ECLI:CZ:US:2018:3.US.84.17.1
sp. zn. III. ÚS 84/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., t. č. Věznice Pardubice, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kratochvílem, advokátem, sídlem Královský Vršek 4762/25, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2016 č. j. 3 Tdo 1368/2016-17 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2016 č. j. 8 To 208/2016-102, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 3. 2016 sp. zn. 5 T 58/2015 byl stěžovatel uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) trestního zákoníku a byl mu vyměřen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 42 měsíců. Současně mu byl uložen trest zákazu vstupu na utkání extraligy a 1. a 2. hokejové ligy v trvání čtyř let.
3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 5. 2016 č. j. 8 To 208/2016-102 byl k odvolání státního zástupce rozsudek okresního soudu zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody, a byl mu nově uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
4. Usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku krajského soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel vznáší jedinou námitku, a to, že v rámci odvolacího řízení nebylo vyhověno jeho požadavku na odročení nařízeného veřejného zasedání o odvolání, které požadoval s ohledem na to, že se rozhodl pro změnu obhájce. Jak uvádí, dne 5. 5. 2016 vypověděl plnou moc advokátovi Mgr. Aleši Čápovi z důvodu ztráty důvěry dané rozkolem v názorech na způsob vedení obhajoby a ještě týž den udělil plnou moc k obhajobě v této věci advokátce Mgr. Evě Decroix. Ta bezodkladně požádala o odročení veřejného zasedání o odvolání nařízeného na den 10. 5. 2016 v 10:10 hod. z důvodu potřeby získat přiměřený čas k přípravě obhajoby. Této žádosti však nebylo vyhověno, a jelikož 6. a 7. května byla sobota a neděle, mohla se obhájkyně na jednání reálně připravovat pouhé dva pracovní dny. Stěžovatel se takto cítí být poškozen, neboť jeho obhájkyně neměla čas nachystat účinnější argumenty k jeho obhajobě.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
8. Stěžovatel namítá, že jeho nově zvolená obhájkyně neměla dostatek času k přípravě obhajoby. Ústavní soud však konstatuje, že ustálená praxe je taková, že při volbě nového obhájce, jakou stěžovatel učinil, tento nový obhájce vstupuje do pozice obhájce předchozího, a nejde o důvod, který by měl vést k novému běhu zákonných lhůt. Lhůta pěti pracovních dnů k přípravě předpokládaná trestním řádem není změnami v osobě obhájce nijak dotčena (srov. znění §198 odst. 1 trestního řádu). Rozhodne-li se obviněný k výměně obhájce, jde o interní věc v rámci obhajoby, a je zcela na jeho straně, jakým způsobem tuto změnu načasuje a s případnými praktickými komplikacemi s ní spojenými se vypořádá.
9. Nezbývá tak než uzavřít, že k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele nedošlo, když stěžovatel nepodložil svoji žádost o odročení jednání žádným důvodem, ke kterému by obecný soud musel přihlédnout.
10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu