ECLI:CZ:US:2018:3.US.2199.18.1
sp. zn. III. ÚS 2199/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti HEAVY MACHINERY SERVICES, a. s., sídlem Jana Pernera 159, České Velenice, zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2018 č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 3 VSPH 285/2018-B-798, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 2018 č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-697, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 5. února 2018 KSCB 26 INS 29347/2013-B-703, za účasti Vrchního soudu v Praze, a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 26. 4. 2018 č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 3 VSPH 285/2018-B-798 odmítl podle §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ve spojení s §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, odvolání stěžovatelky (dlužnice) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2018 č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-697 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 5. 2. 2018 KSCB 26 INS 29347/2013-B-703, jímž byl v rámci výkonu dohlédací činnosti mj. vysloven souhlas s tím, aby insolvenční správce nechal vypracovat znalecký posudek na ocenění majetku stěžovatelky. Vrchní soud k odmítnutí odvolání uvedl, že napadené rozhodnutí krajského soudu bylo rozhodnutím přijatým v rámci výkonu dohlédací činnosti soudu (§11 insolvenčního zákona) a jako takové je nelze napadnout odvoláním.
3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
5. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Přestože stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí vrchního soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jejího odvolání, a proti němuž je tedy s ohledem na výše uvedené znění §229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost, z podané ústavní stížnosti nikterak nevyplývá, že by stěžovatelka právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využila. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839)].
6. Pro úplnost se sluší dodat, že v souladu s §7 a §96 odst. 2 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení uplatní přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, včetně úpravy týkající se řízení o žalobě pro zmatečnost.
7. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon ochraně jejích práv poskytuje, a proto je třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou a jako taková musela být podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 2. října 2018
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj