ECLI:CZ:US:2018:2.US.4118.16.1
sp. zn. II. ÚS 4118/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelek J. Š. a P. P., obou zastoupených Mgr. Ivetou Magnuskovou, advokátkou, sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. října 2016 č. j. 71 Co 388/2016-144 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. srpna 2016 č. j. 0 Nc 8012/2015-134, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a O. Ch., zastoupeného Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") se podává, že před okresním soudem probíhalo řízení o určení otcovství zemřelého P. M. k vedlejšímu účastníkovi. V řízení vyvstala potřeba posouzení odborných otázek, které mohly mít vliv na rozhodnutí ve věci samé. Okresní soud ustanovil znalce za účelem vypracování znaleckého posudku s tím, že účastníci i další osoby označené v rozhodnutí (mimo jiné obě stěžovatelky) jsou povinni podle §127 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), znalci poskytnout veškerou potřebnou součinnost, tj. podrobit se odběrům vzorků pro analýzu deoxyribonukleové kyseliny (dále jen "DNA"), Stěžovatelky přes opakovanou výzvu okresního soudu odmítly znalci součinnost poskytnout. Usnesením okresního soudu ze dne 8. 3. 2016 č. j. 0 Nc 8012/2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 3. 5. 2016 č. j. 71 Co 178/2016-117 jim proto byla uložena pořádková pokuta každé ve výši 10 000 Kč. Soudy dospěly k závěru, že ve prospěch práva vedlejšího účastníka znát svého biologického otce a tuto skutečnost legitimizovat svědčí to, že žádného otce v rodném listě uvedeného nemá, přičemž o domnělém otcovství zemřelého P. M. se dozvěděl až po jeho smrti. Nelze mít k tíži vedlejšího účastníka, že se jeho matka se zemřelým dohodla na utajení biologického otcovství. Vedlejší účastník se tak ocitl v situaci, kterou nezpůsobil a nemohl nijak ovlivnit. Stěžovatelkami tvrzený ekonomický zájem jako jediný důvod k podání předmětné žaloby krajský soud označil za diskutabilní v situaci, kdy stěžovatelky současně tvrdily, že v proběhlém dědickém řízení se vedlejší účastník ani jeho matka ničeho nedomáhali a předmětnou žalobu dávají do souvislosti s řízením o peněžité plnění, které samy vyvolaly. V této souvislosti uvedl, že nemohl pominout skutečnost plynoucí ze spisu, že obchodní společnost založil a provozoval zemřelý společně s matkou tehdy nezletilého vedlejšího účastníka proto, aby vedlejší účastník s matkou byli ekonomicky zajištěni. V kontextu zjištěných okolností proto konstatoval, že tvrzení stěžovatelek o ekonomickém zájmu vedlejšího účastníka jako jediném důvodu k podání předmětné žaloby nelze přeceňovat. Jeho zájem hodnotil jako zásadně rovnocenný se zájmem stěžovatelek na ochranu jejich soukromí a rodinného života, přičemž při kolizi těchto zájmů označil za možné základní práva a svobody stěžovatelek omezit v zájmu práva vedlejšího účastníka znát svého biologického otce. Postup okresního soudu, jemuž koresponduje povinnost stěžovatelek poskytnout znalci potřebnou součinnost proto neshledal v rozporu se zákonem.
3. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelky i nadále odmítaly podrobit znaleckému zkoumání, ačkoliv k tomu byly okresním soudem opakovaně vyzvány, okresní soud jim napadeným usnesením podle §53 odst. 1 uložil další pokutu, a to každé ve výši 30 000 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že nadále ignorují soudní rozhodnutí, přičemž předchozí pořádková pokuta zjevně nesplnila svůj účel. K opakující se argumentaci stěžovatelek odkázal na obsah odůvodnění předchozího potvrzujícího rozhodnutí krajského soudu.
4. K odvolání stěžovatelek Krajský soud v Ostravě dalším napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil. V podrobnostech odkázal na závěry svého předchozího rozhodnutí, kterým potvrdil uložení pokut stěžovatelkám ve výši 10 000 Kč. Poukázal přitom na skutkový základ, z něhož vzešel požadavek stěžovatelek na zaplacení částky 2 028 952 Kč, který přímo souvisí s dědictvím po zemřelém P. M., přičemž účinná obrana vedlejšího účastníka v tomto majetkovém sporu může být zajištěna pouze tehdy, bude-li mít šanci vystupovat v postavení dědice stejně jako stěžovatelky. Prvotním předpokladem je ovšem posouzení otázky, zda je zemřelý skutečným biologickým otcem vedlejšího účastníka. K vyšetření této otázky je však zapotřebí součinnost stěžovatelek poskytnutím vzorku DNA. Stěžovatelky to však odmítají. Dospěl k závěru, že právo vedlejšího účastníka znát biologického otce je v konkrétních poměrech zcela legitimní a rovnocenné právu stěžovatelek na ochranu jejich osobnostních práv.
5. Z obsahu soudního spisu dále vyplývá, že stěžovatelky i poté odmítly poskytnout znalci součinnost, takže jim usnesením okresního soudu ze dne 8. 12. 2016 č. j. 0 Nc 8012/2015-154, ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 16. 8. 2017 byla uložena pořádková pokuta každé 50 000 Kč. V návaznosti na sdělení stěžovatelek, že došlo k uzavření mimosoudní dohody, vzal stěžovatel podáním ze dne 23. 10. 2017 svůj návrh na určení otcovství v plném rozsahu zpět. Usnesením okresního soudu ze dne 6. 11. 2017 č. j. 0 Nc 8012/2015-203 bylo řízení zastaveno. Dalším usnesením okresního soudu ze dne 8. 2. 2018 č. j. 0 Nc 8012/2015-219 byly stěžovatelkám prominuty pořádkové pokuty ve výši 50 000 Kč s tím, že po jejich uložení se stěžovatelky s vedlejším účastníkem dohodly na mimosoudním vyřešení všech sporů. Jejich chování tak přispělo i ke skončení předmětného řízení. Dříve uložené pořádkové pokuty 10 000 Kč a 30 000 Kč však soud neprominul, neboť povinnost jimi vynucovanou stěžovatelky nesplnily, přičemž ke změně jejich chování došlo až v souvislosti s posledně uloženými pokutami.
II.
Argumentace stěžovatelek
6. Stěžovatelky, brojící proti pořádkovým pokutám ve výši 30 000 Kč, popisují skutkový stav, obsah svých podání učiněných soudům obou stupňů i obsah soudních rozhodnutí o uložení prvních pořádkových pokut ve výši 10 000 Kč, s nimiž vyslovují také nesouhlas. Jsou přesvědčeny o tom, že jediným zájmem, který vedl vedlejšího účastníka k podání žaloby na určení otcovství, je zájem ekonomický. Odkazují přitom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1982/2012, který judikoval, že majetkový zájem nelze považovat za dostatečný důvod k zásahu do nastolených rodinných vazeb. Poukazují na to, že vedlejší účastník neprojevil žádný zájem o to, aby bylo již dříve určeno otcovství, přičemž tvrzení, že mu informace o otci byla matkou sdělena až po jeho smrti, označují za účelové, stejně jako ničím nepodložená tvrzení matky stěžovatele, že P. M. plnil funkci otce a že vedlejšímu účastníkovi tajila, kdo je jeho otcem s ohledem na oficiální rodinu zemřelého. Účelové jednání vedlejšího účastníka dovozují i z toho, že podal žalobu oprávněného dědice na vydání části dědictví.
III.
Vyjádření vedlejšího účastníka řízení
7. K ústavní stížnosti se vyjádřil vedlejší účastník, aniž by o to byl Ústavním soudem požádán. Ve vyjádření poukázal na to, že bylo-li navrženo mimosoudní řešení všech vzájemných sporů, není zřejmé, z čeho stěžovatelky dovozují, že má být narovnáno i řízení o určení otcovství. Odkazují-li stěžovatelky na e-mailovou komunikaci, uvedl, že jeho právní zástupce pouze reagoval na návrh jejich právní zástupkyně na mimosoudní řešení sporů. Uvedené vyjádření nebylo třeba posílat stěžovatelkám k replice, neboť z něj Ústavní soud nevycházel.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelky vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, porušuje-li chybný výklad či použití podústavního práva některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů, a věcné posouzení předmětu sporu, jsou záležitostí nezávislých soudů. Zřetelně je tak uplatňována zásada minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, nedošlo-li jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
10. Ústavní soud se ukládáním pořádkové pokuty za odmítnutí podrobit se odběru biologického materiálu v řízení o určení otcovství ve své judikatuře několikrát zabýval. V nálezu ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. I. ÚS 987/07 (N 42/48 SbNU 495) zformuloval závěr, že v řízení o určení otcovství je soud oprávněn uložit žalovanému muži, aby se v souladu s §127 odst. 3 o. s. ř. dostavil ke znalci a strpěl odběr vzorků DNA za účelem určení, popř. vyloučení otcovství. Poukázal na to, že není v rozporu s ústavním pořádkem, vynucuje-li soud splnění této povinnosti za pomoci pořádkových pokut či předvedení. V usnesení ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 1891/16 (dostupném jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz) pak zdůraznil, že povinnost dostavit se ke znalci a poskytnout mu potřebnou součinnost je zákonem stanovena nejenom účastníkům, ale i třetím osobám (viz §127 odst. 4 o. s. ř.), přičemž její splnění lze také vynucovat ukládáním pořádkových pokut.
11. Řízení o určení otcovství je řízením sporným, které je upraveno v §417 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "zákon o zvláštních řízeních"), a je ovládáno zásadou vyšetřovací. Podle §20 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Podle §21 téhož zákona může soud provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než které navrhují účastníci. Ustanovení §53 o. s. ř. pak poskytuje předsedovi senátu (samosoudci) možnost uložit pořádkové opatření tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, tedy brání soudu v konání jeho povinnosti ? spravedlivě věc projednat a rozhodnout. Hrubé ztěžování postupu řízení může spočívat i v neuposlechnutí příkazu soudu, opírajícího se o §127 odst. 4 o. s. ř., tedy i v povinnosti podrobit se v řízení o určení otcovství odběru biologického materiálu, je-li to třeba k podání znaleckého posudku.
12. Okresní soud v odůvodnění napadeného usnesení poukázal na to, že stěžovatelky podstatně ztěžují průběh řízení, neboť odmítají poskytnout součinnost znalci, ačkoliv k tomu byly soudem opakovaně vyzvány. Proto jim uložil další pořádkové pokuty, přičemž stran jejich argumentace plně odkázal na odůvodnění předchozího potvrzujícího rozhodnutí krajského soudu ze dne 3. 5. 2016. Krajský soud se s jeho závěry ztotožnil a stěžovatelkám vysvětlil, že bylo jejich povinností dostavit se k ustanovenému znalci a podrobit se odběru vzorku DNA. S jejich argumentací se vypořádal především odkazem na své rozhodnutí, v němž přezkoumával uložení pořádkových pokut ve výši 10 000 Kč. Hodnotil-li zájem vedlejšího účastníka na určení otcovství jako zásadně rovnocenný se zájmem stěžovatelek na ochranu jejich soukromí a rodinného života, jeho závěr je ústavně akceptovatelný, neboť zájem vedlejšího účastníka bylo třeba zvažovat v kontextu všech zjištěných okolností, nikoliv jen jako zájem ekonomický, jak tvrdily stěžovatelky. Byl si přitom vědom judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vztahující se k problematice určení otcovství zletilého dítěte, a vysvětlil, proč při kolizi zájmů upřednostnil zájem stěžovatele znát svého biologického otce.
13. Ústavní soud neshledal důvod, pro který by řádně odůvodněné závěry obou soudů bylo možno označit za svévolné či extrémní. Dospěly-li soudy na základě výkladu příslušných zákonných ustanovení k přesvědčení o nutnosti uložení pořádkových pokut podle §53 o. s. ř., jejich postup nenese znaky excesu vedoucího k porušení základních práv podle hlavy páté Listiny a je ho tak nutno chápat jako výraz nezávislého soudního rozhodování.
14. Nadto mohly stěžovatelky námitky o tom, že po nich nelze spravedlivě požadovat, aby poskytly znalci součinnost, když je tím zasahováno do jejich soukromého a rodinného života, uplatnit v ústavní stížnosti proti usnesení okresního soudu ze dne 27. 7. 2015 č. j. 0 Nt 8012/2015-64, kterým bylo rozhodnuto o ustanovení znalce z oboru zdravotnictví, specializace paternitní spory metodami analýzy DNA, a jímž jim byla uložena pod pohrůžkou pořádkové pokuty povinnost poskytnout znalci veškerou potřebnou součinnost (ohledně přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení, kterým se účastníkům a dalším osobám ukládá povinnost podrobit se odběru genetického materiálu, srov. např. nález ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. II. ÚS 2964/12, N 219/75 SbNU 457, usnesení ze dne 4. 5. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2854/16 a ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 1891/16). Ústavní stížnost proti rozhodnutí, kterým jim byla uložena povinnost k součinnosti se znalcem, a jímž tedy mohlo dojít k přímému zásahu do jejich soukromého a rodinného života, však nepodaly.
15. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2018
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu