ECLI:CZ:US:2018:2.US.1980.18.1
sp. zn. II. ÚS 1980/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Jany Hubené, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, č. j. 20 Cdo 5626/2017-175, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost brojící proti shora nadepsanému usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo pro vady odmítnuto dovolání stěžovatelky podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2016, č. j. 68 Co 115/2016-95.
Podaná ústavní stížnost však nesplňovala všechny podmínky řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s ustanovením §30 a §31 citovaného zákona totiž musí být účastník v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (včetně sepsání samotné ústavní stížnosti), a to na základě plné moci, v níž je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Jakkoliv platí, že podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. října 2015 (sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15) "je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem", zjistil Ústavní soud v nyní projednávané věci, že podle aktuálního seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou (viz http://vyhledavac.cak.cz/) stěžovatelka byla z tohoto seznamu vyškrtnuta. Proto se na ni plně vztahuje povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
Dále bylo z elektronické databáze ústavních stížností zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byla mnohokrát vyzývána k odstranění vad svých návrhů a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, pokud vady podání nebudou odstraněny. Stěžovatelka tedy byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání této ústavní stížnosti. Dle Ústavního soudu by proto bylo poskytování poučení o povinném zastoupení totožné stěžovatelce v každém individuálním případě, kdy již byla několikrát v této věci poučena, postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelce postupem v předchozích řízeních byla objektivně sdělena zásada, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupena advokátem.
Ústavní soud tedy v tomto případě, shodně jako ve věcech téže stěžovatelky vedených např. pod sp. zn. IV. ÚS 3959/16, sp. zn. II. ÚS 396/17, sp. zn. III. ÚS 923/17, sp. zn. III. ÚS 1887/17 a I. ÚS 3836/17, shledal důvod pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnul.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2018
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj