ECLI:CZ:US:2018:3.US.69.18.1
sp. zn. III. ÚS 69/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Š. N., t.č. Věznice Valdice, Nám. Míru 55, Valdice, bez zastoupení, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2017, č.j. 4 Nt 319/2017-24, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 8 To 68/2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obsah ústavní stížnosti přitom není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutné ústavní stížnost odmítnout. Pro přehlednost se však jeví jako vhodné nejprve uvést informace o předchozí ústavní stížnosti stěžovatele a způsobu jejího vyřízení.
Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil již dne 12. 10. 2017, kdy Ústavní soud obdržel ručně psané podání stěžovatele směřující proti postupu Vězeňské služby České republiky a Ministerstva spravedlnosti, které bylo evidováno pod sp. zn. III. ÚS 3201/17. Podání stěžovatele nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti a stěžovatel byl proto vyzván k odstranění vad návrhu, k čemuž však ve stanovené lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nedošlo. Následně bylo Ústavnímu soudu ke sp. zn. III. ÚS 3201/17 doručeno podání, ve kterém JUDr. Petr Holubička sdělil, že byl rozhodnutím České advokátní komory stěžovateli určen k zastupování v předmětné věci. K tomuto podání přiložil plnou moc udělenou mu stěžovatelem k zastupování v řízení před Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 3201/17 a Ústavní soud požádal o zaslání stěžovatelem sepsané ústavní stížnosti a výzvy k odstranění vad návrhu. Požadované písemnosti byly právnímu zástupci stěžovatele doručeny dne 12. 12. 2017. Jelikož vady návrhu nebyly odstraněny ve stanovené lhůtě 30 dnů, ani po jejím uplynutí, a jelikož stěžovatel ani jeho právní zástupce nepožádali ani o prodloužení lhůty k odstranění vad, byla tato ústavní stížnost dne 5. 1. 2018 odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (viz usnesení ze dne 5. 1. 2018, sp. zn. III. ÚS 3201/17).
Dne 5. 1. 2018 však byla Ústavnímu soudu zároveň doručena také ústavní stížnost zpracovaná advokátem, JUDr. Petrem Holubičkou, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2017, č.j. 4 Nt 319/2017-24, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 8 To 68/2017, která byla koncipovaná jako doplnění ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 3201/17.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost vedená pod sp. zn. III. ÚS 3201/17 byla usnesením ze dne 5. 1. 2018 odmítnuta pro neodstraněné vady a vzhledem k tomu, že takto odmítnutá ústavní stížnost směřovala proti postupu Vězeňské služby České republiky a Ministerstva spravedlnosti, zatímco ústavní stížnost zpracovaná advokátem a doručená Ústavnímu soudu dne 5. 1. 2018 směřovala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2017, č.j. 4 Nt 319/2017-24, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 8 To 68/2017, bylo podání JUDr. Petra Holubičky evidováno jako nová ústavní stížnost, které byla přidělena spisová značka sp. zn. III. ÚS 69/18.
Přípisem doručeným dne 16. 2. 2018 byl JUDr. Holubička informován, že dne 5. 1. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena jím zpracovaná ústavní stížnost směřující proti výše uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze a že tato ústavní stížnost byla evidována pod sp. zn. III. ÚS 69/18. Vzhledem k tomu, že k této ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc pro zastupování stěžovatele v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 69/18, byl advokát současně vyzván k jejímu předložení.
Na tuto výzvu Ústavního soudu advokát nijak nereagoval. Výzvou doručenou mu dne 12. 3. 2018 byl advokát opětovně vyzván k předložení speciální plné moci udělené stěžovatelem k zastupování v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 69/18, přičemž byl informován, že pokud tato plná moc ve lhůtě 3 dnů ode dne obdržení této výzvy předložena nebude, bude ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Dne 14. 3. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena odpověď advokáta, ve které sdělil, že podání ze dne 5. 1. 2018 nebylo samostatným návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem - bylo podáním v řízení III. ÚS 3201/17 s tím, že usnesení Ústavního soudu v této věci bylo doručeno současně s odesláním podání. S ohledem na tuto skutečnost advokát uvedl, že má za to, že není namístě řízení pod sp. zn. III. ÚS 69/18 vůbec vést, neboť podání ze dne 5. 1. 2018 nebylo návrhem na zahájení řízení ve smyslu §27 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud je toho názoru, že navzdory vyjádření advokáta, dle kterého "není na místě toto řízení sp. zn. III. ÚS 69/18 vůbec vést", nelze jeho odpověď považovat za zpětvzetí ústavní stížnosti, které by mohlo vést k zastavení řízení dle §77 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k tomu, že přes výzvy doručené advokátovi nebyla k ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 69/18 doložena plná moc udělená stěžovatelem pro zastupování před Ústavním soudem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), bylo třeba tuto ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
V mezidobí přitom Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je třeba odmítnout taktéž dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, vzhledem k tomu, že jde o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. De ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Procesní lhůta stanovená v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je lhůtou kogentní a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
Úřední činností soudu (ze sdělení Krajského soudu v Hradci Králové a z přiložené kopie příslušné doručenky) bylo zjištěno, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 8 To 68/2017, bylo stěžovateli doručeno dne 22. 6. 2017. Nyní projednávaná ústavní stížnost však byla Ústavnímu soudu doručena až dne 5. 1. 2018. Tato ústavní stížnost tedy zjevně nebyla podána ve lhůtě vyplývající z §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a je tak třeba ji posoudit jako opožděně podanou.
Pro úplnost lze však dodat, že i kdyby byla ústavní stížnost zpracovaná advokátem zaevidována jako podání v původním řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 3201/17 a akceptována jako kvalifikované doplnění stěžovatelem sepsané ústavní stížnosti, i tak by tato ústavní stížnost musela být posouzena jako opožděně podaná, jelikož sám stěžovatel se na Ústavní soud v rámci tohoto původního řízení obrátil teprve dne 12. 10. 2017.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout částečně podle §43 odst. 1 písm. a) a částečně podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2018
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu