ECLI:CZ:US:2018:2.US.2159.18.1
sp. zn. II. ÚS 2159/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaje), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Rajtra, zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem, AK se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 147, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2018 č. j. 33 Cdo 1056/2018-244 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. října 2017 č. j. 19 Co 9/2017-222, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 246 C 124/2010 se stěžovatel svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 470 000 Kč s příslušenstvím. Podle jeho tvrzení se žalovanou ústně uzavřel smlouvu o půjčce na uvedenou částku, kterou žalovaná převzala a přes opakované upomínky dosud nevrátila.
2. Svým rozsudkem ze dne 12. 2. 2016 č. j. 246 C 124/2010-161 městský soud žalobě stěžovatele vyhověl.
3. K odvolání žalované Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 4. 10. 2017 č. j. 19 Co 9/2017-222 změnil rozsudek městského soudu tak, že žalobu zamítl.
4. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 17. dubna 2018 č. j. 33 Cdo 1056/2018-244 odmítl pro vady. Shledal totiž, že stěžovatel nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
5. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků. Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný. Ve vztahu k rozsudku městského soudu a krajského soudu jde o návrh nepřípustný.
6. Ústavní soud nejdříve konstatuje, že přestože stížnostní námitky stěžovatele směřují v zásadě jen proti meritorním závěrům soudu odvolacího, v řízení o ústavní stížnosti bylo nutno věnovat pozornost především rozhodnutí dovolacího soudu, kterým bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto pro vady podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). V takovém případě, tj. při odmítnutí dovolání pro vady, totiž může být předmětem přezkumu Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti zásadně jen otázka splnění náležitostí dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. Naopak samotná správnost, respektive ústavnost rozhodnutí ve věci nemůže být předmětem přezkumu Ústavního soudu, neboť nebyla ani předmětem přezkumu před Nejvyšším soudem (viz např. usnesení ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 2953/17; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz).
7. Mezi povinné náležitosti dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. patří vymezení důvodu dovolání a uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést jak právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení), tak tuto nesprávnost - při vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání - konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, kterému náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Neboli, dovolatel je povinen jasně vymezit relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od této relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu či v čem je tato praxe rozporná nebo v čem je třeba ji změnit, případně že se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou. Případně lze přípustnost dovolání podle okolností vymezit i odkazem na relevantní rozhodovací činnost Ústavního soudu (srov. stanovisko ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, publikované pod č. 460/2017 Sb.).
8. Vzhledem k tomu, že bližší argumentace stěžovatele k protiústavnosti usnesení dovolacího soudu v ústavní stížnosti absentuje, Ústavní soud pouze ověřil, zda Nejvyšší soud při posouzení této vady dovolání nepostupoval příliš formalisticky, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není a že právo stěžovatele na spravedlivý proces porušeno nebylo. Tuto část ústavní stížnosti proto Ústavní soud posoudil jako zjevně neopodstatněnou.
9. Pokud pak jde o napadený rozsudek krajského soudu, Ústavní soud shledal ústavní stížnost směřující proti němu jako nepřípustnou. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je tedy založena na principu subsidiarity, vyžadujícím předchozí vyčerpání dostupných právních prostředků před podáním ústavní stížnosti. Pokud je však podáno dovolání trpící vadami, nejedná se o řádně uplatněný opravný prostředek, který by byl meritorně přezkoumatelný Nejvyšším soudem a jehož vyčerpání podmiňuje přípustnost ústavní stížnosti (srov. také nález ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. I. ÚS 354/15, bod 16). Ústavní soud zejména stěžovatele odkazuje na své stanovisko, vydané před podáním jeho ústavní stížnosti, podle nějž neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (stanovisko ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, publikované pod č. 460/2017 Sb.).
10. Podaná ústavní stížnost byla proto v části směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ve zbylé části směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně byla s ohledem na princip subsidiarity (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu