ECLI:CZ:US:2018:3.US.2699.16.1
sp. zn. III. ÚS 2699/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Vladimíra Plášila, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 7, sídlem Tusarova 1384/25, Praha 7 - Holešovice, zastoupeného JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, sídlem Nad Štolou 1302/18, Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2016 č. j. 35 Co 541/2012-246, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Hany Neštické, advokátky, sídlem Ječná 550/1, Praha 2 - Nové Město, správkyně konkursní podstaty úpadce K + L Stavby Praha, s. r. o., sídlem Plzeňská 792/271, Praha 13 - Stodůlky, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že výrokem I. rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 3. 5. 2016 č. j. 35 Co 541/2012-243 byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 5. 2012 č. j. 14 C 196/2010-90. Výrokem II. byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši uvedené v písemném vyhotovení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. Libuše Svobodové. Městský soud v odůvodnění uvedl, že při vyhlášení rozsudku nesprávně vyhodnotil úspěch toho kterého účastníka řízení, a proto toto pochybení bude zhojeno opravným usnesením. Usnesením městského soudu ze dne 3. 5. 2016 č. j. 35 Co 541/2012-246 byl výrok II. uvedeného rozsudku opraven tak, že správně zní: "Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů."
3. Ústavní soud se podle §42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v prvé řadě soustředil na splnění předpokladů meritorního posouzení ústavní stížnosti, a dospěl k závěru, že splněny nejsou.
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek, které jsou způsobilé zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí.
5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti proto je její subsidiarita, která se po formální stránce projevuje v požadavku vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, a po materiální stránce v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval až v okamžiku, kdy jiné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
6. V nyní posuzované věci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozsudek městského soudu ze dne 3. 5. 2016 č. j. 35 Co 541/2012-243 dovoláním, je tedy zřejmé, že napadl i jeho výrok II. ve znění ústavní stížností napadeného opravného usnesení ze dne 3. 5. 2016 č. j. 35 Co 541/2012-246. Podle veřejně dostupných informací (viz http://infojustice.cz) je řízení o dovolání vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 5274/2016 a dosud nebylo skončeno. Jestliže stěžovatel využil svého práva podat dovolání, je nezbytné jej považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
7. Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelova ústavní stížnost je nepřípustným návrhem, a proto ji podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj