ECLI:CZ:US:2018:2.US.284.18.1
sp. zn. II. ÚS 284/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ječmínkovy sady, s. r. o., se sídlem Vinaře 110, Vinařice, právně zastoupené JUDr. Jiřím Terynglem, advokátem, AK se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2017 sp. zn. 28 Co 315/2017 a rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 4. 2017 sp. zn. 5 C 183/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka navrhovala zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Žalobou ze dne 10. 8. 2016 se stěžovatelka domáhala po žalovaném Mysliveckém spolku Železné hory zaplacení částky 27 650 Kč za škody způsobené zvěří. Žalobu odůvodnila tím, že je nájemcem pozemků č. X1, X2 a X3 KÚ L., kde zemědělsky hospodaří. Tyto pozemky jsou svým charakterem zároveň pozemky honební, a to ve smyslu ustanovení §2 písmeno f) zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Na těchto pozemcích myslivecky hospodaří žalovaný. Na uvedených pozemcích byly vysázeny stromy a keře, přičemž vysazené stromy byly před zvěří chráněny plastovými kryty a keře nástřikem chemického odpuzovače. Navzdory tomu v druhé polovině dubna 2016 došlo k tomu, že zvěř zničila okusem a vytloukáním 17 vysazených stromů a 8 plastových chráničů, dále zničila zcela 126 keřů a vážně poškodila 378 keřů. Vzniklou škodu dne 25. 4. 2016 ohledala soudní znalkyně Ing. Diana Samková a ve znaleckém posudku tuto škodu následně vyčíslila na žalovanou částku. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 4. 2017 sp. zn. 5 C 183/2010 byla žaloba zamítnuta. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2017 sp. zn. 28 Co 315/2017 rozsudek soudu I. stupně potvrdil.
3. Důvodem pro zamítnutí žaloby bylo podle nalézacího soudu to, že již na podzim roku 2015 byla na předmětných pozemcích provedena výsadba stromů a keřů, a že tedy fakticky již šlo o sad, a musí se proto vycházet ze stavu faktického, nikoliv ze stavu právního. I když pozemek byl prohlášen sadem až po vzniku škody v létě 2016, je třeba ho považovat za nehonební už faktickým vysázením stromů a keřů. Dále je podle názoru soudu sporné, kdy ke škodě na dřevinách došlo.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje zejména s výkladem ustanovení §2 písm. e) zák. č. 449 /2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, jak jej provedly obecné soudy, týkající se pojmu nehonební pozemky, přičemž v ústavní stížnosti uvádí výklad vlastní.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
7. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi opakovaně konstatuje, že výklad a aplikace zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým. Ústavní soud tedy není zásadně povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů - s výjimkou případů, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. května 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97, či ze dne 29. srpna 2006 sp. zn. I. ÚS 398/04). Jinak řečeno, pravomoc Ústavního soudu ověřovat správnost skutkových zjištění, resp. interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená a zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]; jeho rolí je (mimo jiné) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná.
8. Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatelky s právními závěry obecných soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatelky, ze shora vyložených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu