ECLI:CZ:US:2018:3.US.3964.17.1
sp. zn. III. ÚS 3964/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Mráze, zastoupeného JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, sídlem Spálená 84/5, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2017 č. j. 28 Cdo 4139/2017-214, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 23. února 2017 č. j. 15 Co 12/2017-132 a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 29. září 2016 č. j. 8 C 80/2016-46, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Táboře, jako účastníků řízení, a Martiny Mrázové, zastoupené JUDr. Alešem Janů, advokátem, sídlem Čelkovická 445, Tábor, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 23. února 2017 č. j. 15 Co 12/2017-132 a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 29. září 2016 č. j. 8 C 80/2016-46 se do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti odkládá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý a zákonný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v důsledku toho i k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Táboře (dále jen "okresní soud") "pro uznání" bylo stěžovateli jako žalovanému uloženo zaplatit vedlejší účastnici jako žalobkyni částku 600 000 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 49 930 Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud") v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 39 930 Kč. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním, to však Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu odmítl s tím, že není podle §237 občanského soudního řádu přípustné.
3. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odložil vykonatelnost napadeného rozsudku okresního soudu ve spojení s napadeným rozsudkem krajského soudu. Tento svůj návrh odůvodnil tím, že vedlejší účastnice vymáhá svou pohledávku z tohoto exekučního titulu v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu Jindřichův Hradec pod sp. zn. 188 EX 133/17 (a u okresního soudu pod sp. zn. 11 EXE 611/2017), že mu hrozí značná újma, protože soudní exekutor se snaží provést exekuci dražbou jeho obydlí, kde žije se svou manželkou a nezletilou dcerou, takže může přijít "o střechu nad hlavou", a že veškerý majetek je postižen exekučními příkazy. Jeho příjmem je mzda ve výši 15 000 Kč měsíčně, manželka pobírá rodičovský příspěvek, který je vyplácen na bankovní účet, z něhož si veškeré pohledávky přikázal soudní exekutor exekučním příkazem. Jiným osobám nehrozí v důsledku odložení vykonatelnosti žádná újma, neboť vedlejší účastnice má značný majetek, a i když bydlí v nájemním bytě, má řadu nemovitostí, dále prodala podíl na rodinném domě, za což obdržela částku 132 000 Kč, má příjem ze zaměstnání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Stěžovatel dále upozornil, že není jeho vinou, že je bez finančních prostředků, a tak nemůže danou pohledávku vypořádat, neboť o většinu svého majetku přišel při vloupání, které spáchal jeho syn a vedlejší účastnice.
4. Ústavní soud může podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu.
5. Podmínky citovaného ustanovení jsou v daném případě splněny. Odklad vykonatelnosti je sice institutem mimořádným a citované ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je nutno vykládat restriktivně [srov. např. usnesení ze dne 9. 6. 2004 sp. zn. I. ÚS 254/02 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], nicméně s ohledem na majetkové poměry stěžovatele a poměry vedlejší účastnice, jak jsou stěžovatelem předestřeny v jeho návrhu, aniž by uvedené vedlejší účastnice ve svém vyjádření zpochybnila, má Ústavní soud za to, že stěžovateli hrozí nepoměrně větší újma, než jaká by odložením vykonatelnosti mohla vzniknout vedlejší účastnici. Zároveň odložením vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu