ECLI:CZ:US:2018:3.US.4087.17.1
sp. zn. III. ÚS 4087/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Davida Béma, zastoupeného Mgr. Martinem Hamplem, advokátem, sídlem Palackého 741, Dvůr Králové nad Labem, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. října 2017 č. j. 6 Ads 288/2017-27 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. srpna 2017 č. j. 32 Ad 14/2016-62, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností se podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí správních soudů, když tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 30 odst. 2 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí, se podává, že stěžovatel požádal o poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci ve výši 10 000 Kč na pořízení dioptrických brýlí. Úřad práce ČR - Krajská pobočka v Hradci Králové (dále jen "úřad práce") této žádosti nevyhověl.
3. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 22. 4. 2016 č. j. MPSV-2016/80208-918 zamítl, přičemž své rozhodnutí opřel o vyjádření Optiky Hrubá s. r. o., že dioptrické brýle v požadovaných hodnotách lze zhotovit za cenu ve výši úhrady od zdravotní pojišťovny: "dioptrické brýle v daných hodnotách lze vyhotovit za cenu úhrady pojišťovny - tzn. bez doplatku! V případě vyššího standardu hradí klient částku poníženou o hodnotu receptu." (z vyjádření Optiky Hrubá s. r. o. pro úřad práce).
4. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti výše uvedenému rozhodnutí vedlejšího účastníka, přičemž stejně jako vedlejší účastník považoval za stěžejní vyjádření Optiky Hrubá s. r. o. (viz sub 3). Dávku mimořádné okamžité pomoci podle krajského soudu nelze stěžovateli přiznat jenom proto, že si na základě rady optika vybral brýle s odolnějšími a lépe upravitelnými obrubami a tenčími čočkami opatřenými antireflexní vrstvou. Brýle v hodnotě hrazené zdravotní pojišťovnou splní svůj účel a neohrozí stěžovatele na zdraví.
5. Ke kasační stížnosti stěžovatele rozhodl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem tak, že tuto kasační stížnost zamítl a zdůraznil, že mimořádná okamžitá pomoc může být přiznána pouze ve výši, jaká je nezbytná pro uhrazení jednorázového výdaje - v tomto případě pro pořízení dioptrických brýlí. Vedlejšímu účastníku nelze vytýkat, že pro účely stanovení výše příspěvku (či jeho nepřiznání) zpravidla zvolí nejlevnější dostupnou variantu, neboť takový postup je zcela v souladu s hospodárným nakládáním s veřejnými prostředky a neohrožuje samotnou podstatu práva stěžovatele na nezbytnou pomoc v hmotné nouzi, jak je zakotveno v čl. 30 odst. 2 Listiny. Pokud lze výdaj v takové výši hradit jinými prostředky, je zcela namístě mimořádnou okamžitou pomoc nepřiznat. Nejvyšší správní soud uvedl, že zdravotní hledisko vedlejší účastník při rozhodování o nároku stěžovatele na mimořádnou okamžitou pomoc neopomenul a rozhodl zcela zákonně.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem správních orgánů a správních soudů došlo k zásahu do jeho výše uvedených práv. Stěžovatel s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav dioptrické brýle nutně potřebuje, přičemž je však osobou v hmotné nouzi a pojišťovna z ceny předmětných dioptrických brýlí mu proplatila pouze částku ve výši 1 670 Kč. Stěžovatel konstatuje, že žádný z účastníků vůbec nepřihlédl ke zdravotnímu stavu stěžovatele, jenž trpí natolik pokročilou slabozrakostí, že je vyloučeno, aby mohl takto těžkou oční vadu kompenzovat brýlemi v nejjednodušším, základním provedení. Brýle, které si stěžovatel musel pořídit, musely být speciálně zhotoveny tak, aby zdravotní handicap stěžovatele co nejlépe kompenzovaly. Účastníci tedy v zásadě bez dalšího převzali argumentaci vedlejšího účastníka, jenž překročil meze správního uvážení, kdy bez náležitých podkladů a odborných znalostí rozhodl, že užíváním brýlí v nejjednodušším, základním provedení, neutrpí stěžovatel újmu na zdraví. K posouzení této otázky by však bylo nutné minimálně odborné vyjádření, nikoli laické uvážení. Stěžovatel ostatně dodává, že při výběru brýlí nepostupoval svévolně, avšak s ohledem na doporučení zhotovitele, který doporučil brýle z odolnějšího a lépe zpracovatelného materiálu. O skutečnosti, že stěžovatel neměl v úmyslu dávku zneužít pro jiné účely, svědčí i to, že si musel potřebné finanční prostředky vypůjčit, aby si mohl předmětnou zdravotnickou pomůcku pořídit. Bez speciálních dioptrických brýlí je stěžovatel takřka nevidomý a tyto brýle tedy pro něj nepředstavují optimum, jak uzavřeli oba účastníci, nýbrž nezbytnou zdravotnickou pomůcku sloužící k tomu, aby byl stěžovatel vůbec schopen běžných životních činností. Jiná alternativa pro pacienty nad 6 dioptrií, než jakou stěžovatel zvolil, neexistuje. Stěžovatel jakožto osoba v hmotné nouzi neměl jinou možnost, než žádat o poskytnutí mimořádné okamžité pomoci, neboť neměl vlastní prostředky na pořízení potřebné zdravotnické pomůcky a neměl zároveň možnost je opatřit jiným způsobem.
III.
Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti
7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
9. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním (či správním řízení jemu předcházejícím), není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
10. Ústavní soud ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup ve správním (soudním) řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen libovůlí.
11. Stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru a v ústavní stížnosti přitom uvádí tytéž argumenty, se kterými se obecné soudy již vypořádaly, čímž staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu však nepřísluší. Po přezkumu napadeného rozhodnutí Ústavní soud shledává, že obecné soudy rozhodovaly nestranně, zohlednily veškeré okolnosti souzené věci, náležitě provedly dokazování a dospěly k jednoznačným skutkovým závěrům, z nichž učinily přezkoumatelné právní závěry, přičemž v dané věci Nejvyšší správní soud posuzoval spornou otázku (srov. body 10 až 15 napadeného rozsudku) zcela v souladu se svou ustálenou judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2013 č. j. 3 Ads 84/2012-48, č. 2904/2013 Sb. NSS). Při posouzení klíčového argumentu správních soudů, že "Úřad práce již ve výzvě zdůraznil nutnost dodržení odpovídající kvality a přiložil k ní lékařem vystavený poukaz na brýle. Následně jedna z optik - při vědomí tohoto požadavku a při znalosti výše příspěvku od zdravotní pojišťovny - potvrdila možnost zhotovit takové brýle za cenu plně hrazenou ze zdravotního pojištění. Za takové situace se stěžovatel (který své tvrzení o nemožnosti hradit brýle silnější než šest dioptrií v plném rozsahu ze zdravotního pojištění nijak nedoložil) nemůže poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci domáhat.", neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Napadená rozhodnutí správních soudů jsou řádně odůvodněná, jasná, rozumná a logická [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Stěžovatel ve své podstatě pouze polemizuje se skutkovými a právními závěry obecných soudů, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz nález ze dne 9. 7. 1996 sp. zn. II. ÚS 294/95 (N 63/5 SbNU 481)].
12. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu