ECLI:CZ:US:2018:3.US.3248.17.1
sp. zn. III. ÚS 3248/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem kanceláře Mírové náměstí 157/30, Litoměřice, proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 3. 2016, č. j. 4 T 83/2013-592, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 8. 2016, č. j. 7 To 219/2016-620, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatele, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2017, doplněnou podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2017 a dne 30. 10. 2017, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a k porušení čl. 90 Ústavy České republiky.
2. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelova ústavní stížnost tyto předpoklady nesplňovala, neboť v rozporu s §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nebyl stěžovatel při podání ústavní stížnosti ani jejich doplnění zastoupen advokátem a v rozporu s §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu k ní nebyly přiloženy kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatelovi zákon k ochraně jeho práv přiznává. Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby tyto vady podání odstranil a poučil jej, že neučiní-li tak ve lhůtě, jež mu za tím účelem Ústavní soud stanovil, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady.
3. K žádosti stěžovatelova právního zástupce byly tomuto zaslány kopie stěžovatelových předchozích podání a byla mu prodloužena lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti. Dne 15. 2. 2018 v zachované lhůtě bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele učiněné prostřednictvím jeho právního zástupce, jímž měly být vady podání odstraněny. V tomto podání označil jako rozhodnutí, proti nimž ústavní stížnost směřuje, pouze rozhodnutí uvedená v záhlaví tohoto usnesení a rovněž k němu přiložil pouze jejich kopie.
4. Ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
6. Stěžovatel napadl svou ústavní stížností rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "nalézací soud"), jímž byl uznán vinným ze spáchání trestného činu křivého obvinění dle ustanovení §345 odst. 2, 3 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), za nějž a za další trestný čin, za nějž byl odsouzen v nesouvisejícím trestním řízení, byl napadeným rozsudkem nalézacího soudu odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále stěžovatel svou ústavní stížností napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud"), jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti tomuto rozsudku nalézacího soudu. Stěžovatel tedy napadl toliko rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé a rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti němu.
7. Proti zamítavému usnesení odvolacího soudu o odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé je v trestním řízení dle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, přípustné dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek. O tom byl stěžovatel poučen v závěru napadeného usnesení odvolacího soudu.
8. Dovolání v trestním řízení je posledním procesním prostředkem, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práv ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání, je jeho ústavní stížnost nepřípustná. K tomu srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.).
9. Stěžovatel přes poučení Ústavním soudem, že přílohou ústavní stížnosti musí být kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli k ochraně jeho práv zákon poskytuje, netvrdí ani nedokládá, že by dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu podal. Ústavní soud nad rámec toho ověřil v informacích dostupných o řízení u nalézacího soudu na serveru http://infosoud.justice.cz a rovněž telefonicky u nalézacího soudu, že dovolání proti tomuto rozhodnutí stěžovatelem podáno skutečně nebylo.
10. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Důvod k tomu postupu však Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal, ostatně tento jej Ústavnímu soudu ani nenavrhl.
11. Jelikož podání ústavní stížnosti stěžovatele nepředcházelo vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, musel Ústavní soud postupovat dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a tuto ústavní stížnost soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2018
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu