ECLI:CZ:US:2018:3.US.2658.18.1
sp. zn. III. ÚS 2658/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti 4Energy Servis, s. r. o., sídlem Osadní 869/32, Praha 7 - Holešovice, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2018 č. j. 3 VSPH 656/2018-A-13 (MSPH 96 INS 5367/2018) a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2018 č. j. MSPH 96 INS 5367/2018-A-8, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a byly překročeny i meze zákona při ukládání povinností podle čl. 4 odst. 1 Listiny.
2. Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") dne 31. 3. 2018 se stěžovatelka (dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude zjištěn její úpadek a prohlášen konkurs na její majetek.
3. Městský soud usnesením ze dne 10. 4. 2018 č. j. MSPH 96 INS 5367/2018-A-8 uložil stěžovatelce, aby do tří dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.
4. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 1. 6. 2018 č. j. 3 VSPH 656/2018-A-13 (MSPH 96 INS 5367/2018) rozhodnutí městského soudu potvrdil. Ve shodě s městským soudem konstatoval, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle §108 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§38 odst. 2 insolvenčního zákona). Vrchní soud dovodil, že v daném případě lze očekávat řešení úpadku stěžovatelky konkursem, přičemž na základě stěžovatelkou poskytnutých údajů nelze předpokládat, že finanční prostředky postačující k úplné náhradě očekávaných nákladů insolvenčního řízení (přinejmenším ve výši 45 000 Kč) by mohly být získány zpeněžením majetku stěžovatelky, neboť podstatná část jejích pohledávek je nedobytná. Záruku dostatečného krytí očekávaných výdajů pak neposkytuje ani výše zůstatků na bankovních účtech stěžovatelky.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Předně poukazuje na to, že je-li předlužena a v platební neschopnosti, když nemá ani na úhradu výplat svých zaměstnanců nebo na úhradu závazků vůči státu, nemůže složit ani požadovanou zálohu. Podmínění podání insolvenčního návrhu úhradou zálohy v situaci, kdy není solventní, považuje stěžovatelka za porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces a spatřuje v něm i odepření práva na přístup k soudu. Nemá-li stěžovatelka k dispozici prostředky ke splnění své zákonné povinnosti, znamená rozhodnutí soudu faktické přenesení této povinnosti na jednatele stěžovatelky, jehož povinností je z pohledu insolvenčního zákona podání návrhu. Právní předpisy však jednateli nestanovují povinnost zálohu hradit, pročež v napadených rozhodnutí spatřuje i porušení práva vyplývajícího z čl. 4 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud úvodem podotýká, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen Ústava")] a nepřísluší mu pravomoc vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Stěžovatelka brojí proti povinnosti uložené jí jako dlužnici podávající insolvenční návrh zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dle §108 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. V usnesení ze dne 21. 5. 2009 sp. zn. II. ÚS 2915/08 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud ohledně §108 insolvenčního zákona konstatoval, že rozhodnutí, zda požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (a následné rozhodnutí, zda řízení zastavit, není-li ve stanovené lhůtě záloha zaplacena), je záležitostí úvahy obecných soudů, které v dané věci jednají, a je-li rozhodnutí o této věci náležitě a srozumitelně odůvodněno, není žádný důvod k zásahu ze strany Ústavního soudu.
10. Ústavní soud si v nyní posuzované věci ověřil, že soudy dostatečně vysvětlily, co je smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž svůj závěr o tom, že potřebné prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, založily na posouzení finanční a majetkové situace stěžovatelky, celkové výši jejích závazků a pohledávek a z nich plynoucího předpokládaného způsobu řešení jejího úpadku i výše odměny a hotových výdajů insolvenčního správce s tím spojených. Předložené důvody, pro které obecné soudy přikročily k uložení povinnosti složit zálohu, jsou logické a srozumitelné a nejsou projevem svévole či jiného ústavně nekonformního výkladu insolvenčního zákona. Samotná skutečnost, že stěžovatelka nedisponuje žádnými finančními prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení, není důvodem pro neuložení povinnosti zálohu zaplatit. Námitka stěžovatelky, že fakticky dochází k přenesení povinnosti úhrady zálohy na jejího jednatele, pak není pro posouzení ústavní stížnosti významná (tou se dovolává stěžovatelka ochrany svých ústavně zaručených práv, a nikoliv ochrany ústavně zaručených práv svého jednatele).
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2018
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu