ECLI:CZ:US:2018:2.US.77.18.1
sp. zn. II. ÚS 77/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů spolku (1) Zdraví pro Most, sídlem Kostelní 435, Most a (2) Mgr. Kateřiny Polákové, obou zastoupených Mgr. Václavem Láskou, advokátem se sídlem Štefánikova 1/65, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. října 2017 č. j. 72 Cm 88/2016-33 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. listopadu 2017 č. j. 72 Cm 88/2016-58, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a společnosti AUTODROM MOST a.s., sídlem Tvrzova 5, Most jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností ze dne 5. ledna 2018 se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo nebýt nucen činit to, co jim zákon neukládá zaručené čl. 2, odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí zaručené čl. 7 odst. 1 Listiny a právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě zaručené čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny.
2. V řízení o rozpuštění spolku byl stěžovatel Zdraví pro Most (dále jen "první stěžovatel") usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. října 2017 č. j. 72 Cm 88/2016-33 vyzván k vyjádření se k návrhu na rozpuštění spolku a předložení seznamu členů spolku, jelikož tito jsou dle názoru soudu účastníky řízení. První stěžovatel podal proti části tohoto usnesení, ve kterém bylo po něm požadováno předložení seznamu členů spolku dne 24. října 2017 námitky, jelikož je názoru, že spolek není povinen vést seznam členů, a zároveň by jejich poskytnutí soudu a založení do spisu vedlo k jejich zpřístupnění navrhovateli AUTODROM MOST, a.s., který proti prvnímu stěžovateli a některým jeho členům podal návrh na vydání platebního rozkazu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. listopadu 2017 č. j. 72 Cm 88/2016-58 bylo předcházející usnesení v části požadující seznam členů potvrzeno, jelikož se dle názoru soudu v předmětném řízení jedná o právech a povinnostech členů spolku, a proto mají být účastníky řízení. Dne 27. listopadu 2017 zaslal první stěžovatel Krajskému soudu v Ústí nad Labem přípis, ve kterém soudu oznámil, že požadovaný seznam členů neposkytne.
3. Ústavní stížnost podal první stěžovatel jako spolek navržený k likvidaci, jemuž byla uložena napadenými usneseními povinnost, a paní Mgr. Kateřina Poláková (dále jen "druhá stěžovatelka") jako členka spolku.
4. Před meritorním průzkumem Ústavní soud posoudil procesní podmínky podání ústavní stížnosti, a zjistil, že je zčásti nepřípustná a zčásti podána někým zjevně neoprávněným.
5. Pokud jde o stížnost ve vztahu k prvnímu stěžovateli, ústavní stížnost je podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nepřípustná, jelikož první stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. S ohledem na subsidiární povahu ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn k přezkumu toliko finálních a pravomocných rozhodnutí a zásahů orgánu veřejné moci.
6. Ústavní soud již konstatoval, že výzva samotná nemůže způsobit zásah do základních práv stěžovatelů. (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2057/17 ze dne 31. července 2017, všechna v usnesení citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Samotná výzva byla v dané věci jenom požadavkem soudu o poskytnutí určitých údajů, kterému mohl první stěžovatel vyhovět, či nikoliv. První stěžovatel i po zamítnutí námitek na danou výzvu odpověděl negativně, čímž soudu požadované údaje neposkytl, tedy z hlediska chránění základních práv a svobod se v situaci nic nezměnilo. Ústavní soud jako orgán, jehož úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není v pozici strážce každého jednotlivého postupu obecných soudů, přičemž zejména nemůže na jejich činnost dohlížet v případech, kdy z hlediska původního stavu v právní ani faktické rovině nedošlo ke změně. Jiná by byla situace, kdyby byl první stěžovatel za neposkytnutí údajů sankcionován, zejména pořádkovým opatřením podle ustanovení §53 zákona č, 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, čímž by už došlo k zásahu, proti němuž by mohl po vyčerpání stanovených opravných prostředků brojit ústavní stížností.
7. Podle ustanovení §72, odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu může stížnost proti rozhodnutí podat pouze účastník řízení. (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 137/96). I když nic nebrání tomu, aby v takovém případě mohla být ústavní stížnost podána jako stížnost proti zásahu orgánu veřejné moci. (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 30/95), z petitu ústavní stížnosti vyplývá, že se oba stěžovatelé domáhají zrušení rozhodnutí.
8. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1031/17 ze dne 12. ledna 2017, usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2908/14 ze dne 29. června 2015, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1946/13 ze dne 7. března 2014), že je vázán petitem ústavní stížnosti, který nemůže sám měnit ani překročit.
9. Stejná situace nastává, pokud v petitu ústavní stížnosti stěžovatel požaduje zrušení rozhodnutí, i když z odůvodnění lze vyvodit, že brojí proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. Rozřešení otázky, zda jde o ústavní stížnost proti rozhodnutí, či proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, bylo v projednávané věci pro Ústavní soud určující, neboť se od něho odvíjí posouzení přípustnosti ústavní stížnosti. (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 90/04 ze dne 30. dubna 2004) Druhá stěžovatelka se však rozhodnutí o jiném zásahu orgánu veřejné moci nedomáhá, proto Ústavní soud, jsa vázán návrhem není oprávněn sám v tomto smyslu rozhodnout (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3584/11 ze dne 24. ledna 2012, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3006/07 ze dne 11. června 2009).
10. Proto, s ohledem na to, že druhá stěžovatelka nebyla účastnicí řízení ani adresátkou výzvy soudu, ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím podat nemůže a Ústavnímu soudu proto přísluší návrh odmítnout jako podán někým zjevně neoprávněným.
11. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) a podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zčásti nepřípustný a zčásti podán někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2018
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka