ECLI:CZ:US:2018:3.US.1807.18.1
sp. zn. III. ÚS 1807/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou, sídlem U Stadionu 157/4, Beroun, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2018 č. j. 70 Co 113/2018-771 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. března 2018 č. j. 50 P 282/2014-738, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Z. B., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 1. 2018 č. j. 50 P 282/2014-718 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 19. 2. 2018 č. j. 70 Co 53/2018-743 byla ve věci péče o nezletilého syna stěžovatele a vedlejší účastnice (návrhu stěžovatele na změnu výchovy) přenesena příslušnost na Okresní soud v Bruntále (dále jen "okresní soud"). Návrhem ze dne 5. 3. 2018 podaným obvodnímu soudu se stěžovatel domáhal změny výchovy předběžným opatřením, kterým navrhl, aby byl nezletilý zatímně svěřen do symetrické střídavé péče rodičů namísto dosud praktikované střídavé péče asymetrické. Obvodní soud napadeným usnesením přenesl svoji příslušnost na okresní soud s odůvodněním, že nezletilý nemá k obvodu obvodního soudu žádné vazby, neboť od počátku roku 2015 bydlí s vedlejší účastnicí v R. a rodiče praktikují asymetrickou střídavou péči mezi R. a O. (který leží v obvodu Okresního soudu Praha-západ), přičemž větší část měsíce nezletilý pobývá v péči vedlejší účastnice v obvodu Okresního soudu v Bruntále, takže je v jeho zájmu, aby ve věci nadále rozhodoval tento soud.
3. O odvolání stěžovatele rozhodl městský soud dalším napadeným usnesením, jímž rozhodnutí obvodního soudu potvrdil, neboť po zvážení všech rozhodných skutečností dospěl k závěru, že obvodní soud rozhodl o přenesení místní příslušnosti na okresní soud správně.
4. Dotazem u okresního soudu bylo dále zjištěno, že dne 2. 5. 2018 pod sp. zn. 0 Nc 4071/2018 bylo vydáno usnesení, kterým byl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření zamítnut. Stěžovatel proti němu podal dne 16. 5. 2018 odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel uvádí, že návrh na nařízení předběžného opatření, kterým navrhoval, aby byl nezletilý zatímně svěřen do symetrické střídavé péče rodičů, podal z důvodu, že nezletilý vykazoval známky zanedbávání péče vedlejší účastnicí. Soudy se však nedostatečnou péčí vedlejší účastnice nezabývaly a věc řešily pouze z hlediska místní příslušnosti. Tím byla dle stěžovatele popřena povinnost soudu zabývat se urgentní situací, kvůli které byl návrh podán, navíc za stavu, kdy nebylo a není známo, zda a v jakém časovém horizontu se okresní soud bude věcí zabývat. Tato nečinnost a s tím související setrvávání nezletilého po většinu času v nevyhovujícím prostředí, povede k narušení jeho zdravého vývoje. Konstatoval-li městský soud, že nezletilému nehrozí jakékoli bezprostřední ohrožení, stěžovateli není zřejmé, z jakých informací vycházel. Odkazuje na §75c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a namítá, že soudy popřely smysl a účel institutu předběžného opatření, když se meritem návrhu nezabývaly. Tím porušily nejen právo na soudní ochranu, ale také právo stěžovatele a nezletilého na respektování rodinného života. Zmiňuje se i o stížnosti, podané předsedkyni obvodního soudu, která byla vyhodnocena jako nedůvodná.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení pouze podústavní normy, ale až tehdy, došlo-li tím zároveň k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
7. Ústavní soud též opakovaně připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí soudů, přičemž Ústavní soud není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví. Jeho ingerence do této činnosti, konkrétně jde-li o interpretaci a aplikaci podústavního práva, připadá v úvahu, jestliže soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně byl-li v něm obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu [srov. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17)].
8. Ústavněprávní deficit, který by vyžadoval zásah Ústavního soudu, však v posuzované věci shledán nebyl.
9. Místní příslušnost soudu ve věci péče o nezletilé stanoví zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "zákon o zvláštních řízeních soudních") v §4 odst. 2, podle něhož je obecným soudem nezletilého účastníka, který není plně svéprávný, soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. Změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého (viz §5 zákona o zvláštních řízeních soudních).
10. Oba soudy dospěly po zvážení všech rozhodujících skutečností k závěru, že jsou dány důvody pro přenesení místní příslušnosti na okresní soud, a to jak k řízení o návrhu stěžovatele na změnu výchovy, tak v jeho rámci i k řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž se stěžovatel domáhal stejné úpravy jako ve věci samé, tedy změny výchovy ze střídané asymetrické péče k nezletilému na střídavou symetrickou péči. Takové rozhodnutí je i dle přesvědčení Ústavního soudu v zájmu nezletilého, neboť v době rozhodování obvodního soudu (i několik let předtím) již nezletilý ani žádný z jeho rodičů v obvodu tohoto soudu nebydlel. Aplikace §5 zákona o zvláštních řízeních soudních byla tedy zcela namístě. Přenesl-li obvodní soud příslušnost na okresní soud, v jehož obvodu nezletilý společně s vedlejší účastnicí pobývá delší část měsíce, ani tomuto jeho postupu nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Stěžovatel ostatně ani netvrdí, že příslušnost měla být přenesena na soud, v jehož obvodu se nachází jeho bydliště a kde s ním nezletilý pobývá po zbylou část měsíce, neboť se v podstatě domáhá toho, aby o předběžném opatření rozhodl obvodní soud s ohledem na naléhavé vyřešení stávající situace, kdy nezletilý bydlí u vedlejší účastnice v nevyhovujících podmínkách. K naléhavosti věci se však dostatečně vyjádřil v napadeném usnesení městský soud. Stěžovatel ani v ústavní stížnosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti svědčící o tom, že by nezletilému v péči vedlejší účastnice hrozila nějaká aktuální závažná újma. V případě závažného selhání vedlejší účastnice by jistě nenavrhoval zatímní úpravu formou symetrické střídavé výchovy. Za tohoto stavu je v nejlepším zájmu nezletilého, aby jak o návrhu ve věci samé, tak o navrhovaném předběžném opatření rozhodoval jeden soud, a to soud, na nějž byla již přenesena místní příslušnost ve věci samé.
11. Je nerozhodné, že ke dni podání návrhu na předběžné opatření nebylo usnesení o přenesení příslušnosti ve věci samé ještě pravomocné, neboť v době rozhodování městského soudu o odvolání stěžovatele již pravomocné bylo. Poukazuje-li stěžovatel v této souvislosti na §75 odst. 4 o. s. ř., jeho odkaz je nepřípadný, což dostatečně vysvětlil v napadeném usnesení městský soud.
12. Nelze též odhlédnout od skutečnosti, že v době podání ústavní stížnosti již stěžovateli bylo známo, že okresní soud jeho návrh na nařízení předběžného opatření, i když nepravomocně, zamítl. O tom se však v ústavní stížnosti nezmiňuje, byť uvádí, že není jisté, zda a v jakém časovém horizontu bude ve věci rozhodnuto.
13. Ústavní soud považuje argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v napadených rozhodnutích, za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledává nikterak nepřiměřenými. Soudy rozhodovaly v souladu s nejlepším zájmem nezletilého a jejich závěry nelze označit za svévolné, neboť jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2018
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu