ECLI:CZ:US:2018:3.US.3190.17.1
sp. zn. III. ÚS 3190/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele D. M., zastoupeného Mgr. Martinem Kotorou, advokátem, sídlem Nitranská 11, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2017 č. j. 11 Tdo 459/2017-90, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016 č. j. 12 To 457/2016-260 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. července 2016 č. j. 2 T 109/2016-206, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství Praha-západ, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Shora označeným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 a odst. 2 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a byl mu uložen trest propadnutí věci - zbylého rostlinného materiálu konopí.
2. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zrušil výrok o trestu a nově uložil stěžovateli trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
3. Proti rozhodnutí krajského soudu podal dovolání jak stěžovatel, tak nejvyšší státní zástupce. Dovolání byla podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuta.
II.
Tvrzení stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva, konkrétně pak uvádí čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 2 odst. 1, čl. 4, čl. 9 odst. 2 a 3, čl. 10, čl. 82 odst. 1, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
5. Stěžovatel uvádí, že napadená rozhodnutí závažným způsobem ohrožují stěžejní principy právního státu, trestního práva a rozkládají základy státní moci v České republice.
6. Stěžovatel dále tvrdí, že byl obviněn, obžalován a odsouzen kvůli tomu, že "se údajně pokusil vyrobit konopí z konopí". Podle stěžovatele takový trestný čin neexistuje a při popisu skutku "jsou hojně užívány pojmy (zejm. marihuana, sušina marihuany, uživatelsky využitelný materiál ke kouření marihuany, toxikomansky využitelný podíl), které jsou však z hlediska právního neexistentní a nemají žádný právně definovatelný obsah". Podle stěžovatele je tak nesmyslným tvrzením, že zpracováním rostliny konopí do formy marihuany dojde k výrobě nebo případně k pokusu výroby psychotropní látky THC.
7. Stěžovatel zpochybňuje stanoviska trestního kolegia Nevyššího soudu ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. Tpjn 300/2014 a ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. Tpjn 301/2013, které soudy v jeho věci aplikovaly. Uvedená stanoviska podle stěžovatele zpřísnila postih malopěstitelů konopí, kteří si konopí pěstují pro vlastní potřebu. Stěžovatel poté rozporuje právní význam stanovisek Nevyššího soudu jako takových, neboť nahrazují činnost zákonodárce.
8. Stěžovatel dále tvrdí, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho argumentací, rozhodnutí soudů nejsou dostatečně zdůvodněná a jsou svévolná. Stěžovatel pak obsáhle rekapituluje své argumenty vznesené před obecnými soudy týkající se dělby moci, zákonnosti trestního práva či zásady nullum crimen sine lege.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení Ústavním soudem
10. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud připomíná, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 91 odst. 1 a čl. 92 Ústavy). Podle čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny jen soud je oprávněn rozhodovat o vině a trestu za trestné činy. Provedené důkazy soud hodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, která je výrazem ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 81 Ústavy). Soud je podle §2 odst. 5 a 6 a §125 trestního řádu povinen jasně vyložit, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jak se vypořádal s obhajobou. Pokud tuto povinnost dodrží, není v pravomoci Ústavního soudu, aby do takového hodnocení zasahoval, tedy opětovně hodnotil důkazy a přehodnocoval závěry obecných soudů, až na níže uvedené specifické výjimky mající ústavněprávní relevanci. Půjde o případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy [srov. např. nálezy ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) či ze dne 11. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02 (N 130/31 SbNU 165)].
12. Z hlediska tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces nemůže Ústavní soud přisvědčit stěžovateli, že by se soudy nezabývaly jeho argumentací. Dovolací soud se s podstatou námitek stěžovatele (tj. zda byla naplněna skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 trestního zákoníku) dostatečně vypořádal a lze na jeho rozhodnutí odkázat.
13. Obecné soudy vycházely ze sjednocujících stanovisek dovolacího soudu, což stěžovatel nerozporuje, pouze nesouhlasí s jejich obsahem, resp. z jejich existencí.
14. K uvedenému lze pouze dodat, že právě stanoviskem sp. zn. Tpjn 300/2014, ze kterého napadená rozhodnutí vychází, se již Ústavní soud zabýval, a to dokonce ve skutkově obdobném případě. V usnesení ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. III. ÚS 3660/15 (dostupném na nalus.usoud.cz) shledal obdobné námitky, jako ty, které nyní předkládá stěžovatel, jako zjevně neopodstatněné, přičemž se vypořádal i s otázkou, zda je možno odborné zpracování sušených rostlin konopí za účelem spotřeby chápat jako výrobu ve smyslu §283 trestního zákoníku.
15. Ústavní soud proto opět připomíná, že "neoprávněné vypěstování rostlin konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém může být trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku nebo nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 trestního zákoníku jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě ve výše uvedeném smyslu, nebo jestliže s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo přechovával pro jiného. Takové závěry nelze podle Ústavního soudu označit za nelogické, nesrozumitelné či svévolné, neboť nenechávají žádnou pochybnost, že odborné zpracování rostliny konopí směřující k výrobě drogy chápou obecné soudy jako výrobu omamné látky. Pouze držba nezpracované rostliny, vypěstované pachatelem, nebo držba omamné látky, vyrobené jinou osobou, zakládá naplnění znaků méně závažných deliktů." (usnesení sp. zn. III. ÚS 3660/15, bod 10). Klíčovou otázku, která je pro relevanci všech argumentů stěžovatele rozhodná, tedy zda je možno závěry soudů o výrobě drogy z rostlin konopí považovat za ústavně problematickou, již tedy Ústavní soud posuzoval a nyní nemá důvod se od uvedených závěrů odchylovat.
16. Ústavní soud nemohl po zhodnocení argumentů stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí tvrzením stěžovatele o porušení jeho ústavně zaručených práv přisvědčit.
17. Ústavní soud tak ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnul podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2018
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu