ECLI:CZ:US:2018:3.US.3903.17.1
sp. zn. III. ÚS 3903/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky K. M., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 6, Praha 2, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 11. října 2017 č. j. ZN 955/2017-27 a proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Jihlava, oddělení hospodářské kriminality ze dne 22. srpna 2017 č. j. KRPJ-33259-37/TČ-2017-160781, za účasti Okresního státního zastupitelství v Jihlavě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Jihlava, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě (dále jen "státní zástupce") a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Jihlava, oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka podala trestní oznámení na svého manžela E. M. Napadeným usnesením policejního orgánu byla podle §159a odst. 1 trestního řádu odložena trestní věc týkající se podezření ze spáchání zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl E. M. dopustit.
3. Stěžovatelka uvedené usnesení policejního orgánu o odložení věci napadla stížností, kterou státní zástupce napadeným usnesením jako nedůvodnou dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že policejní orgán postupoval v rozporu s trestním řádem, jeho základními zásadami a s právem na spravedlivý proces. Uvádí, že se od policejního orgánu dozvídala protichůdné informace o průběhu prověřování a že policejní orgán provedl nedostatečné dokazování. Orgány činné v trestním řízení se podle ní nevypořádaly s předloženými důkazy a nepostupovaly v řízení tak, aby byl spolehlivě zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Státní zástupce se podle stěžovatelky nepřípustně snažil přenést pravomoci orgánů činných v trestním řízení na civilní soudy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
6. Ústavní soud dále zkoumal přípustnost návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. Podle ní je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). K této zásadě se Ústavní soud podrobněji vyslovil mimo jiné v nálezu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz.
7. Stěžovatelka ústavní stížností napadá usnesení policejního orgánu, jímž byla odložena trestní věc, iniciovaná stěžovatelkou jakožto poškozenou, a rozhodnutí státního zástupce o stížnosti proti tomuto usnesení. Ústavní soud však zastává názor, že pro přípustnost takové ústavní stížnosti je nezbytné, aby stěžovatelka vyčerpala rovněž účinné procesní prostředky existující uvnitř soustavy státních zastupitelství [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691) nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 2903/15].
8. Z citované judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech ochrany práva na účinné vyšetřování, proti jehož tvrzenému porušení stěžovatelka fakticky brojí, je pro přípustnost ústavní stížnosti nutné vyčerpat jako účinný procesní prostředek ochrany práva i žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství. Žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je podle právního názoru Ústavního soudu obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
9. Rozhodnutí o této žádosti stěžovatelka nenapadá a z ústavní stížnosti není ani zřejmé, zda tento procesní prostředek vůbec využila. Jestliže se tak stalo, může stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí brojit ústavní stížností v budoucnu, za předpokladu splnění všech procesních podmínek dle zákona o Ústavním soudu.
10. Ústavní soud tedy (veden zásadou minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou procesní náležitost, tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, tudíž se jí nemohl zabývat meritorně.
11. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2018
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj