ECLI:CZ:US:2018:3.US.1961.15.1
sp. zn. III. ÚS 1961/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Hlavní město Praha, adresa: Mariánské nám. 2, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem Na Slupi 15, 128 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2015 č. j. 28 Cdo 4128/2013-184, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2013 č. j. 24 Co 292/2012-156 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. května 2012 č. j. 19 C 397/2009-98, za účasti A) Nejvyššího soudu, B) Městského soudu v Praze a C) Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení a za účasti 1) Ing. Martina Výborného, zastoupeného Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem Vodičkova 33, 110 00 Praha 1, 2) Kláry Hanouskové, zastoupené JUDr. Zuzanou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Trojická 20, 128 00 Praha 2, 3) Marka Stibrala a 4) Ing. Petra Výborného, zastoupeného Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem Vodičkova 33, 110 00 Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, o doplnění nálezu Ústavního soudu ze dne 11. července 2017 sp. zn. III. ÚS 1961/15, takto:
A. Do výrokové části nálezu Ústavního soudu ze dne 11. července 2017 sp. zn. III. ÚS 1961/15 se doplňuje výrok tohoto znění: "III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá."
B. Do bodu 47 odůvodnění citovaného nálezu se doplňuje věta tohoto znění: "Ve zbývající části ústavní stížnost odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]."
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 1. 7. 2015 se stěžovatelka hlavní město Praha (dále jen (stěžovatelka") domáhala zrušení všech v záhlaví tohoto usnesení označených rozhodnutí obecných soudů a to v celém rozsahu těchto rozhodnutí, tedy včetně výroků o nákladech řízení. Je třeba konstatovat, že stěžovatelka proti výrokům rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení nebrojila v ústavní stížnosti žádnou ústavněprávní argumentací.
2. Ústavní soud nálezem ze dne 11. července 2017 sp. zn. III. ÚS 1961/15 ústavní stížnosti vyhověl a zrušil ty výroky napadených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo v meritu věci rozhodnuto o sporném vlastnictví předmětných pozemků.
3. Ústavní soud opomněl ve svém nálezu ze dne 11. července 2017 rozhodnout o té části ústavní stížnosti, kterou stěžovatelka napadala výroky rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení.
4. Přípisem ze dne 11. 3. 2018 stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vydal opravné usnesení, jímž bude doplněno znění druhého výroku citovaného nálezu Ústavního soudu tak, že se nálezem ruší nejen meritorní výroky napadených rozhodnutí obecných soudů, nýbrž též výroky o nákladech řízení.
5. Za daného procesního stavu neshledal Ústavní soud důvod pro vydání opravného rozhodnutí ve smyslu ust. §164 o. s. ř., jak navrhuje stěžovatelka.
6. Existuje však důvod pro vydání doplňujícího rozhodnutí podle §166 o. s. ř., jímž Ústavní soud rozhodne o části předmětu řízení, tj. o části ústavní stížnosti, týkající se rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení.
7. V té části, v níž stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení, je ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
8. Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. II. ÚS 130/98, sp. zn. I. ÚS 30/02). Podrobnější argumentace je obsažena např. v usneseních sp. zn. IV. ÚS 10/98, II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, IV. ÚS 303/02, III. ÚS 255/05, I. ÚS 457/05, III. ÚS 4612/12 a dalších, dostupných na webových stránkách http://nalus.usoud.cz. V posuzovaném případě neshledává Ústavní soud žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily o porušení stěžovatelčiných základních práv a které by měly být důvodem k odklonu od ustálené judikatury Ústavního soudu.
9. Ostatně stěžovatelka sama ve svém přípise ze dne 11. 3. 2018 uvádí, že "nenapadá protiústavnost těchto nákladových výroků, resp. netvrdí, že by těmito výroky byla porušena její základní práva". Za této situace není úkolem Ústavního soudu, aby sám iniciativně vyhledával důvody pro kasaci nákladových výroků.
10. Aby Ústavní soud předešel potenciálnímu riziku nesprávné interpretace toho, jak bylo rozhodnuto o všech částech podané ústavní stížnosti, přikročil k doplnění shora uvedeného výroku původně vydaného nálezu a k doplnění odůvodnění nálezu ve věci sp. zn. III. ÚS 1961/15.
11. Učinil tak usnesením, vydaným za použití ust. §63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením §166 odst. 1 o. s. ř. per analogiam.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu