ECLI:CZ:US:2018:2.US.468.18.1
sp. zn. II. ÚS 468/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Skupy, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017 č. j. 37 Co 166/2016-638 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2016 č. j. 42 C 291/2005-581, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností, podanou a doručenou Ústavnímu soudu v elektronické podobě dne 5. 2. 2018, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a na vlastnictví dle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem městského soudu byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na zaplacení částky 49.500 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; napadeným rozsudkem krajského soudu bylo rozhodnutí městského soudu potvrzeno ve výroku o zamítnutí žaloby; výrok rozsudku městského soudu o nákladech řízení byl krajským soudem zrušen a věc byla v tomto rozsahu městskému soudu vrácena k dalšímu řízení.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je opožděná a zčásti též nepřípustná.
4. Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
5. V projednávaném případě ve věci samé byl takovým rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelova práva napadený rozsudek Krajského soudu v Brně. Jak vyplývá ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 42 C 291/2005, který si Ústavní soud za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal, napadený rozsudek krajského soudu byl právní zástupkyni stěžovatele doručen v datové schránce dne 1. 12. 2017. Stěžovatel, respektive jeho nynější právní zástupce, v ústavní stížnosti sice uvádí, že předmětný rozsudek byl "právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 5. 12. 2017", nicméně toto tvrzení ničím nepodkládá, respektive za důkaz označuje spis Městského soudu v Brně sp. zn. 42 C 291/2005, v němž je ovšem jako datum doručení předmětného rozsudku uveden den 1. 12. 2017 (je možné, že dne 5. 12. 2017 byl s napadeným rozsudkem krajského soudu fakticky seznámen samotný stěžovatel prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně; nicméně za rozhodující datum doručení dotčeného rozhodnutí je nutno pokládat datum doručení právní zástupkyni stěžovatele, provedeného městským soudem). Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozsudku krajského soudu tak uplynula dnem 1. 2. 2018 (připadnuvším na čtvrtek). Jelikož ústavní stížnost byla podána až dne 5. 2. 2018, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem.
6. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel v rozporu s poučením Krajského soudu v Brně uvedeným v jeho napadeném rozsudku (o nepřípustnosti dovolání proti danému rozsudku) následně dne 22. 1. 2018 podal dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
7. Ústavní stížnost je dále rovněž nepřípustná v rozsahu, v němž napadá rozsudek krajského soudu ve výroku II., jím bylo zrušeno rozhodnutí městského soudu ve výroku o nákladech řízení. O otázce nákladů řízení před soudy prvního i druhého stupně tak dosud nebylo rozhodnuto; není zde žádné konečné rozhodnutí, které by stěžovateli případně mohlo neodvratně způsobovat nějakou újmu na jeho právech a jehož ústavnost by Ústavní soud mohl přezkoumávat. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud odmítne podaný návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak; přičemž podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ve vztahu k rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení má stěžovatel stále procesní prostředky k ochraně svého práva k dispozici.
8. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako podaná po zákonem stanovené lhůtě dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a zčásti též jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2018
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka