ECLI:CZ:US:2018:3.US.3153.17.1
sp. zn. III. ÚS 3153/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti GREEN - SWAN PHARMACEUTICALS CR, a. s., sídlem Pod Višňovkou 1662/27, Praha 4 - Krč, zastoupené JUDr. Danielem Futejem, advokátem, sídlem Thákurova 676/3, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2017 č. j. 23 Cdo 1540/2017-238, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 2016 č. j. 3 Cmo 238/2015-143 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2015 č. j. 41 Cm 12/2014-59, ve znění opravného usnesení ze dne 3. srpna 2015 č. j. 41 Cm 12/2014-106, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodních společností Pfizer Inc. a Wyeth Holdings LLC, obě sídlem 235 East 42nd Street, New York, Spojené státy americké, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí soudů, a to z důvodu zásahu do jejích práv zakotvených v čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že vedlejší účastnice podaly v květnu 2014 proti stěžovatelce žalobu ve věci porušování práv z ochranných známek a nekalého soutěžního jednání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 15. 4. 2015 č. j. 41 Cm 12/2014-59 (ve znění opravného usnesení ze dne 3. 8. 2015 č. j. 41 Cm 12/2014-106) výrokem I. zakázal stěžovatelce užívat slovní označení "SILVER" v obchodním styku pro vitamínové a potravinové doplňky a pro další konkrétní výrobky a služby. Dále, výrokem II. zakázal stěžovatelce užívat barev spektra v podobě pásu podlouhlého obdélníkového tvaru nebo jeho části dle vyobrazení obsaženého ve výroku rozsudku, a to pro vitamínové a potravinové doplňky a pro další konkrétní výrobky a služby. Výrokem III. pak městský soud uložil stěžovatelce povinnost zdržet se nabízení, propagace, skladování, prodeje a uvádění na trh dvou typů multivitamínů speciálně přizpůsobených pro osoby starší 50 let, a to v provedení vyobrazeném na obrázcích č. 1 - 5 ve výroku rozsudku, a uložil jí povinnost stáhnout tyto výrobky z trhu. Výrokem IV. městský soud uložil stěžovatelce povinnost zdržet se nabízení, propagace, skladování, prodeje a uvádění na trh dalšího multivitaminového výrobku, a to v provedení vyobrazeném na obrázcích č. 6 - 9 ve výroku rozsudku, a uložil jí povinnost stáhnout tento výrobek z trhu. Městský soud současně výrokem V. uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejším účastnicím částku 300 000 Kč jako zadostiučinění za porušování jejich práv, výrokem VI. zamítl žalobu ohledně (další) požadované částky zadostiučinění 200 000 Kč a výrokem VII. rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit vedlejším účastnicím náklady řízení.
3. K odvolání stěžovatelky (podanému proti všem výrokům vyjma výroku VI.) a jejímu návrhu na přerušení řízení rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 28. 7. 2016 č. j. 3 Cmo 238/2015-143 tak, že výrokem I. zamítl návrh na přerušení řízení. Výrokem II. pak potvrdil prvostupňový výrok I. a II., a to vyjma formulace týkající se dalších konkrétních výrobků a služeb (tj. ponechal pouze povinnost týkající se vitamínů a potravinových doplňků), a v případě pásu barev také vyjma zákazu užívat i jen části daného označení (pásu). Týmž výrokem II. současně vrchní soud potvrdil prvostupňové výroky III. a IV., avšak s upřesněním (omezením), že uložená povinnost se týká jen výrobků ve vlastnictví stěžovatelky (v rozsahu neodpovídajícím tomuto omezení tedy žalobu zamítl). Vrchní soud výrokem II. rovněž vyslovil zrušení prvostupňového výroku V. a VII.
4. Dovolání stěžovatelky podané proti celé části výroku II. vrchního soudu, v níž vrchní soud potvrdil prvostupňové rozhodnutí, Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 21. 7. 2017 č. j. 23 Cdo 1540/2017-238. Ohledně námitek ke slovu "SILVER" Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatelka nepoukazuje na žádnou předchozí judikaturu dovolacího soudu, přičemž nižší soudy správně vycházely z existence zápisu ochranné známky. Ohledně pásu barev stěžovatelka, dle Nejvyššího soudu, předkládá toliko vlastní skutkovou verzi. V otázce zaměnitelnosti stěžovatelka neuvádí, v čem se měl vrchní soud od judikatury Nejvyššího soudu odchýlit, nýbrž jen zaujímá jiný názor na hodnocení; dle Nejvyššího soudu přitom vrchní soud řádně zvažoval hledisko průměrného spotřebitele. Nejvyšší soud neshledal ani stěžovatelkou namítané vady (otázka vykonatelnosti výroků, nutnosti specifikace barev pomocí číselného kódu a řádného odůvodnění zaměnitelnosti obalů).
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, své námitky před soudy a obsah rozhodnutí soudů. Následně jen obecně namítla, že se soudy nevypořádaly se všemi "skutkovými a právními skutečnostmi", které byly "způsobilé založit opačné rozhodnutí ve věci". Povšechně dále namítla, že výroky soudů jsou neurčité a nejednoznačné; konkrétně pak uvedla, že se vrchní soud nezabýval její výtkou o nevykonatelnosti prvostupňového výroku II., kterou dle ní způsobuje absence specifikace barev pomocí číselných kódů. Uvedla dále, že se vrchní soud nevypořádal s jejími námitkami "způsobilými založit opačné rozhodnutí ve věci", proto porušil její právo na soudní ochranu; porušení daného základního práva pak samo o sobě zakládá přípustnost jejího dovolání, tudíž odmítnutím dovolání pro nepřípustnost také Nejvyšší soud porušil toto její právo. Stěžovatelčino právo podnikat pak bylo dle ní zasaženo tím, že jí rozhodnutími soudů byl ztížen výkon podnikatelské činnosti, zejména měla finanční náklady se stažením výrobků z trhu a se změnou designu obalů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka sice závěrečným návrhem požaduje zrušení všech napadených rozhodnutí soudů v plném rozsahu, avšak z průběhu soudního řízení i námitek stěžovatelky v ústavní stížnosti je zřejmé, že její ústavní stížnost se nevztahuje na výrok VI. rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba ohledně částky 200 000 Kč. Dále se nevztahuje na výroky V. a VII. rozsudku městského soudu (rozhodnutí o zadostiučinění 300 000 Kč a o nákladech prvostupňového řízení), které byly zrušeny rozsudkem vrchního soudu a řízení o jejich předmětu nadále probíhá (Ústavní soud dotazem u městského soudu zjistil, že nyní jsou dané otázky znovu ve fázi před vrchním soudem). Ústavní stížnost se nevztahuje také na ty části výroku II. rozsudku vrchního soudu, v nichž došlo ke změně spočívající v zamítnutí žaloby.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v nich vydanými nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
9. V dané věci má Ústavní soud za to, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo. Rozhodnutí soudů vychází z relevantních zákonných ustanovení (odlišně stěžovatelka ani nenamítá), skutkové i právní závěry soudů jsou v nich dostatečným způsobem vyloženy, a Ústavní soud tyto závěry neshledal svévolnými či excesivními. Ústavní soud není další instancí občanskoprávních soudů, která by mohla a měla revidovat napadená rozhodnutí z hlediska běžné zákonnosti a předkládat zde v konkurenci vlastní názory na hodnocení provedených důkazů a na předmět sporu. Z ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatelka toliko polemizuje s názory soudů (a to ještě nikoli kvalifikovaně, neboť spíše jen rekapituluje předchozí řízení před soudy), aniž by byla patrna relevantní a opodstatněná ústavněprávní argumentace. K námitkám stěžovatelky pak Ústavní soud uvádí následující.
10. Jak již bylo výše zmíněno, stěžovatelka v ústavní stížnosti v rámci popisu předchozích soudních řízení zmínila i své dosavadní námitky týkající se zákazu užívání slovního označení "SILVER" pro předmětné výrobky (námitky spojení slova s dalšími prvky, obecnosti výrazu, zaměnitelnosti výrobků, aktuálnosti užívání označení a potenciality dalšího užívání stěžovatelkou). Z napadených rozhodnutí soudů však Ústavnímu soudu plyne, že soudy se danými námitkami již zabývaly a reagovaly na ně; stěžovatelka v ústavní stížnosti tato konkrétní vypořádání nevyvrací (a to ani v obecnější rovině). Ústavní soud se neztotožňuje s povšechným tvrzením stěžovatelky, že soudy na její námitky nereagovaly a své závěry srozumitelně neodůvodnily.
11. Soudy se rovněž zabývaly otázkou zásahu do práv z obrazové ochranné známky v podobě pásu spektra barev, i vykonatelností výroku z hlediska námitky stěžovatelky o nutnosti číselné specifikace jednotlivých barev. Závěrům soudů nelze nic vytknout; stěžovatelka toliko znovu svou námitku o číselných kódech opakuje, aniž by úvahy soudů vyvracela či nastínila ústavněprávní rovinu její námitky. Ústavnímu soudu se z věci podává, že soudy porovnávaly celé vyobrazení konkrétní obrazové ochranné známky s obrazovým sporným označením na výrobcích stěžovatelky, a zabývaly se otázkami shody, podobnosti a zaměnitelnosti pro průměrného spotřebitele; výrok soudů obsahuje slovní konkretizaci zákazu i obrazovou ukázku samotného označení. Ústavní soud dodává, že ani stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdí, že by v daném případě šlo o ochranu zaručenou jen pro určitý specifický odstín barvy nebo barev (specifikaci pomocí číselného označení např. na stupnici RAL nebo Pantone), a o který by mělo jít (v porovnání s označením na jejích výrobcích). U hodnocení provedeného soudy v rámci zásahu do práv z dané ochranné známky pak byla zjevně podstatná nejen shoda či podobnost barev, ale také postupnost spektra či tvarové určení (pás), tedy celková zaměnitelnost označení, resp. výrobků (obalů), pro průměrného spotřebitele. Rovněž další námitky, týkající se vyobrazení barevného pásu (námitky, dle nichž stěžovatelka užívala "naprosto odlišný pás barev", pás barev byl širší, barvy do sebe plynule přecházely a nebyly odděleny, nelze chránit použití duhového spektra barev), stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze rekapituluje v popisu předchozích soudních řízení; napadená rozhodnutí dávají na tyto námitky odpověď a stěžovatelka závěry soudů nijak konkrétně nevyvrací. Námitka o neurčitosti části výroku II. rozsudku městského soudu, kterým bylo stěžovatelce zakázáno užívat (i jen) část označení (pásu barevného spektra), pak byla "vyslyšena" již vrchním soudem.
12. Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud neznemožnil stěžovatelce protiústavně přístup k dovolacímu soudu. Námitkami stěžovatelky se dovolací soud řádně zabýval a své úvahy i závěry přehledně vyložil v odůvodnění svého usnesení.
13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu