ECLI:CZ:US:2018:3.US.449.17.1
sp. zn. III. ÚS 449/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele F. H., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 2. listopadu 2016 č. j. 70 Co 375/2016-289, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a 1) nezletilého N. H. a 2) D. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dále čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 2. 11. 2016 č. j. 70 Co 375/2016-289 byl změněn rozsudek Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") ze dne 13. 5. 2016 č. j. 0 P 381/2015-250 tak, že stěžovatel jako otec (dále též "otec") je oprávněn stýkat se s vedlejším účastníkem 1), nezletilým synem (dále též "nezletilý" nebo "syn"): 1) nepřímo - telefonicky formou telefonního hovoru prostřednictvím telefonního přístroje a na telefonním čísle matky, a to každý lichý kalendářní týden ve čtvrtek a každý sudý kalendářní týden v úterý vždy v 16.00 hodin po dobu nejméně pěti minut od okamžiku předání dítěte matkou k telefonnímu hovoru otci, vyjma období, kdy bude uskutečňován přímý styk otce s nezletilým v době hlavních letních prázdnin, jarních prázdnin, pololetních prázdnin, velikonočních prázdnin, podzimních prázdnin a vánočních prázdnin. Vedlejší účastnice jako matka (dále též "matka") je povinna syna na telefonický styk s otcem řádně připravit, styk řádně umožnit a s otcem v potřebném rozsahu spolupracovat; 2) dále je otec oprávněn se se synem stýkat přímo - osobním kontaktem: a) v sudém kalendářním týdnu od pátku 15.00 hodin do neděle 18.00 hodin (tzv. běžný víkendový styk); b) o školních prázdninách, vyhlášených pro školská zařízení, která nezletilý navštěvuje: o hlavních letních prázdninách v červenci a srpnu každoročně po dobu 14 kalendářních dnů v jednom prázdninovém měsíci a 7 kalendářních dnů ve druhém kalendářním měsíci s tím, že mezi těmito styky bude vždy interval 14 dnů, a to od 9.00 hodin prvého dne styku do 20.00 hodin posledního dne styku s tím, že termín prázdninového styku je otec povinen matce sdělit doporučeným dopisem, odeslaným vždy nejpozději do 30. 4. každého roku k rukám matky; o jarních prázdninách, ve svém označení sudém roce vždy od pondělí, kterým jarní prázdniny začínají od 9.00 hodin do neděle, kterou jarní prázdniny končí do 18.00 hodin; o pololetních prázdninách ve svém označení lichém roce od 9.00 hodin do 18.00 hodin s tím, že budou-li pololetní prázdniny bezprostředně navazovat na běžný víkendový styk s otcem nebo mu bezprostředně předcházet, je otec oprávněn mít nezletilého u sebe od počátku víkendového běžného styku až do skončení pololetních prázdnin do 18.00 hodin, popřípadě od počátku pololetních prázdnin od 9.00 hodin do konce běžného víkendového styku do 18.00 hodin; o velikonočních prázdninách ve svém označení lichém roce od Zeleného čtvrtka od 9.00 hodin do Velikonočního pondělí do 18.00 hodin; o podzimních prázdninách ve svém označení sudém roce od 9.00 hodin prvního dne do 18.00 hodin posledního dne prázdnin; o vánočních prázdninách ve svém označení lichém roce od 26. 12. od 9.00 hodin do 1. 1. bezprostředně následujícího roku do 18.00 hodin a ve svém označení sudém roce od 25. 12. od 9.00 hodin do 27. 12. do 18.00 hodin. Běžný víkendový styk se v době jarních, velikonočních, hlavních letních, podzimních a vánočních školních prázdnin nekoná, platí zvláštní úprava. K předání a převzetí nezletilého bude docházet před domem, ve kterém matka s dítětem bydlí. Matka je povinna nezletilého ke styku s otcem řádně připravit po stránce psychické i fyzické a otci jej ve stanovenou dobu na stanoveném místě předat. Otec je povinen po ukončení styku nezletilého ve stanovenou dobu na stanoveném místě předat zpět matce (výrok I.). Ve výroku II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladní řízení před soudy obou stupňů.
3. Krajský soud rozsah styku určený okresním soudem shledal plně v zájmu nezletilého; protože v průběhu odvolacího řízení vyšla najevo nová skutečnost, že otec má zájem nejen o přímý styk s dítětem formou osobního kontaktu, ale i styk nepřímý, rozšířil krajský soud styk otce s nezletilým i o nepřímou formu styku telefonickým kontaktem. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že s ohledem na věk dítěte neshledává důvody pro širší úpravu styku s otcem v průběhu letních prázdnin, a to se zřetelem na obvyklé rozšiřování styku s rostoucím věkem dítěte. S ohledem na specifickou povahu vánočních svátků i zájem polorodého sourozence nezletilého na rozvoji sourozeneckých vztahů neshledal krajský soud důvody ani pro úpravu styku otce s dítětem o Vánocích v jiném rozsahu, než byl stanoven okresním soudem. Ani okolnosti věci spočívající v odstěhování matky s dítětem do Olomouce pak podle krajského soudu nezakládají důvod, pro který by bylo možno po matce spravedlivě žádat, aby se podílela na výdajích spojených s realizací styku nad rámec povinností, které vyplývají přímo ze zákona. Matka má navíc v péči polorodou sestru nezletilého syna a rovněž se zřetelem na zájem tohoto dítěte nelze takovou povinnost matce uložit.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se soudem stanovenou délkou styku o letních prázdninách. Stěžovatel v rámci soudního řízení navrhoval, aby byla délka stanovena oběma rodičům stejně, tj. 14 dnů v červenci a 14 dnů v srpnu. Stěžovatel namítá, že nezletilý má již skoro 6 let, a proto nevidí důvod, proč by měl být jako otec ochuzen o jeden týden z letních prázdnin. Stěžovatel je toho názoru, že je žádoucí pro dítě, aby rodič, který nemá dítě ve stálé péči, více trávil čas se svým synem zejména o letních prázdninách, když v rámci běžného styku je tato možnost limitována, v případě stěžovatele značnou vzdáleností bydlišť obou rodičů (100 km). K určení styku o letních prázdninách stěžovatel dále namítá, že krajský soud nepřiměřeně argumentuje, že neshledává důvody pro širší úpravu styku o letních prázdninách, a to se zřetelem na "obvyklé rozšiřování styku s rostoucím věkem dítěte".
5. Stěžovatel dále uvádí, že po celou dobu řízení trval na tom, že Štědrý den a následné vánoční svátky by měly být určeny pro oba rodiče stejně. Soud však ve svém rozhodnutí upřednostnil právo polorodého sourozence, sestry syna stěžovatele, když své rozhodnutí odůvodnil zájmem na rozvíjení sourozeneckých vztahů i o Vánocích. Stěžovatel nezpochybňuje, že citové vazby syna na polorodého sourozence jsou také důležité. Zájem polorodého sourozence na rozvoji sourozeneckých vztahů však nepřevažuje nad zájmem otce na styk s dítětem o Štědrém dnu a o vánočních svátcích. V této souvislosti stěžovatel upozorňuje, že jeho přítelkyně má dítě, s nímž by si měl jeho syn v rámci zachování dobrých rodinných vztahů budovat pozitivní vztah.
6. Stěžovatel dále nesouhlasí s rozhodnutím soudu, že k předání a převzetí nezletilého bude docházet před domem, ve kterém bydlí matka se synem. Soud nevyhověl návrhu stěžovatele, aby se oba rodiče ohledně dojíždění za účelem předání a převzetí dítěte střídali a oba tak nesli zvýšené náklady spojené s realizací styku společně. Stěžovatel zdůrazňuje, že to byla matka dítěte, která se bez souhlasu stěžovatele s nezletilým odstěhovala ze společného bydliště do nového bydliště vzdáleného cca 100 km od posledního společného bydliště, přičemž toto důležité rozhodnutí se stěžovatelem vůbec neprojednala a ani mu to předem nesdělila. Tím matka sama svým rozhodnutím stěžovateli značně ztížila možnost styku a pravidelného kontaktu se synem. Stěžovatel dále namítá, že matka nerespektuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu ve věci nepřímého telefonního styku s nezletilým synem, kdy byl stěžovatel nucen podat návrh na výkon rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že za této situace by neměl nést plnou výši nákladů souvisejících s realizací styku, ale tyto náklady by měla nést také matka dítěte. S ohledem na výše uvedené stěžovatel požaduje, aby samotná realizace styku byla upravena tak, že předání a převzetí nezletilého otci bude probíhat před domem, ve kterém bydlí matka s nezletilým, avšak předání a převzetí nezletilého zpátky matce bude probíhat před domem, ve kterém bydlí otec. Stěžovatel dále zdůrazňuje, že na to navazují i náklady (finanční a časové), které je z důvodu rozhodnutí matky nucen vynakládat při pravidelné realizaci styku s nezletilým.
7. Stěžovatel dále namítá, že napadené rozhodnutí krajského soudu je v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními; rozhodnutí krajského soudu a jeho právní názory jsou v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny i s čl. 1 Ústavy; ze skutkových zjištění krajského soudu nijak nevyplývá, že by nezletilý nechtěl trávit (o Vánocích či letních prázdninách) více času s rodičem, který ho nemá ve své stálé péči, nebo že by snad otec nebyl schopen se postarat o nezletilého v délce 14 kalendářních dní o letních prázdninách v rámci jednoho měsíce.
8. Stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529), ve kterém Ústavní soud konstatoval, že na péči o děti mají zásadně stejné právo oba rodiče. Toto právo je plně naplněno tehdy, pokud každý rodič má možnost o dítě pečovat po stejnou dobu jako rodič druhý. Případné odchylky od tohoto pravidla musí být odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu. Legitimním zájmem, který by tento zásah (odchylku) mohl ospravedlnit, nemůže být ochrana práv druhého rodiče, neboť ten žádné silnější právo k péči o děti nemá. Stěžoval je toho názoru, že soudem upravený styk je v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy, které garantují právo na respektování rodinného života, a dále s čl. 32 odst. 4 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
11. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "podústavního" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
13. V předmětné věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí krajského soudu, který změnil prvostupňové rozhodnutí o úpravě styku; stěžovatel požaduje úpravu styku s nezletilým synem o letních a vánočních prázdninách v širším rozsahu, než jak je upravena v napadeném rozhodnutí. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud nevyhověl jeho námitce, že by měl nést plnou výši nákladů souvisejících s realizací styku, ale tyto náklady by měla nést také matka nezletilého.
14. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že soud řešil výše uvedené otázky v souladu s ústavními principy. Pokud stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s právními názory krajského soudu, pak tím v zásadě jen polemizuje s jeho závěry a staví tak v podstatě Ústavní soud do role běžné další soudní instance. Toto postavení však Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může - jak již bylo uvedeno - ingerovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod účastníka řízení. Takové porušení základních práv stěžovatele však Ústavní soud neshledal.
15. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že prvořadým hlediskem ovlivňujícím jeho úvahy o adekvátním rozsahu styku byl zájem nezletilého. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že krajský soud komplexně posoudil rodinnou situaci a shodně s okresním soudem dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilého, aby jeho vztah s otcem byl prohlubován a rozvíjen. S ohledem na věk dítěte však nezjistil důvody pro širší úpravu styku s otcem v průběhu letních prázdnin; kvůli specifické povaze vánočních svátků i zájmu polorodého sourozence nezletilého na rozvoji sourozeneckých vztahů neshledal krajský soud důvody ani pro úpravu styku otce s dítětem o Vánocích v jiném rozsahu, než byl stanoven okresním soudem. Ani specifické okolnosti posuzované věci spočívající v odstěhování matky s dítětem do Olomouce pak krajský soud neshledal jako důvod, pro který by bylo možno po matce spravedlivě žádat, aby se na výdajích spojených s realizací styku nad rámec povinností, které vyplývají přímo ze zákona, podílela; krajský soud výstižně připomněl, že matka má navíc v péči polorodou sestru nezletilého syna a rovněž se zřetelem na zájem tohoto dítěte nelze takovou povinnost matce uložit. V této souvislosti krajský soud přiléhavě poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2012 sp. zn. I. ÚS 3548/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz, které se obdobnou problematikou rovněž zabývá.
16. Výše uvedeným závěrům krajského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Ústavní soud konstatuje, že postup krajského soud byl řádně odůvodněn a jeho rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci krajského soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými.
17. Ústavní soud uzavírá, že v souzené věci jde o otázku aplikace obyčejného zákona, což zásadně přísluší obecnému soudu; Ústavní soud při přezkoumání jeho rozhodnutí je oprávněn posuzovat pouze to, zda byly dodrženy ústavní meze a zda tímto rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. V předmětné věci však dospěl Ústavní soud k závěru, že krajský soud postupoval v rámci daném mu příslušnými procesními předpisy. Aplikoval zákonnou úpravu ústavně konformním způsobem, nedopustil se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základních práv stěžovatele a mezi jeho skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu.
18. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu