ECLI:CZ:US:2018:3.US.583.18.1
sp. zn. III. ÚS 583/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Brychty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. prosince 2017 č. j. 6 As 390/2017-10, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, a Anny Heverové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 13. 2. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu pro jeho údajný rozpor s právem zaručeným v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dále požádal, aby náklady na zastoupení stěžovatelů (správně "stěžovatele") zcela zaplatil stát.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 602/02, sp. zn. II. ÚS 338/04, sp. zn. II. ÚS 524/04, sp. zn. IV. ÚS 815/05, sp. zn. IV. ÚS 182/06, sp. zn. III. ÚS 559/08, sp. zn. I. ÚS 3033/08, sp. zn. III. ÚS 123/09, sp. zn. IV. ÚS 1321/09, sp. zn. III. ÚS 4004/16, sp. zn. II. ÚS 4248/16, sp. zn. II. ÚS 403/17, sp. zn. III. ÚS 1993/17, sp. zn. IV. ÚS 2716/17, sp. zn. IV. ÚS 2717/17, sp. zn. I. ÚS 3458/17, sp. zn. I. ÚS 3609/17). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát konkrétně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti (vyjma několika ústavních stížností, v nichž podmínku povinného zastoupení již při podání ústavní stížnosti splnil, např. sp. zn. I. ÚS 571/10, sp. zn. III. ÚS 1893/10, sp. zn. II. ÚS 1691/14, sp. zn. II. ÚS 125/15, sp. zn. I. ÚS 1436/16, sp. zn. III. ÚS 1633/16, sp. zn. IV. ÚS 3019/16).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli podmínku, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Ke stěžovatelově věci nad tento rámec Ústavní soud dodává, že ani v případě odstranění vady spočívající v absenci právního zastoupení, by ústavní stížnost nebyla způsobilá k meritornímu posouzení, a to z následujících důvodů. Z ústavní stížnosti a k ní připojených listin se podává, že stěžovatel se u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo (dále jen "katastrální úřad") domáhá opravy zápisu vlastnického práva k několika identifikovaným pozemkům v katastrálním území Štítary na Moravě. Katastrální úřad opravu zápisu neprovedl, stěžovatel s neprovedením opravy nesouhlasil a katastrální úřad vydal dne 10. 6. 2015 rozhodnutí sp. zn. OR-659/2014-713, kterým stěžovatelově souhlasu s neprovedením opravy zápisu nebylo vyhověno. Stěžovatel proti rozhodnutí katastrálního úřadu podal odvolání, na jehož základě Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně (v ústavní stížnosti i v usnesení Nejvyššího správního soudu označován chybně jako "Zeměměřičský a katastrální inspektorát", dále jen "ZKI") rozhodnutím ze dne 4. 9. 2015 č. j. ZKI Br-O-96-807/2015 zrušil rozhodnutí katastrálního úřadu a řízení zastavil. Proti rozhodnutí ZKI brojil stěžovatel žalobou, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") shledal důvodnou, a proto rozsudkem ze dne 17. 10. 2017 č. j. 29 A 170/2015-102 rozhodnutí ZKI zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností s odůvodněním, že v něm není přihlédnuto k jeho námitkám a důkazům uvedeným ve správní žalobě, které v dané věci dokazují porušení zákazu svévole veřejné moci od roku 1979, a domáhal se jeho zrušení. Společně s kasační stížností stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 12. 2017 č. j. 6 As 390/2017-10 žádost i návrh zamítl. V odůvodnění zdůraznil, že v posuzovaném případě jde o zjevně neúspěšnou kasační stížnost, protože směřuje jen proti důvodům rozsudku krajského soudu, takže další vedení řízení o ní je odsouzeno k procesnímu nezdaru. Zjevná neopodstatněnost stěžovatelovy ústavní stížnosti je patrná prima facie. Jeho právo na soudní ochranu nebylo nikterak porušeno, neboť krajský soud se jeho žalobou proti rozhodnutí ZKI podrobně zabýval a shledav její důvodnost, napadené rozhodnutí zrušil. Je tak evidentní, že proti odůvodnění vyhovujícího rozsudku krajského soudu následná kasační stížnost není přípustná, tudíž ji Nejvyšší správní soud správně klasifikoval jako zjevně neúspěšný návrh, což vytvořilo logickou "překážku" pro případné osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Ústavní soud ještě dodává, že z předložených listin je patrné stěžovatelovo úsilí o změnu údajů vedených v katastru nemovitostí o vlastnickém právu k předmětným pozemkům, avšak je současně zřejmá jeho volba neadekvátních právních instrumentů (tzv. oprava chyby).
7. Z výše uvedených důvodů (bod 3. až 5.), stejně jako ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 428/10 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj