ECLI:CZ:US:2018:3.US.3846.18.1
sp. zn. III. ÚS 3846/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Lukáše Koudeleho, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. listopadu 2018 č. j. 5 As 314/2017-21, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského soudu v Brně, sídlem Rooseveltova 648/16, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatel žádá o zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím měla být porušena jeho základní práva, zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zrušil ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2017 č. j. 30 A 93/2015-152 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel namítá, že Nejvyšší správní soud rozhodl o ex lege nepřípustné kasační stížnosti vedlejšího účastníka, neboť se v rozporu s §104 odst. 4 a §109 odst. 5 soudního řádu správního zabýval otázkou přiměřenosti výše požadované úhrady za hodinu práce jednoho pracovníka v rámci stěžovatelovy žádosti o poskytnutí informace, což není podle názoru stěžovatele otázka právní, nýbrž otázka skutková. Tím podle mínění stěžovatele došlo k porušení práva na zákonného soudce, neboť Nejvyšší správní soud vůbec neměl v dané věci meritorně rozhodovat; stěžovatel je přitom přesvědčen, že jde o námitku, kterou by již nemohl v další fázi řízení před správními soudy vznášet.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy se v prvé řadě musí zabývat otázkou, zda je ústavní stížnost přípustná. V posuzovaném případě k takovému závěru z dále uvedených důvodů nedospěl.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.
6. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit pouze v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53)]. Posuzovaná věc však do kategorie takových zcela výjimečných případů dle názoru Ústavního soudu nespadá; pouze nad rozhodný rámec přitom Ústavní soud poznamenává, že (implicitnímu) závěru, že výše rekapitulovaná otázka přiměřenosti výše požadované úhrady je otázkou právní, není z ústavněprávního hlediska co vytnout.
7. Za dané procesní situace by se tedy Ústavní soud mohl věcně zabývat posuzovanou ústavní stížností pouze tehdy, byl-li by dán jeden z důvodů předvídaných v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tedy v daném kontextu pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele; nic takového však stěžovatel ani netvrdí.
8. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný; odmítnout současně musel i akcesorický návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2018
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj