ECLI:CZ:US:2018:3.US.2062.17.1
sp. zn. III. ÚS 2062/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele O. H., zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem, sídlem Velké náměstí 147, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 2017 č. j. 10 To 168/2017-532 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. března 2017 č. j. 5 T 208/2008-519, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovateli bylo rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") ze dne 16. 2. 2009 sp. zn. 5 T 208/2008 uloženo ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě. Pozdějšími usneseními došlo k prodlužování léčby a ke změně formy léčby na ústavní a zpět na ambulantní, kterou stěžovatel vykonával naposledy.
3. Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu bylo k návrhu zdravotnického zařízení rozhodnuto tak, že podle §99 odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, se stěžovateli mění ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě (uložené výše uvedeným rozsudkem) na ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě.
4. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 4. 2017 č. j. 10 To 168/2017-532 byla jako nedůvodná zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení okresního soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel především není spokojen s tím, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování nového znaleckého posudku k jeho zdravotnímu stavu. Posudky, které na něj byly zpracovány v letech 2008 a 2011, by již vzhledem ke svému stáří měly být považovány za neaktuální a tedy nedostatečné. Je třeba posudku, který by se vyjádřil k současnému zdravotnímu stavu stěžovatele a zodpověděl např. otázku, zda by nebyla možná nějaká jiná forma ambulantní léčby či léků. K vyjádření ošetřujícího lékaře, který považoval změnu formy léčby na ústavní za nutnou, stěžovatel namítá, že mohlo být ovlivněno tím, že tomuto lékaři předtím vyhrožoval. Je tak na místě další odborný pohled na věc. V řízení tedy nebylo dostatečně prověřeno, zda nelze práva stěžovatele omezit méně intenzivní formou, než jaká byla nařízena.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky svévole. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
8. Stěžovatel polemizuje s tím, zda byla v řízení dostatečně prověřena nutnost ochranného psychiatrického léčení ústavní formou, zejména pak při absenci nového znaleckého posudku, nicméně z napadeného usnesení okresního soudu je zřejmé, že soud se těmito aspekty věci řádně zabýval. Nutno zdůraznit, že nevycházel izolovaně toliko z několik let starých znaleckých posudků, nebo toliko z výpovědi lékaře z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, jenž stěžovatele léčil ambulantně, a kterému měl stěžovatel vyhrožovat smrtí, ale i ze zprávy dalšího zdravotnického zařízení, Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, ve kterém stěžovatel nově pobýval, a takto prováděné důkazy následně hodnotil v jejich souhrnu. Přitom se zabýval i vývojem zdravotního stavu stěžovatele v čase. Závěr o nutnosti změny formy léčby na ústavní péči tedy nebyl učiněn jen na základě informací od jediného subjektu a rovněž nelze říci, že by byl převážně založen na podkladech, pocházejících ze vzdálenější minulosti. Ostatně nic ani neindikuje, že by dříve zpravované posudky měly plynutím času výrazněji ztrácet na hodnotě, když dle jejich znění je duševní porucha odsouzeného trvalá, dlouhodobá a léčebně pouze částečně regulovatelná, a již proto lze stěží očekávat, že nové znalecké zkoumání stěžovatele by dospělo k nějakým zásadním novým poznatkům.
9. Nic nenaznačuje, že by učiněné rozhodnutí bylo unáhlené, a nebyla dostatečně zvažována možnost zachování mírnějšího režimu. Naopak se jeví, že průběžně dochází k reagování právě na aktuální stav stěžovatele, kdy již v minulosti došlo k přeměně formy léčby na ústavní a zpět na ambulantní. Při léčbě jsou činěny pokusy upravovat medikaci tak, aby stěžovateli lépe vyhovovala, nebo jej umisťovat do léčebných komunit, takovéto snahy jsou však neúspěšné. Další zintenzivnění podávání (již tak nemalých) dávek léků může snížit iritabilnost stěžovatele, problémem jsou však výrazné nežádoucí účinky.
10. I když vydaným rozhodnutím bezpochyby dochází k zásahu do práv a svobod stěžovatele, takový zásah může být nezbytný na ochranu samotného stěžovatele, jiných osob a majetku. Taková potřeba se jeví jako aktuální. Stěžovatel sám ani nerozporuje v rozhodnutí uváděné skutečnosti o jeho problematickém chování, hrozícím dále eskalovat, včetně toho, že ošetřujícímu lékaři vyhrožoval smrtí, či že doma v bytě měl záchvat vzteku, při kterém jej demoloval a verbálně napadal sousedy a situace musela být řešena "za asistence policie" a umístěním stěžovatele do ústavní psychiatrické péče s aplikací silné medikace. Hospitalizaci si přeje i stěžovatelova rodina.
11. Z řečených důvodů Ústavní soud stěžovatelovým argumentům obsaženým v ústavní stížnosti nepřisvědčuje a neshledává, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí nemohla obstát. Je tak namístě již pouze konstatovat, že stěžovatel porušení svých základních práv, resp. jím dovolávaných ustanovení Listiny neprokázal.
12. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu