ECLI:CZ:US:2018:2.US.2372.18.1
sp. zn. II. ÚS 2372/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Zdeňka Hnízda a 2) Marie Prunerové, oba společně zastoupeni Mgr. Ing Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem Komenského 4, Klatovy, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2017, č. j. 15 Co 166/2017-398, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť mají za to, že jím bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do jejich soukromého a rodinného života podle čl. 10 Listiny.
2. V řízení, předcházejícím podání nyní projednávané ústavní stížnosti, se žalobce Z. Matásek žalobou na určení vlastnictví domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem studny na pozemku parc. č. X1 v k. ú. Krotějov, okres Klatovy. Na tuto studnu je napojen i rodinný dům X2, který je v podílovém spoluvlastnictví stěžovatelů. Studna je pro stěžovatele a obyvatele dalších přilehlých rodinných domů jediným zdrojem pitné vody. V tomto sporu o určení vlastnictví ke studni vystupovali stěžovatelé v pozici vedlejšího účastníka na straně žalované (tj. České republiky - Státního pozemkového úřadu) a současně jako uživatelé studny.
3. Okresní soud v Klatovech (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 13. 3. 2017, č. j. 6 C 262/2015-344, určil, že předmětná studna s vodovodem je příslušenstvím pozemku parc. č. st. X3, jehož součástí je stavba S. X4, rodinný dům v k. ú. Krotějov, okres Klatovy, zapsaného na LV č. X5 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy (dále jen "studna"), a to ve spoluvlastnickém podílu žalobce ve výši 1/4. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a ústavní stížností nyní napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce, když krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že určil, že žalobce je vlastníkem (celé) předmětné studny. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, č. j. 22 Cdo 5959/2017-441, odmítnuto pro nepřípustnost.
4. Stěžovatelé tvrdí, že žalobce od Státního pozemkového úřadu v roce 2003 koupil stavební parcelu vč. rodinného domu v k. ú. Krotějov a po celou dobu řízení před obecnými soudy uváděl, že spolu s uzavřením kupní smlouvy na rodinný dům nabyl i vlastnictví ke studni, která je umístěna na přilehlém pozemku. Naproti tomu stěžovatelé namítají, že vlastnictví studny nemohlo přejít na žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené se Státním pozemkovým úřadem, neboť studna nebyla v kupní smlouvě specifikována jako příslušenství věci hlavní. Aby totiž mohla být studna jako příslušenství hlavní stavby kupní smlouvou převedena na jinou osobu, musí být na straně prodávajícího - Státního pozemkového úřadu - dána vůle příslušenství převést, a to v písemné podobě. Projev této vůle prý přitom v kupní smlouvě absentuje a okresní soud dal stěžovatelům za pravdu, když určil, že žalobci náleží toliko spoluvlastnický podíl ke studně o velikosti 1/4, neboť na studnu jsou napojeny celkem 4 rodinné domy. Jestliže tedy sám prodávající (Státní pozemkový úřad) prodal žalobci 1/4 studně, nikoliv studnu celou, není možné rozhodnout, že studna celá náleží žalobci.
5. Krajský soud však vyhodnotil situaci odlišně. Ačkoliv prodávající Státní pozemkový úřad údajně popřel vůli prodat žalobci studnu celou, rozhodl odvolací soud o vlastnictví ke studni nabyté na základě kupní smlouvy přes nevůli prodávajícího a navzdory tomu, že v kupní smlouvě předmětná studna není specifikována jako převáděné příslušenství věci hlavní (nabývané právě kupní smlouvou). V tomto podle stěžovatelů vybočil krajský soud z mezí platných právních předpisů a rozhodl protizákonně. Jelikož žalobce před pravomocným rozhodnutím sporu nemohl potvrdit, že stěžovatelům i nadále dovolí odebírat vodu ze studny, stěžovatelům nyní hrozí, že přijdou o jediný zdroj pitné vody. Proto navrhují, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil.
6. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů spolu s napadeným rozhodnutím krajského soudu, a to z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž shledal, že není opodstatněná.
7. Ústavní soud především připomíná, že mu zásadně nepřísluší přehodnocovat dokazování, provedené obecnými soudy. Pokud proto z provedeného dokazování v nyní projednávané věci krajský soud dovodil, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že uzavřením kupní smlouvy mezi Státním pozemkovým úřadem a žalobcem došlo rovněž k převodu studny, a to přestože tato studna nebyla ve smlouvě výslovně vyjmenována, neshledává Ústavní soud žádný důvod, pro který by měl tento závěr zpochybňovat. Jak ostatně uvedl v usnesení v této věci i Nejvyšší soud, u nemovitostí, které jsou příslušenstvím věci hlavní a které se nezapisují do katastru nemovitostí, postačí k platnému převodu pouze vyjádření, že hlavní věc se převádí s příslušenstvím (blíže nespecifikovaným). Pokud tedy v kupní smlouvě nebyla vyjádřena vůle prodávajícího (Státního pozemkového úřadu) studnu z převodu vyloučit, byla studna a vlastnictví k ní převedena na kupujícího (žalobce) spolu s věcí hlavní. Provedené důkazy nedávají prostor k úvahám, že by na žalobce byl převeden toliko spoluvlastnický podíl ke studně o velikosti 1/4. Pro věc pak také není rozhodné to, kdo před podáním žaloby na určení vlastnictví studnu užíval, případně přispíval na její údržbu apod. Způsob užívání věci totiž nemůže mít vliv na vznik spoluvlastnických vztahů (viz str. 5 usnesení Nejvyššího soudu). Tyto závěry Ústavní soud neshledal důvod - s ohledem na svoje vymezení v ústavním systému a vztah k obecným soudům - jakkoliv přehodnocovat, jelikož mu takový postup nepřísluší.
8. Ani v právním názoru, že o vyloučení vlastnictví studny žalobcem (resp. vyloučení vlastnictví ke studni v podílu 3/4, jak se dovolávají stěžovatelé) by bylo možné uvažovat pouze v případě, že by v kupní smlouvě uzavřené mezi Státním pozemkovým úřadem jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím byla předmětná studna výslovně z převodu vyloučena a jelikož o studni v kupní smlouvě není žádná zmínka, má se za to, že vlastnictví k ní bylo jako příslušenství věci hlavní převedeno na žalobce, nespatřuje Ústavní soud žádný exces dosahující ústavněprávní intenzity. Jedná se totiž ve skutečnosti toliko o výklad podústavního práva a protože Ústavní soud není povolán k jeho sjednocování, nespatřuje ani důvod zpochybňovat závěr krajského soudu, že výslovně neprojevená vůle k převodu vlastnického práva k studni neznamená, že vlastnictví ke studni nebylo v plném rozsahu převedeno na žalobce.
9. Ústavnímu soudu závěrem nezbývá než konstatovat, že nesdílí přesvědčení stěžovatelů o porušení jejich ústavně zaručených práv. Zmiňované právo na spravedlivý proces totiž neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. V posuzovaném případě obecné soudy předepsané elementární požadavky spravedlnosti respektovaly.
10. Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatelé dovolávají, dotčeným rozhodnutím porušeny nebyly. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2018
Ludvík David v. r.
předseda senátu