ECLI:CZ:US:2018:3.US.55.18.1
sp. zn. III. ÚS 55/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele P. T., t. č. Věznice Horní Slavkov, zastoupeného JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem, sídlem Masarykova 1618/100, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. října 2017 č. j. 6 To 355/2017-344, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), neboť jím podle jeho názoru došlo k porušení základních podmínek spravedlivého řízení a ke hrubému porušení práva na obhajobu.
2. Z podkladů předložených stěžovatelem se podává, že Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 4. 4. 2017 č. j. 27 T 104/2013-288 stěžovatele uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a odsoudil jej za tento přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetičtyř měsíců; podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvacetičtyř měsíců, podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku odsuzujícího stěžovatele za sbíhající se přečin a byla mu uložena povinnost zaplatit poškozené na náhradu majetkové škody částku 80 000 Kč.
3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl krajský soud usnesením napadeným ústavní stížností, jímž ho podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), jako nedůvodné zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížností stěžovatel připomíná, že okresní soud ho nejprve zprostil obžaloby, napodruhé ho však uznal vinným. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání a zvolil si obhájce, který posléze zjistil, že ve věci rozhodl krajský soud, aniž se stěžovatel dozvěděl o veřejném zasedání. Stěžovatel též upozorňuje na skutečnost, že meritorní rozhodnutí stojí v podstatě na jediném důkazu, tzv. biologické stopě na nádobě, brojí též proti provedení a hodnocení dalších důkazů.
5. Stěžovatel též v ústavní stížnosti informoval, že současně s ní se obrátil na Nejvyšší soud dovoláním; není si však jistý, jak se s namítanými nedostatky v postupu obecných soudů vypořádá.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu 72 odst. 3 je takovým prostředkem i dovolání.
8. Ústavní soud dotazem u okresního soudu ověřil, že stěžovatel v dané věci podal dne 4. 1. 2018 dovolání. Bez ohledu na to, zda lze námitky obsažené v nyní posuzované ústavní stížnosti podřadit pod dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b tr. řádu, představuje vyčerpání dovolání podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
9. Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že: "z dikce ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§265a trestního řádu). Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice."
10. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není samozřejmě splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě případného kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (dovolání). Jiný postup představuje riziko, že Ústavní soud do probíhajícího řízení zasáhne, což mu vzhledem k jeho postavení nepřísluší. Z toho plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co dovolací řízení bude skončeno, a naopak, do tohoto okamžiku je nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Taková situace nastala v dané věci, neboť řízení o dovolání, směřující proti rozhodnutí, jež bylo současně napadeno i předmětnou ústavní stížností, dosud skončeno nebylo.
11. Návrh, který je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 2422/14, pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj