ECLI:CZ:US:2018:3.US.1747.17.1
sp. zn. III. ÚS 1747/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Kim Son Nguyen a Thi Tuyet Minh Truong, zastoupených Mgr. Viktorem Klímou, advokátem, sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1 -Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2017 č. j. 12 Co 424/2016-134 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. března 2016 č. j. 22 C 391/2014-78, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Stavební bytové družstvo POKROK, sídlem Kollárova 157/18, Praha 8 - Karlín, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť jsou přesvědčeni, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhují, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelé domáhali po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 30 301 Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
3. V záhlaví uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl rozsudek obvodního soudu potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
4. Dané částky se stěžovatelé domáhali s tvrzením, že jde o náklady, které byli nuceni vynaložit na právní zastoupení advokátem, s jehož pomocí pravidelně skládali nájemné do soudní úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť vedlejší účastník jim nesdělil výši nájemného, ani záloh na služby spojené s užíváním bytu, ani číslo účtu, ačkoli od roku 2005 jsou členy žalovaného družstva a nepřetržitě užívají příslušný byt. Soudy však dospěly k závěru, že byť mezi stěžovateli a žalovaným družstvem existoval závazkový vztah, jehož titulem byla nájemní smlouva a jehož obsahem byla povinnost stěžovatelů hradit družstvu finanční částku ve výši nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu, vedlejší účastník nebyl v letech 2012 až 2013, stran kterých bylo členství stěžovatelů v družstvu až do soudního rozhodnutí v jiném řízení sporné, a ve kterých skládali plnění pro družstvo do soudní úschovy (stěžovatelé nejprve převedli smlouvou o zajišťovacím převodu svá členská práva v družstvu, následně však převod úspěšně napadli pro absolutní neplatnost smlouvy), v prodlení podle §522 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"). Stěžovatelé totiž ani netvrdili, že by plnění družstvu nabídli, tedy pokusili se mu fakticky finanční prostředky jakýmkoliv způsobem předat, když dle obvodního soudu za takový pokus a neposkytnutí součinnosti ze strany vedlejšího účastníka nelze považovat pouhou skutečnost, že stěžovatelé zaslali vedlejšímu účastníku výzvu ke sdělení čísla účtu a výše částky, a tento tak neučinil, neboť je již s ohledem na zmíněnou smlouvu o zajišťovacím převodu nepovažoval za členy družstva. Stěžovatelé výši nájemného a plateb za služby spojené s užíváním bytu i číslo účtu, na které bylo možno uvedené finanční prostředky zaslat, znali z minulosti, a kromě toho měli možnost plnit žalovanému i jinak, např. v hotovosti, poštovní poukázkou apod. Pro skládání plnění do soudní úschovy podle §568 občanského zákoníku tak nebyl důvod a náklady vynaložené žalobci na soudní úschovu proto nenese družstvo. Družstvo tak nebylo povinno poskytnout stěžovatelům jakoukoliv součinnost, neboť povinnost hradit nájemné měla jiná osoba.
II.
Argumentace stěžovatelů
5. Stěžovatelé namítají, že to bylo jednání vedlejšího účastníka, které zapříčinilo, že byli nuceni soudní úschovy využít, a to z důvodu, aby mohli dostát svým povinnostem podle práva. Jelikož se jim nedostalo odezvy od vedlejšího účastníka o způsobu a výši platby (kdy i kdyby již tyto údaje z dřívějška znali, bylo na místě potvrdit jejich platnost), obrátili se stěžovatelé na soud s návrhem na vzetí finančních prostředků do soudní úschovy, čemuž soud vyhověl. Kdyby vedlejší účastník konal jinak, nemuseli by stěžovatelé peněžní prostředky do soudní úschovy vkládat a předmětné náklady by nevznikly. Není důvodu, pro který by mělo být vlastnické právo vedlejšího účastníka chráněno na úkor práva stěžovatelů. Jednání vedlejšího účastníka bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť je obecným pravidlem slušnosti a mravnosti odpovědět druhé straně na dotaz, který navíc směřuje k možnosti uspokojit práva strany prvé. Materiálně pojatý právní stát by neměl poskytovat právní ochranu tomu, kdo právo zneužívá, neboť taková osoba se zásadně zpronevěřuje myšlence demokratického řádu lidských práv a základních svobod, založenému Listinou.
6. Zasaženo bylo i legitimní očekávání stěžovatelů vzniklé tím, že soud přijal peníze do úschovy. Soudy se v nynějším řízení odchýlily od dřívějšího názoru soudu, jenž o úschově rozhodl.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká občanskoprávního řízení vedeného stěžovateli jakožto žalobci na peněžitou částku ve výši jistiny 30 301 Kč.
9. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 530/03 dospěl k závěru, "že zjevná neopodstatněnost daného návrhu vyplývá již jen z materiální stránky věci. Úkolem Ústavního soudu je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, §72 odst. 1 písm. a) zákona]. Pakliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, v němž nebylo vyhověno žalobě stěžovatelky co do částky 1.940,- Kč, a tedy jde o věc evidentně bagatelní, pak jen stěží se lze domnívat, že by takové rozhodnutí bylo z kvantitativního hlediska s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatelky."
10. Obdobně v usnesení sp. zn. I. ÚS 2599/09 Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat také např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3119/09, I. ÚS 2763/11, II. ÚS 508/12, I. ÚS 4071/12, IV. ÚS 2294/13, II. ÚS 3687/13, II. ÚS 3079/14, II. ÚS 886/15 nebo III. ÚS 512/17 (všechna jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
11. Ústavní soud má za to, že ústavní stížnost stěžovatelů je bagatelního charakteru a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Jimi předložená argumentace má charakter polemiky s právním posouzením provedeným obecnými soudy, které však své závěry řádně odůvodnily, a své právní názory vysvětlily. Jestliže uzavřely, že nebyly naplněny právní předpoklady, které byly podmínkou úspěšnosti podané žaloby, učinily tak po provedeném posouzení a právním uvážení jako orgány k tomu oprávněné. Argumentace v ústavní stížnosti se pohybuje toliko v rovině tzv. práva podústavního, kdy je nutno připomenout, že není úlohou Ústavního soudu, aby svým uvážením nahrazoval hodnocení provedené obecnými soudy.
12. Možno dodat, že teze stěžovatelů, že celou situaci zavinilo družstvo nereagováním na jejich dotaz, se nejeví být příliš přesvědčivou, když hlavní příčinou vzniku problematické situace se spíše jeví uzavření neplatné smlouvy o zajišťovacím převodu jejich členského práva v družstvu mezi stěžovateli a třetí stranou, s návazným vedením sporu o to, kdo je členem družstva, tedy jednání, které nelze družstvu jakkoliv přičítat k tíži. Přisvědčit pak bezpochyby nelze ani jejich svéráznému názoru, že by soud přijetím peněz do soudní úschovy, tedy výsledkem procesu, který neměl sporný charakter, a družstvo v něm ani nemohlo být účastníkem, měl být vázán nyní v předmětném soudním řízení.
13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu