ECLI:CZ:US:2018:2.US.3678.17.1
sp. zn. II. ÚS 3678/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti KONREO, v.o.s., sídlem Dobrovského 1310/64, Brno, insolvenčního správce obchodní společnosti FAU s.r.o., sídlem Pekařská 1639/79A, Opava, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2017 č. j. 22 Af 8/2017-68, spojené s návrhem na zrušení §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") napadla stěžovatelka výrok II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 11 odst. základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v článku 95 odst. 1 Ústavy. Svou ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na zrušení §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 22. 9. 2017 č. j. 22 Af 8/2017-68 vyhověl žalobě stěžovatelky a zrušil I. výrokem rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 10. 11. 2016 č. j. 54806-2/2016/900000-302 a ze dne 12. 12. 2016 č. j. 62317-3/2016/900000-302, a rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 23. 9. 2016 č. j. 116934/2016-570000-32.4 a ze dne 30. 9. 2016 č. j. 120063/2016-570000-32.4. Výrokem II. krajský soud uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení 33 104 Kč. Náklady stěžovatelky krajský soud spatřoval v nákladech právního zastoupení advokátem v celkové výši 33 104 Kč, včetně zaplaceného soudního poplatku 6 000 Kč.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že platná právní úprava [9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] znevýhodňuje soukromé subjekty vůči subjektům veřejnoprávním tím, že stanoví tarifní hodnotu 50 000 Kč pro výpočet náhrady nákladů řízení před správními soudy. Náklady řízení se tak nevypočítávají jako v případě civilního řízení z hodnoty posuzované věci, ačkoli v mnoha případech lze i ve správním soudnictví hodnotu řešené věci stanovit. V posuzované věci byla stěžovatelka podle svého přesvědčení aplikací ke zrušení navrhovaného ustanovení advokátního tarifu zkrácena na náhradě nákladů právního zastoupení o částku 738 480 Kč + daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH"), neboť jí byla přiznána na nákladech právního zastoupení částka ve výši 22 400 Kč + DPH, kdežto při aplikaci §8 odst. 1 advokátního tarifu by jí za 5 úkonů právní služby náleželo právo na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 760 880 Kč + DPH.
4. Stěžovatelka současně upozorňuje na skutečnost, že advokátní tarif pevně stanovuje tarifní hodnotu ve věcech projednávaných podle soudního řádu správního, čímž de facto osvobozuje stát, resp. orgány státní správy, od povinnosti nést náklady právního zastoupení protistrany v případě neúspěchu (v případě stěžovatelky má stát povinnost nést pouze 2,9 % nákladů právního zastoupení oproti vyčíslení reálných nákladů právního zastoupení dle skutečné tarifní hodnoty). Stěžovatelka má za to, že tato situace vede ke "zneužívání soudnictví" ze strany orgánů státní správy, kdy orgánům státní správy nehrozí v případě vydání nezákonného rozhodnutí, které je následně zrušeno v řízení o správní žalobě, žádný nebo jen minimální postih. Současná právní úprava, jak je zakotvena v advokátním tarifu, tak dle stěžovatelky neplní kompenzační funkci institutu náhrady nákladů řízení, jak o ní hovoří ve své judikatuře Ústavní soud [např. nález sp. zn. II. ÚS 851/07 ze dne 11. 6. 2009 (N 139/53 SbNU 731)], ani funkci preventivní či sankční.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla dotčena rozhodnutím vydaným v řízení, v němž byla žalobcem obchodní společnost FAU s. r. o. a které bylo napadeno ústavní stížností, k jejímuž posouzení je Ústavní soud příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jejích ústavně zaručených práv namítaným postupem Krajského soudu v Ostravě nedošlo.
7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně judikuje, že ústavní stížnost je podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo zjevně neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když ústavní stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud k obdobnému zásahu již dříve vyslovil.
8. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy se Ústavní soud v usnesení ze dne 24. 10. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2863/17 ve věci obchodní společnosti, jejímž insolvenčním správcem je stěžovatelka, zabýval shodnými námitkami včetně návrhu na zrušení téhož ustanovení advokátního tarifu. V citovaném usnesení, jímž byla ústavní stížnost odmítnuta, Ústavní soud konstatoval, že mu nepřísluší přezkoumávat konkrétní způsob, jakým krajský soud na věc aplikoval podústavní právo, a zasahovat tak do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů. Ústavní soud měl za to, že současná právní úprava určující tarifní hodnotu u řízení před správními soudy reflektuje specifikum těchto řízení, ve kterých nejde v naprosté většině případů stanovit skutečnou hodnotu předmětné věci, či je to přinejmenším sporné. Ústavní soud nepřisvědčil ani argumentu, že veřejnoprávní subjekty zneužívají právní úpravy a vědomě vydávají nezákonné správní úkony či postupují v rozporu se zákonem. Závěrem Ústavní soud konstatoval, že současná a ke zrušení navržená právní úprava advokátního tarifu není protiústavní, domnívá-li se přesto stěžovatel, že není dostačující, může iniciovat její změnu, a to i s přihlédnutím k tomu, že po zrušení tzv. přísudkové vyhlášky Ministerstvo spravedlnosti doposud nevydalo vyhlášku novou.
9. Od výše popsaných závěrů neshledal Ústavní soud důvodu odchýlit se ani v posuzované věci. Vzhledem k tomu, že obě ústavní stížnosti podal týž právní zástupce, postačí na odůvodnění usnesení ze dne 24. 10. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2863/17 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) shora uvedeným způsobem stručně odkázat, neboť celý jeho obsah je právnímu zástupci stěžovatelky znám. Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelka v ústavní stížnosti se závěry Ústavního soudu vyplývajícími z citovaného usnesení nesouhlasí a namítá, že odměna právního zástupce ve výši 3 100 Kč + DPH v řízení, jehož předmětem je částka 344 047 412 Kč je nepřiměřeně nízká a nereflektuje skutečnou tržní cenu za poskytnutí právních služeb v řízeních s takto vysokým předmětem sporu, který na právního zástupce klade nepoměrně vyšší nároky co do profesní odbornosti, odpovědnosti a také rizika za případné pochybení. Taková námitka stěžovatelky nepřináší do posuzované věci nic nového, neboť v obecné rovině byla předmětem úvah při rozhodování v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 2863/17. V této souvislosti Ústavní soud zdůraznil, že institut náhrady nákladů řízení má sice sekundárně preventivní a sankční funkci, zejména však plní funkci kompenzační, když úspěšnému účastníkovi řízení jsou neúspěšným účastníkem refundovány účelně vynaložené náklady. Kompenzace za nezákonnost postupu či rozhodnutí by měla být primárně řešena prostřednictvím odpovědnosti státu za nezákonnost rozhodnutí či nesprávnost úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
10. Nesouhlas stěžovatelky s právním názorem soudu, tím spíše Ústavního soudu (viz čl. 89 odst. 2 Ústavy), nezakládá sám o sobě důvod k ústavní stížnosti. Tvrzení uváděná v ústavní stížnosti ji neposunují do ústavně právní roviny a ústavní stížnost tak postrádá relevantní ústavněprávní argumentaci.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Ústavní soud odmítl také návrh na zrušení §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, jelikož má akcesorickou povahu, a sdílí tak osud ústavní stížnosti [§43 odst. 2 písm. b), ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu