ECLI:CZ:US:2018:3.US.2349.17.1
sp. zn. III. ÚS 2349/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., zastoupené JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 28. 6. 2017 sp. zn. 3 ZN 1356/2016, za účasti Okresního státního zastupitelství v Kladně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby jej Ústavní soud zrušil.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že jím byla zamítnuta její stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Kladno, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality ze dne 9. 6. 2017 č. j. KRPS-308743-113/TČ-2016-010371, kterým byla dle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odložena věc podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele dle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit podezřelý J. K. vůči stěžovatelčinu synovi, poškozenému J. K.
3. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka zejména rozebírá jednání podezřelého a polemizuje se závěry uvedených orgánů o správnosti odložení věci, neboť je přesvědčena, že záležitost nebyla dostatečně prověřena.
4. Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Blíže tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost podle citovaného ustanovení Ústavy je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
6. Usnesení, jehož zrušení je v ústavní stížnosti požadováno, však takovýto charakter nemá. Poškozeným daným trestným činem totiž neměla být stěžovatelka, nýbrž její syn. Ústavní stížnost však není možno podávat svým jménem, když k zásahu do ústavně zaručených práv či svobod mělo dojít u jiné osoby.
7. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2018
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj