ECLI:CZ:US:2018:3.US.305.18.1
sp. zn. III. ÚS 305/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky L. S., zastoupené opatrovníkem O. S., zastoupené v řízení o ústavní stížnosti JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem, sídlem Senovážné nám. 978/23, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2017 č. j. 24 Co 364/2017-497 a proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. srpna 2017 č. j. 12 P 65/2012-480, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 20. 4. 2017 č. j. 24 Co 100/2017-449 rozhodl o omezení svéprávnosti stěžovatelky a o jmenování opatrovníka. Rozhodnutí bylo doručeno stěžovatelce dne 12. 5. 2017, jejímu opatrovníku O. S. (dále též "opatrovník") dne 19. 5. 2017, státnímu zastupitelství dne 10. 5. 2017 a JUDr. Věře Škvorové dne 10. 5. 2017. Do spisu Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") bylo dne 19. 7. 2017 založeno podání datované dnem 17. 8. 2017, které podal JUDr. Jiří Ondroušek, advokát. V něm uvádí, že dovolání podává jménem stěžovatelky jako její zmocněnec. V dovolání předložil plnou moc, která mu byla udělena s tím, že osobou, kterou má v řízení zastupovat, je stěžovatelka, plnou moc za ni v zastoupení udělil O. S. Okresní soud usnesením ze dne 16. 8. 2017 č. j. 12 P 65/2012-480 dovolání stěžovatelky odmítl s tím, že bylo podáno opožděně.
3. Proti usnesení okresního soudu podal JUDr. Jiří Ondroušek jako zástupce stěžovatelky odvolání, podání podepsal jejím jménem. Usnesením krajského soudu ze dne 22. 11. 2017 č. j. 24 Co 364/2017- 497 bylo odvolací řízení zastaveno a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Krajský soud dovodil, že v dané věci je z obsahu spisu okresního soudu zřejmé, že probíhalo řízení o svéprávnost, v němž byla stěžovatelka zastupována JUDr. Věrou Škvorovou, advokátkou, a to na základě usnesení okresního soudu ze dne 29. 12. 2015. Opatrovnice stěžovatelky v jejím zastoupení dovolání nepodala ani se nepřipojila k úkonům, které v řízení učinil JUDr. Jiří Ondroušek. Krajský soud poukázal na to, že jde-li o řízení o svéprávnost, soudní praxe dovodila, že v tomto řízení nemůže posuzovanou osobu zastoupit hmotněprávní opatrovník, osoba musí být zastoupena opatrovníkem pro řízení, kterého soud jmenuje. Tyto závěry byly vyjádřeny v rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2017 sp. zn. 8 Co 2017/2014, které Nejvyšší soud publikoval ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v roce 2016. Důvodem, který toto rozhodnutí uvádí, je okolnost, že dochází ke kolizi zájmů mezi hmotněprávním opatrovníkem a posuzovanou osobou - opatrovancem. Je-li důvodem, proč musí mít posuzovaná osoba v řízení o svéprávnost procesního opatrovníka jiného, než je její hmotněprávní opatrovník, kolize zájmů mezi posuzovanou osobou a opatrovníkem, pak z toho vyplývá, že hmotněprávní opatrovník nemůže činit za posuzovanou osobu v řízení o svéprávnost žádné procesní úkony. Je-li posuzované osobě jmenován opatrovník, pak toto opatrovnictví se vztahuje nejen na řízení před soudem prvního stupně, na řízení před odvolacím soudem, nýbrž také na řízení před soudem dovolacím. Okolnost, že posuzované osobě byl jmenován opatrovník, však nebrání tomu, aby si sama posuzovaná osoba zvolila zmocněnce, kterým může být i advokát, a to i bez souhlasu opatrovníka (§37 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen "z. ř. s."). Z výše uvedeného krajský soud dovodil, že plnou moc udělenou pro řízení o svéprávnost (dovolací řízení) hmotněprávním opatrovníkem posuzované osoby není v řízení účinně schopen udělit hmotněprávní opatrovník O. S., proto plná moc předložená JUDr. Jiřím Ondrouškem tak, že za posuzovanou jednal O. S., nemůže vyvolávat své účinky. Za této situace tak dochází k tomu, že v řízení jedná zástupce účastníka, který nedoložil plnou moc k zastupování. Jak dovodila soudní praxe, nesplnění povinnosti doložení plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit. V dané věci byla sice plná moc předložena, avšak osobou zmocnitele byla osoba nezpůsobilá k tomuto právnímu jednání, není však vyloučeno, že plná moc mohla být udělena i samotnou posuzovanou. Předložením takové plné moci by došlo ke zhojení vady nedostatku doložení právního zastoupení. Z těchto důvodů odvolací soud vyzval JUDr. Jiřího Ondrouška, aby tyto vady právního zastoupení ve stanovené lhůtě odstranil. Usnesení, jímž byl JUDr. Jiří Ondroušek vyzván k doplnění podaného odvolání o doložení zmocnění k zastupování ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení, bylo doručeno dne 20. 10. 2017. Oprávnění k zastupování však nebylo doloženo ani ve lhůtě stanovené soudem ani ve lhůtě dodatečně poskytnuté na žádost JUDr. Jiřího Ondrouška (do 10. 11. 2017). Do dne rozhodnutí krajského soudu k doložení oprávnění k zastoupení nedošlo. Protože nedostatek průkazu plné moci advokáta JUDr. Jiřího Ondrouška nebyl přes výzvu soudu odstraněn, krajský soud, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi, odvolací řízení zastavil podle §104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech je podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy vybudována na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
7. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
8. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
9. V souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
10. V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze mimo jiné podle §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
11. Tím, že v daném případě žaloba pro zmatečnost podána nebyla a stěžovatelka se obrátila přímo na Ústavní soud, nastala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje.
12. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
13. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl (aniž se zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje další požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu pro její podání).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2018
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj