ECLI:CZ:US:2018:3.US.2850.16.1
sp. zn. III. ÚS 2850/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Františka Koudely a Evy Koudelové, zastoupených Mgr. Jiřím Kapounem, advokátem, sídlem Dvouletky 1821/16, Praha 10 - Strašnice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2016 č. j. 15 Co 57/2016-200, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Ing. Jitky Krumlové a 2) Ing. Jana Plachého, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo vlastnit majetek zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z předložených podkladů se podává, že stěžovatelé se žalobou podanou dne 21. 9. 2011 u Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") proti vedlejší účastnici 1) domáhali zaplacení částky 370 280 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody spočívající zejména v nefunkčnosti solárních panelů stěžovatelů kvůli stínícím vysokým stromům na pozemku vedlejších účastníků. Podáním ze dne 31. 10. 2011 stěžovatelé vzali žalobu co do částky 345 320 Kč zpět, předmětem dalšího řízení tak zůstala povinnost nahradit škodu ve výši 24 960 Kč způsobenou na podezdívce plotu stěžovatelů a plotu samotného podrosty jehličnatých stromů na pozemku vedlejších účastníků. Usnesením obvodního soudu ze dne 18. 3. 2015 č. j. 67 C 203/2011-149 bylo připuštěno přistoupení vedlejšího účastníka 2) do řízení, a to na straně žalované. Obvodní soud rozsudkem ze dne 8. 10. 2015 č. j. 67 C 203/2011-157 žalobu stěžovatelů zamítl (výrok I.), uložil jim povinnost společně a nerozdílně nahradit vedlejším účastníkům náklady řízení ve výši 39 900 Kč (výrok II.) a povinnost společně a nerozdílně nahradit státu náklady řízení ve výši 12 403 Kč (výrok III.). Obvodní soud se v odůvodnění zabýval předpoklady odpovědnosti za škodu podle §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen "občanský zákoník"), a dospěl k závěru, že stěžovatelé neunesli důkazní břemeno k tvrzení, že jim vůbec vznikla škoda, natož ve vyčíslené výši. Z dokazování zejména vyplynulo, že plot byl vystavěn svépomocí z použitého materiálu, přičemž desítky let není udržován a s ohledem na své stáří a povětrnostní vlivy chátrá. Obvodní soud rovněž podrobně zdůvodnil výroky o nákladech řízení.
3. Proti rozsudku obvodního soudu stěžovatelé podali odvolání. V něm zejména uvedli, že závěry obvodního soudu hodnotící odborné otázky týkající se výpočtu škody a kvalitu provedení podezdívky jsou poněkud překvapivé, když ani není zřejmé, jak obvodní soud k takovým závěrům dospěl. V následujícím obsahu se soustředili na znalecké posudky vypracované v řízení. V závěru odvolání stěžovatelé uvedli, že obvodní soud se nijak nevypořádal s jejich podáním ze dne 7. 9. 2015, jímž navrhovali provedení důkazů. Výrokem I. rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 19. 4. 2016 č. j. 15 Co 57/2016-200 byl po částečném zpětvzetí žaloby stěžovateli rozsudek obvodního soudu co do částky 1 448 Kč zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno. Výrokem II. byl rozsudek obvodního soudu ve zbývajícím rozsahu potvrzen. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. tak, že stěžovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu částku 12 403 Kč, a výrokem IV. tak, že stěžovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejším účastníkům částku 48 757,20 Kč. Městský soud v odůvodnění uvedl, že v posuzované věci nebyly splněny ani další předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu spočívající v protiprávním jednání vedlejších účastníků a příčinné souvislosti mezi ním a následky. Zdůraznil, že bylo povinností stěžovatelů přizpůsobit výstavbu plotu vysazeným stromům, neboť si museli být vědomi, že při běžném přírodním ději budou stromy růst a nabývat na objemu, včetně podzemních kořenových partií. Navržené důkazy nebyly provedeny, neboť jich k posouzení předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu nebylo třeba.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé uvedli, že závěry městského soudu jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, resp. že městský soud opomenul náležitá zjištění skutkového stavu. Městský soud, stejně jako obvodní soud, podle nich rovněž nereflektoval jejich tvrzení a neprovedl ani jimi navržené důkazy.
5. První konkrétní pochybení mělo spočívat v tom, že obvodní soud neprovedl důkazy navržené stěžovateli v podání ze dne 7. 9. 2015. Toto podání se podle stěžovatelů původně ztratilo a obvodnímu soudu muselo být opětovně dodáno, obvodní soud však navržené důkazy ani neprovedl, ani jejich provedení nezamítl. Tento nedostatek neměl být napraven ani městským soudem.
6. Další pochybení podle stěžovatelů spočívá v nesprávném závěru, že poškozená podezdívka je mladší než stromy na pozemku vedlejších účastníků, kdy jak obvodní soud, tak i městský soud vycházely pouze z tvrzení vedlejších účastníků, přičemž jejich tvrzení bylo přejato i do provedeného znaleckého posudku. Stěžovatelé však toto tvrzení soustavně popírali a rovněž označili důkaz.
7. Stěžovatelé v ústavní stížnosti dále namítli, že znalecký posudek, z nějž obvodní soud a městský soud vycházely, byl pořízen pouze na základě zkoumání z pozemků vedlejších účastníků, přičemž uvedené otázky ani nespadaly pod odbornost znalce. Znalecké posudky předložené stěžovateli obvodní soud ani městský soud neměly vzít v potaz. Stěžovatelé rovněž postupu obvodního soudu a městského soudu vytýkají, že neprovedly místní šeření, které by nejvíce objasnilo skutkový stav věci.
8. Závěr ústavní stížnosti se soustředí na předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu. Podle stěžovatelů vedlejší účastníci porušili svou prevenční povinnost podle §415 občanského zákoníku, když nezajistili svůj majetek proti působení škod na okolních objektech. Vedlejší účastníci jsou jediní, kdo měl kontrolu nad růstem dřevin.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelé nemají k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti, rozsudkem městského soudu a vyžádaným spisem dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle
čl. 36 odst. l Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo když porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody. Žádný z těchto závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.
12. Ústavní soud se v nyní posuzované věci nemohl zabývat argumentací stěžovatelů spočívající v uváděném nesprávném hodnocení důkazů, neboť k hodnocení je povolán pouze ten orgán, který je sám provedl. Ústavní roviny dosahuje pouze argumentace stěžovatelů spočívající ve způsobu, jakým se městský soud a obvodní soud vypořádaly s důkazními návrhy stěžovatelů, resp. zda se řádně vypořádaly s jejich tvrzeními.
13. Podle §120 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), vyplývá, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Rozhodne-li se soud navržený důkaz neprovést, je jeho povinností takový postup řádně zdůvodnit. Podle §132 o. s. ř. dále platí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
14. Stěžovatelé v prvé řadě uvádějí, že obvodní soud se nevypořádal s jejich důkazním návrhem ze dne 7. 9. 2015, resp. tuto skutečnost uplatnili i jako odvolací důvod. Toto tvrzení Ústavní soud odmítá. Z protokolu z jednání před obvodním soudem konaného dne 24. 9. 2015 (srov. spis vedený obvodním soudem pod sp. zn. 67 C 203/2011, č. l. 141) vyplývá, že soud uvedený návrh stěžovatelů zamítl, a to z důvodu, že povinnost vyjádřit se k tvrzením vedlejších účastníků byla stěžovatelům uložena dne 21. 5. 2015, přičemž tak měli učinit obratem.
15. Z vyžádaného spisu Ústavní soud dále zjistil, že v řízení byly předloženy celkem tři znalecké posudky. Z odůvodnění rozsudku obvodního soudu (srov. č. l. 160) vyplývá, že ve znaleckém posudku znalce Ing. Zdeňka Hellera vypracovaném na žádost stěžovatelů chybí znalecká doložka podle §127a o. s. ř. Z tohoto posudku podle obvodního soudu rovněž nevyplývalo, jak znalec dospěl ke svým závěrům a výpočtům, což bylo potvrzeno i revizním znaleckým posudkem Ing. Petra Hlásného, CSc. V posudku předloženém stěžovateli rovněž absentovalo zohlednění zjištění, že při výstavbě plotu nebyl použit nový materiál. Při zjišťování skutkového stavu proto obvodní soud vycházel z posudku Ing. Petra Hlásného, CSc., který je navíc znalcem v oboru stavebnictví. Z tohoto posudku vyplývá, že použité sloupky nejsou poškozené, ale některé z nich jsou pouze dožité. Tento postup byl jako správný potvrzen rovněž městským soudem, který již neprovedl dokazování dalším znaleckým posudkem, protože jej pro posouzení věci již nebylo třeba. Při provádění dokazování Ústavní soud nezjistil žádné nedostatky nebo procesní pochybení. Lze konstatovat, že na jeho základě mohl obvodní soud dospět ke skutkovým zjištěním, z nichž vyplývá, že stěžovatelům nebyla vůbec způsobena škoda, resp. že vedlejší účastníci neporušili žádnou právní povinnost, která by mohla zakládat jejich odpovědnost za škodu. V ostatním obsahu je ústavní stížnost pouhou polemikou s hodnocením provedených důkazů, z čeho pramení i odlišné představy stěžovatelů o právním hodnocení věci.
16. Ústavní soud rovněž nesouhlasí s tvrzením stěžovatelů, že obvodní soud a městský soud vycházely z nesprávného vztahu stáří oplocení a stromů. Z odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu (srov. č. l. 202) vyplývá, že v době výstavby plotu v roce 1998 stáří stromu dosahovalo již 15 let. Ze samotné žaloby podané stěžovateli (srov. č. l. 1) vyplývá, že plot byl skutečně vystavěn v roce 1998.
17. Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že postupem městského soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatelů, a proto byla jejich ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu