ve výši 30 000 Kč, kterou následně potvrdil i vrchní soud.
IV.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná (ze strany stěžovatele byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
12. Ústavní soud se seznámil s argumentací stěžovatelem, napadenými rozhodnutími a obsahem spisu vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 50 Cm 185/2005, načež zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
13. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Sám totiž není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, což znamená, že jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení v rovině tzv. podústavního práva či jiné nesprávnosti.
14. Námitky stěžovatele proti napadeným rozhodnutím směřovaly především vůči skutkovým závěrům obecných soudů ohledně existence vad zařízení, které bylo předmětem kupní smlouvy mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí. Ústavní soud má za to, že s otázkou zákonnosti a použitelnosti znaleckého posudku se dostatečně vypořádaly již krajský soud a vrchní soud. Obsah znaleckého posudku posoudily v kontextu ostatních provedených důkazů. Následně přitom učinily zjištění, že předmětné zařízení je plně funkční a je schopno zpracovat v plném rozsahu všechny druhy souborů PDF a PS. Příčinou problémů stěžovatele se zpracováním zakázek mělo být nesprávné používání základního uživatelského nastavení. Stěžovatel měl možnost uvést tvrzení nebo důkazy, které by zpochybnily zjištění obecných soudů. Stejně tak měl možnost klást znalci i svědkům otázky, této možnosti však s ohledem na svou opakovanou nepřítomnost na jednání nevyužil. Tvrzení, že se nemohl jednání zúčastnit ze zdravotních důvodů, nebylo prokázáno. K této otázce se uvedené soudy podrobně vyjádřily nejen v napadených rozsudcích, ale také v rozhodnutích, na jejichž základě byla stěžovateli uložena pořádková pokuta.
15. Pokud jde o námitku nepřihlédnutí k tzv. měnové doložce, stěžovatel ji uplatnil poprvé až v odvolání. Nelze tudíž vrchnímu soudu vytknout, že ji považoval za nové nepřípustné tvrzení podle §205a občanského soudního řádu, kterým se nemohl zabývat.
16. Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí za náležitým způsobem odůvodněna. Nelze v nich spatřovat libovůli ani jakýkoli jiný "kvalifikovaný" exces, kterým by obecné soudy v rámci svých rozhodnutí, jakož i postupu předcházejícímu jejich vydání, vybočily z požadavků spravedlivého procesu podle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy. Ve zbytku postačí odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, ve vztahu k nimž nepovažoval Ústavní soud za nezbytné nic dodávat.
17. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako zjevně neopodstatněné (výrok I.). Náhradu nákladů zastoupení stěžovateli nepřiznal, neboť v důsledku odmítnutí ústavní stížnosti k tomu nebyly splněny podmínky podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (výrok II.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2018
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu