ECLI:CZ:US:2018:2.US.3263.18.1
sp. zn. II. ÚS 3263/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BIO TOP s.r.o., se sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice, zastoupené Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 24 Co 904/2018 ze dne 12. 7. 2018, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se takto domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí obecného soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadeného rozhodnutí, vyplývá, že usnesením soudního exekutora Mgr. Alana Havlice, Exekutorský úřad Jeseník, ze dne 8. 6. 2018, č. j. 197 EX 3070/13-223, jmenovaný soudní exekutor mimo jiné zrušil jím vydané usnesení o příklepu a dále určil, že předražitelem spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech v jeho rozhodnutí specifikovaných se stal původní vydražitel společnost BIO TOP, s. r. o. (stěžovatelka).
3. K odvolání původního předražitele Krajský soud v Českých Budějovicích ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že jestliže v předmětné věci odvolatel navrhl předražek, maje postavení spoluvlastníka dražených nemovitých věcí, pak v konkurenci s dorovnávajícím návrhem předražku ze strany vydražitele (stěžovatelky) se uplatní pravidlo o přednostním postavení spoluvlastníka.
4. Na základě tohoto kasačního rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích pak jmenovaný soudní exekutor vydal - podle tvrzení stěžovatelky - rozhodnutí, kterými rozhodl tak, že zrušil své původní rozhodnutí a určil, že předražitelem spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech v jeho rozhodnutí specifikovaných se stal původní předražitel Vlastimil Koníček. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala údajně odvolání, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích doposud nerozhodl.
5. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Povaze řízení o ústavní stížnosti by totiž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy.
7. V nyní projednávané věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu je sice konečné v tom smyslu, že přímo proti němu již stěžovatelka nemohla podat dovolání, nicméně v důsledku jeho vydání ještě nedochází k takovému (potenciálnímu) zásahu do práv stěžovatelky, který by nebyl napravitelný v systému obecného soudnictví. Uvedeným usnesením se totiž pouze zrušila předchozí rozhodnutí soudního exekutora s tím, že řízení bude probíhat dále (což také probíhá, o čemž ostatně svědčí i stěžovatelkou zmiňovaná rozhodnutí a opravné prostředky jí proti nim podané). V dané procesní situaci tak stěžovatelka bude moci v tomto pokračujícím řízení uplatnit všechny eventuální námitky a pouze nebude-li srozuměna s výsledkem řízení, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti, která již bude (po splnění dalších procesních podmínek řízení) věcně projednatelná, jelikož se nebude protivit shora zmíněnému principu subsidiarity (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 2596/14, usnesení ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3736/16, či usnesení ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 1682/17, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud nadto - po prostudování obsahu ústavní stížnosti - dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán důvod přípustnosti ani dle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stížnost nenaplňuje podmínku podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky způsobem, jakým byla tato podmínka judikaturou Ústavního soudu popsána (srov. k tomu např. Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386 a násl.). Nic takového ostatně stěžovatelka ani sama netvrdí, přičemž za dostatečně tvrzený přesah vlastních zájmů stěžovatelky v tomto smyslu určitě nelze považovat jí formulovanou větu v samém závěru ústavní stížnosti, vyjadřující její přesvědčení, že napadeným usnesením krajského soudu bylo zasaženo do jejích základních práv v takové intenzitě, že podaná ústavní stížnost je i v této fázi soudního řízení přípustná, neboť Ústavní soud může svým rozhodnutím podle stěžovatelky zabránit v pokračování porušování základních práv stěžovatelky. Výjimečně judikovaná přípustnost ústavní stížnosti i proti kasačnímu rozhodnutí soudu [srov. zejm. nález sp. zn. Pl. ÚS 29/11 ze dne 21. 2. 2012 (N 34/64 SbNU 361; č. 147/2012 Sb.)] se proto v nyní posuzované věci uplatnit rovněž nemůže [srov. podrobněji např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2752/17 ze dne 10. 10. 2017].
9. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel skrze soudce zpravodaje předložený návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2018
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj