ECLI:CZ:US:2018:2.US.684.18.1
sp. zn. II. ÚS 684/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. N., zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem Telečská 7, Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 20. prosince 2017 č. j. 54 Co 326/2017-436, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem ze dne 30. 10. 2017 se stěžovatelka jako matka nezletilých dětí domáhala nařízení předběžného opatření, kterým by byla otci uložena povinnost strpět péči matky o nezletilé v době od 24. 12. 2017 od 18:00 hodin do 26. 12. 2017 do 18:00 hodin a kterým by byla dále otci uložena povinnost předávat matce při předání nezletilých dětí jejich občanské průkazy a kartičky zdravotních pojišťoven. Okresní soud v Jihlavě (dále "okresní soud") tento návrh na vydání předběžného opatření zamítnul usnesením ze dne 6. 11. 2017 č. j. 7 P 8/2015 -328. Napadeným usnesením ze dne 20. 12. 2017 č. j. 54 Co 326/2017-436 pak Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále "krajský soud") usnesení okresního soudu změnil tak, že nařídil předběžné opatření, kterým upravil styk nezletilých dětí s rodiči v období zimních prázdnin a dále uložil otci nezletilých, aby zajistil vydání náhradních dokladů nezletilých nahrazující jejich průkazy pojištěnců podle §40 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a tyto doklady předat stěžovatelce; do doby, než otec předá stěžovatelce náhradní doklady, jsou oba rodiče povinni vzájemně si předávat při předání nezletilých jejich průkazy pojištěnců. V části, ve které byl okresním soudem zamítnut návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření, kterým by byla otci uložena povinnost předávat stěžovatelce při předání nezletilých jejich občanské průkazy, krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil.
2. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Stěžovatelka rozporuje závěr krajského soudu, že otec není povinen občanské průkazy vydávat, neboť nezletilí nemají povinnost občanské průkazy mít, když nedosáhli věku 15 let, kterýžto závěr krajský soud vyvodil z provedených skutkových zjištění, tj. ze zjištění, že nezletilí mají vydány občanské průkazy, které otec nezletilých stěžovatelce při předání nezletilých nepředává. Dle stěžovatelky je zcela lhostejné, zda nezletilí mají nebo nemají povinnost vzhledem ke svému věku občanské průkazy mít. Je nesporné, že oba občanské průkazy mají, že jim byly zákonně vydány a tedy neexistuje žádný právní důvod pro to, aby matce jako jejich zákonnému zástupci bylo odepřeno právo v době péče o nezletilé tyto průkazy držet a s nimi v zákonných intencích nakládat. Stěžovatelka dále uvádí, že nezletilí jsou ve střídavé péči a mají právo na stejný režim držení svých dokladů bez ohledu na to, u kterého rodiče v daném týdnu pobývají. Stěžovatelka považuje za nedůstojné, aby se musela vydání občanských průkazů po otci dožadovat ve chvíli, kdy potřeba jejich předložení vznikne, přičemž je zcela na libovůli otce, zda tyto doklady matce předá, či nikoliv.
3. Okresní soud neshledal návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření důvodným, neboť dle něj stěžovatelka neprokázala nutnost řešení situace vydáním předběžného opatření, které je zcela mimořádným způsobem řešení situace, kterou nelze řešit jinak. Okresní soud ve svém usnesení ze dne 6. 11. 2017 uvedl, že k vydání podobného rozhodnutí nelze přikročit jen na základě obecných tvrzení matky, která nemají žádnou oporu v tvrzení konkrétních situací. Okresní soud vzal za prokázané, že stěžovatelka má k dispozici kopii kartiček zdravotního pojištění nezletilých, přičemž v daném případě se nejedná o doklad, který by bylo nutné předložit před poskytnutím zdravotní péče v originálu. V případě poskytování zdravotní péče je zdravotnickému zařízení nutné toliko nahlásit zdravotní pojišťovnu, u níž je ošetřovaný pojištěn, což postačí učinit ústní formou a není k tomu zapotřebí se prokazovat zvláštním dokladem. K předložení kartičky zdravotního pojištění nemůže být nikdo nucen, proto soud nepovažuje návrh matky na předávání kartiček zdravotní pojišťovny nezletilých aktuálně nezbytným. Shodná situace je dle okresního soudu u občanských průkazů nezletilých. Okresní soud uzavřel, že stěžovatelka v návrhu v části, v níž se domáhala uložení otci výše uvedené povinnosti, neuvedla žádná tvrzení, z nichž by bylo patrné, že je nezbytné zatímně upravit poměry mezi rodiči tak, že by byla stanovena povinnost otci předávat dané doklady spolu s předáváním nezletilých dětí. Samotná skutečnost, že nezletilí jsou držiteli občanských průkazů a že otec stěžovatelce odmítá občanské průkazy nezletilých předávat spolu s jejich předáním, není dostatečným důvodem pro nařízení předběžného opatření.
4. Krajský soud dospěl k závěru, že lze důvodně očekávat, že může reálně nastat situace, kdy budou děti nuceny vyhledat lékařské ošetření v době, kdy budou u stěžovatelky a kdy bude na nezletilých (resp. jejich matce, která je bude doprovázet) vyžadována povinnost předložit průkaz podle §12 písm. h) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění pojištěnec povinen mimo jiné prokazovat se při poskytování zdravotních služeb, s výjimkou poskytování léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou. Krajský soud tedy shledal požadavek stěžovatelky na držení průkazů pojištěnců nezletilých za důvodnou. Krajský soud dále uvedl, že závěry o nutnosti prokazovat se průkazem pojištěnce neplatí pro občanské průkazy. Ztotožnil se s konstatováním okresního soudu, že není povinností nezletilých dětí občanské průkazy mít, neboť taková povinnost vzniká až dovršením patnácti let věku dítěte, byť zákon počítá i s možností vydání průkazů osobám mladším. Krajský soud tedy neshledal požadavek stěžovatelky na předávání občanských průkazů, pročež v této části odvoláním napadené usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil.
5. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu). Ústavní stížnost splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků. Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný.
6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření a tedy hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání či změnu, je především věcí obecných soudů. Jak již bylo výše uvedeno, úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, dále jen Ústava")], nikoliv "běžné" zákonnosti, a proto mu ani nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy. Ústavní soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců. Práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze zatímně, přičemž jejich úprava může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Nadto zatímní povaha rozhodnutí o předběžných opatřeních nijak nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí soudu může dojít k významné změně dosavadní úpravy těchto práv a povinností, na což ostatně krajský soud v závěru svého usnesení rovněž upozornil. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (ve smyslu čl. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny) [viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171); či sp. zn. I. ÚS 2486/13 ze dne 1. 10. 2014 (N 184/75 SbNU 39)]. Proto se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do těchto rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 909/14 ze dne 27. 3. 2014) a činí tak pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011 (N 131/62 SbNU 59)].
8. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů pochybení zakládající zásah do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Krajský soud dostatečně zohlednil veškeré relevantní skutečnosti a odůvodnění krajským soudem učiněných závěrů je logické, nevykazuje znaky libovůle a netrpí stěžovatelkou tvrzenými vadami. Krajský soud vyložil, proč považuje za potřebné oběma rodičům umožnit disponovat s průkazy pojištěnců nezletilých a že tuto potřebnost neshledává v případě občanských průkazů nezletilých, kteří dosud nedosáhli patnácti let. Krajský soud také zdůvodnil, z jakých důvodů neshledal nutnost vydání předběžného opatření ohledně předávání občanských průkazů při předání nezletilých. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že odůvodnění napadených rozhodnutí vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření. Jelikož tedy Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.
9. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu