ECLI:CZ:US:2018:2.US.2898.18.1
sp. zn. II. ÚS 2898/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti JUDr. Kristýny Dolejšové Kabelové, Ph.D., se sídlem Ke Stírce 490/57, Praha 8, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 7. 5. 2018, č. j. 1ZT 64/2017-161 a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 6. 2018, č. j. 3 KZN 862/2017-57, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 a Městského státního zastupitelství v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí přitom, že jimi bylo porušeno její právo získávat prostředky pro svou obživu prací ve smyslu čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále i jen "Listina"), právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i právo vlastnit majetek, resp. pokojně užívat majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadenými usneseními byla stěžovatelce přiznána odměna za poskytnutí právních služeb a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 600,- Kč (převzetí právního zastoupení a první porada s klientem; nahlédnutí do spisu; a dvakrát režijní paušál), ačkoliv stěžovatelka požadovala přiznání odměny a náhrad ve výši 21 600,- Kč (dvanáct úkonů a dvanáctkrát režijní paušál).
3. Odůvodnění napadených usnesení je dle stěžovatelky paušální a nedostatečné. Za nesprávný pak považuje argument obsažený v napadeném usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, podle něhož nebylo možno přiznat odměnu za úkony učiněné po ukončení trestního řízení rozhodnutím státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 22. 2. 2017. Stěžovatelka navíc poukazuje na širší rozměr celé věci. Tvrdí, že napadená usnesení by mohla mít negativní důsledky nejen v této trestní věci, nýbrž i v blíže neurčeném okruhu případů při zastupování poškozených s právem na bezplatné zastoupení. Shora popsaný postup státního zastupitelství totiž znamená popření práva poškozených na spravedlivý proces, resp. práva na soudní a jinou právní ochranu.
4. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
5. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
6. Zmíněnou zásadu zdrženlivosti Ústavního soudu, pokud jde o zásahy do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, je v projednávané věci na místě uplatnit zvláště důsledně, neboť ústavní stížnost směřuje toliko do rozhodnutí o odměně advokátky a náhrady jejích hotových výdajů a navíc se týká částky, která se svou výši blíží částce bagatelní (rozdíl mezi požadovanou a přiznanou částkou činí 18 000,- Kč). Jinými slovy - prostor pro zásah Ústavního soudu je v projednávané věci velmi zúžen a byl by dán toliko v případě, že by napadená rozhodnutí byla v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z hlavy páté Listiny či pokud by byla rozporná s elementárními zásadami spravedlnosti. Taková pochybení ovšem Ústavní soud v projednávané věci neshledal. Zdejší soud se přitom nevyjadřuje ke správnosti všech právních závěrů obsažených v napadených usneseních v rovině podústavního práva. Zejména zdůrazňuje, že závěr o ústavní konformitě napadených rozhodnutí nelze vnímat jako přitakání právnímu názoru Městského státního zastupitelství, podle něhož nebylo možno přiznat odměnu za úkony učiněné po ukončení trestního řízení rozhodnutím státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 22. 2. 2017.
7. K závěru o ústavní konformitě napadených rozhodnutí však s ohledem povahu případu postačuje skutečnost, že jsou řádně odůvodněna a že jejich důsledky nejsou rozporné s elementárními principy spravedlnosti. V napadených usneseních je zejména dostatečně vysvětleno, proč byly některé účtované úkony stěžovatelky považovány za duplicitní (zejména skutečnost, že došlo ke změně zastoupení, předchozí zmocněnkyně Mgr. Šárka Hebká již řadu úkonů účtovala a byla jí přiznána celková částka ve výši 10 800,- Kč) a zároveň napadená usnesení vzala v potaz potřebu právní pomoci poškozené.
8. V tomto ohledu je zejména podstatné, že poškozená byla v období po 16. 2. 2017 zastupována více subjekty (kromě stěžovatelky ještě advokátka Mgr. Věra Nováková). Ze skutečnosti, že stěžovatelce nebyla vyplacena odměna, resp. náhrady hotových výdajů v plné požadované výši, proto nelze bez dalšího dovozovat ohrožení práva na právní pomoc poškozených. Za tohoto stavu není závěr účastníků řízení o nadbytečnosti či neúčelnosti některých stěžovatelkou účtovaných úkonů protiústavní.
9. S ohledem na shora uvedené tudíž Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2018
Ludvík David v. r.
předseda senátu