ECLI:CZ:US:2018:3.US.2310.18.1
sp. zn. III. ÚS 2310/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. D., zastoupené JUDr. Jiřím Gottweisem, advokátem, sídlem Kapucínské náměstí 303/5, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2018 č. j. 13 Co 14/2018-417 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. října 2017 č. j. P 147/2015-257, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a nezletilého D. D. a T. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala, aby byly zrušeny rozsudky označené v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") rozsudkem, který je napaden ústavní stížností, svěřil nezletilého vedlejšího účastníka do střídavé péče rodičů (stěžovatelky a vedlejšího účastníka) s tím, že každý sudý týden bude v péči matky a každý lichý týden v péči otce. V odůvodnění uvedl, že střídavá péče je v nejlepším zájmu nezletilého, jelikož oba rodiče jsou výchovně způsobilí, mají k dítěti silnou citovou vazbu a snahu podílet se na jeho výchově. Rovněž nezletilý má silnou citovou vazbu jak k matce, tak k otci a nepreferuje žádného z nich. Jako rizikové okresní soud označil dva faktory, a to špatnou komunikaci mezi rodiči a podezření na Aspergerův syndrom. Ačkoli rodiče mezi sebou špatně komunikovali i přes nařízenou rodinnou terapii, nepředstavovala jejich vzájemná špatná komunikace dle okresního soudu výrazné problémy pro střídavou péči. Z výslechu soudní znalkyně soud zjistil, že psycholožka PhDr. Halířová v posledním vyšetření Aspergerův syndrom vyloučila, navíc znalkyně zdůraznila, že pro nezletilého i s přihlédnutím ke všem jeho zvláštnostem bude střídavá péče ku prospěchu.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu změnil, a to podrobnější úpravou průběhu střídavé péče v době prázdnin, jinak byl nezletilý stále svěřen do střídavé péče obou rodičů v týdenním režimu střídání péče. Krajský soud doplnil dokazování mj. zprávou psycholožky PhDr. Halířové ze dne 29. 3. 2018, jejímž závěrem byla diagnóza Aspergerův syndrom u nezletilého. Dospěl však shodně s okresním soudem k závěru, že střídavá péče je v nejlepším zájmu nezletilého, který stojí o čas strávený s oběma rodiči. Přítomnost každého z rodičů si užívá a cítí se v ní spokojeně a bezpečně. Oba rodiče mají upřímný a dlouhodobý zájem o syna pečovat. Pozitivní faktor svědčící střídavé péči krajský soud spatřoval ve snížení stávající frekvence střídání výchovných prostředí (ze současných čtyř během 14 dnů na dvě), což nezletilému přinese přehlednost a stabilizaci. Tento aspekt byl dle jeho názoru o to podstatnější, že současnou úpravu styku rodiče ne vždy dodržovali. Ani Aspergerův syndrom nevnímal jako překážku střídavé péče, protože nezletilý neměl výraznější problém se změnou režimu v mateřské škole a už vůbec neměl problém se střídáním pobytu u rodičů. Nebylo zjištěno, že by nezletilému vadilo přespávání u otce. Jeho pozitivní vztah k rodičům a celkově dobrý psychický komfort dokládaly nejen závěry znaleckého posudku, ale i zprávy mateřské školy z března a dubna 2018 a obsah rozhovoru nezletilého s opatrovníkem. Ani zpráva psycholožky ze dne 29. 3. 2018 nepoukazovala na žádný problém dítěte ve vztahu k rodičům. Krajský soud se dále zabýval znaleckým posudkem a výslechem znalkyně, která dle jeho názoru přesvědčivě objasnila prospěšnost střídavé péče pro nezletilého bez ohledu na skutečnost, zda u něj Aspergerův syndrom diagnostikován bude, či nikoli. Krajský soud zdůraznil, že znalecký posudek ani jiné důkazy nedokládají stěžovatelčino tvrzení, že nezletilý nesnáší změny, jelikož dosavadní změny výchovného prostředí při realizaci styku snášel bez problémů.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka nabyla dojmu, že soudy vycházely z obecné preference střídavé péče, aniž by zohlednily, zda ve věci byly dány důvody vylučující střídavou péči. Dle jejího názoru soudy nezdůvodnily, proč byla změna režimu z výlučné péče matky na střídavou péči pro dítě vhodnější. Není zřejmé, v čem spatřovaly nezbytnost změny úpravy péče, když od předchozího rozhodnutí uplynula krátká doba. Důvodem ke změně předchozích rozhodnutí může být pouze závažnější změna poměrů, která se vztahuje ke skutečnostem, na nichž byla vybudována předchozí rozhodnutí. Stabilitě výchovného prostředí je připisována jedna z hlavních rolí a důvody pro jeho změnu by měly mít takovou kvalitu, aby převážily nad zájmem na stabilitě. Rozhodnutí soudů v daném ohledu vykazovala spíše popisný charakter a byla dle názoru stěžovatelky nepřezkoumatelná.
5. Soudy zřejmě nadřadily tvrzenou změnu poměrů spočívající v tom, že rodiče spolu nesdílejí společnou domácnost, zájmu dítěte na stabilním výchovném prostředí, což je u dítěte s Aspergerovým syndromem významným požadavkem. Stěžovatelka poukázala na to, že Aspergerův syndrom je vývojová porucha s dopadem do sociálních dovedností a vztahů, projevující se stereotypním chováním a omezenými zájmy. Dítě s tímto syndromem má omezenou schopnost měnit prostředí a dává přednost stejnosti a předvídatelnosti situací, mívá až nutkavou potřebu ustálených postupů. Stěžovatelka sice netvrdila, že Aspergerův syndrom zcela vylučuje střídavou péči, jde však o rizikový faktor, který vyžaduje zevrubné posouzení. Dle stěžovatelky však k takovému posouzení nedošlo. Navíc nebyl zjišťován názor nezletilého.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že podmínkou pro svěření dítěte do střídavé péče je subjektivní kritérium v podobě skutečného a upřímného zájmu o dítě pečovat a dále zhodnocení objektivních kritérií vztahujících se ke schopnosti poskytnout dítěti péči. Naplňují-li oba rodiče tato kritéria zhruba stejnou měrou, lze vycházet z presumpce, že je v zájmu dítěte, aby bylo v péči obou rodičů [nález ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10 (N 165/58 SbNU 421), bod 25.; nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, (N 105/73 SbNU 683) body 18. a 26., a nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529), bod 21.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Jde však stále toliko o domněnku svědčící ve prospěch střídavé péče, kterou lze vyvrátit relevantními okolnostmi odůvodňujícími závěr, že střídavá péče by nebyla v nejlepším zájmu dítěte [nález ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629), bod 28.]. Okruh těchto okolností je prakticky nemožné předem vyčerpávajícím způsobem postihnout. Mezi nimi může figurovat i diagnostikovaný Aspergerův syndrom, který v konkrétním případě oslabuje schopnost dítěte přizpůsobit se změnám prostředí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 2441/13). Nutno zdůraznit, že samotná diagnóza Aspergerova syndromu nemusí nutně znamenat, že by střídavá péče nebyla v nejlepším zájmu dítěte. Vždy je třeba, aby soudy s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem jimi řešeného případu zjišťovaly a zvažovaly, jakým způsobem tato diagnóza na dítě dopadá a zda skutečně u posuzovaného dítěte představuje překážku střídavé péče. Diagnostikovaný Aspergerův syndrom tak představuje okolnost, kterou se mají soudy pečlivě zabývat při zvažování střídavé péče.
9. Tomuto požadavku krajský soud v posuzované věci plně dostál. Svůj závěr, že Aspergerův syndrom netvoří v dané věci překážku střídavé péči, měl podpořen nejen stanoviskem znalkyně, ale též konkrétními poznatky o nezletilém, který neměl výraznější problém se změnou režimu v mateřské škole či střídáním pobytu u rodičů (srov. body 19. a 21. rozsudku krajského soudu). Poukázal též na to, že nezletilý si přítomnost každého z rodičů užívá a cítí se v ní spokojeně a bezpečně. Ústavní soud proto nepřisvědčil argumentaci stěžovatelky o nedostatečném posouzení dopadů Aspergerova syndromu na střídavou péči.
10. Nedůvodná je námitka, že by nebyla identifikována změna okolností, která vedla k nové úpravě výchovných poměrů dítěte. Změnu poměrů krajský soud spatřoval v tom, že rodiče nezletilého spolu přestali sdílet společnou domácnost, kde mohl kontakt otce s nezletilým probíhat za jiných podmínek (bod 15. rozsudku krajského soudu). Ústavní soud dodává, že stabilita výchovného prostředí, kterou tak zdůrazňovala stěžovatelka, není abstraktní princip, který by byl hoden ochrany sám o sobě, ale má být chráněn pouze v souvislosti s tím, zda skutečně je v nejlepším zájmu dítěte. Obecné soudy se tedy vždy musí zabývat otázkou, zda stabilita výchovného prostředí je v nejlepším zájmu dětí i v konkrétním posuzovaném případě [nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (176/74 SbNU 529), bod 46.]). Je-li však prokázáno a argumentačně doloženo, že změna výchovného prostředí by nebyla v nejlepším zájmu dítěte, pak stabilita výchovného prostředí samozřejmě převáží nad jeho změnou. Nejlepší zájem dítěte však nelze ztotožňovat s neměnností výchovného prostředí bez dalšího (usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 3067/16, bod 12.). Ústavní soud konstatuje, že ke změnám, které střídavá péče s sebou přinese, se krajský soud vyjádřil, když poukázal na schopnost nezletilého snášet stávající změnu výchovného prostředí při styku s otcem. Dále zmínil, že střídavá péče povede ke snížení frekvence střídání výchovných prostředí oproti předchozímu stavu, kdy se během čtrnácti dnů výchovné prostředí předáváním nezletilého měnilo čtyřikrát. Ústavní soud tedy shledal, že se krajský soud dostatečně vypořádal s tím, jaká změna okolností vedla ke změně úpravy výchovy nezletilého, a hodnocením nejlepšího zájmu dítěte i v kontextu stability výchovného prostředí.
11. Stěžovatelka namítla, že v řízení nebyl zjištěn názor nezletilého, čemuž Ústavní soud nemohl přisvědčit. Krajský soud byl seznámen se stanoviskem nezletilého, které zjistil prostřednictvím opatrovníka - orgánu sociálně-právní ochrany dětí - jenž s ním provedl pohovor v mateřské škole. Obsah tohoto pohovoru krajský soud rekapituloval v bodě 6. svého rozsudku. Stanovisko nezletilého soud znal a bral je v potaz. V době vydání rozsudku krajského soudu bylo nezletilému necelých 6 let. Ústavní soud přitom dovodil, že u dětí mladších deseti let zpravidla postačí zjistit jejich názor prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, znaleckého posudku či prostřednictvím opatrovníka [nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), bod 25.].
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených základních práv a svobod, odmítl její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu