ECLI:CZ:US:2018:3.US.887.17.1
sp. zn. III. ÚS 887/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti obchodní společnosti MABLESTINE LP, sídlem Suite 2, 5 St. Vincent Street, Edinburgh, EH3 6SW, Skotsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2017 sp. zn. 44 To 549/2016, usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. prosince 2016 č. j. 1 KZN 163/2016-99 a usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 2. oddělení, ze dne 15. dubna 2016 č. j. KRPA-141949-4/TČ-2016-000092 a KRPA-141949-5/TČ-2016-000092, za účasti Městského soudu v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 2. oddělení, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž bylo dle jejího názoru porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny, právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i práva vyplývající z čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy. V případě, že by v čase rozhodování Ústavního soudu došlo ke zrušení zajištění peněžních prostředků, které je předmětem napadených rozhodnutí, navrhla stěžovatelka, aby Ústavní soud toliko vyslovil, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení uvedených stěžovatelčiných základních práv a svobod.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedenými usneseními Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán"), byly zajištěny peněžní prostředky na účtu stěžovatelky, a to ve výši 1 594 727,87 dolarů a 400 380,07 eur. Tento postup odůvodnil policejní orgán tím, že dne 14. 4. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. a) a c) trestního zákoníku. Konkrétněji v době od 30. 3. 2016 do 11. 4. 2016 měl neznámý pachatel uvést ve 13 případech různé zahraniční subjekty v omyl a z jejich zahraničních účtů převedl peníze na české bankovní účty. Z informací získaných ministerstvem financí tak vyplývá podezření, že uvedené prostředky byly výnosem trestné činnosti spáchané v zahraničí (konkrétně Spojených států amerických).
3. Stěžovatelka následně podala Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") žádost o omezení zajištění předmětných peněžních prostředků. Napadeným usnesením městské státní zastupitelství uvedené žádosti nevyhovělo. Dle jeho názoru nadále trvají důvody pro zajištění. Ze spisu policejního orgánu bylo zjištěno, že stěžovatelka byla založena občanem Ázerbájdžánské republiky v prosinci 2015 ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a následně si v lednu 2016 založila bankovní účty v České republice. Na tyto účty poté došly peněžní prostředky, které byly zahraniční bankou vyhodnoceny jako podvodné. Ještě v ten den však byla většina prostředků odeslána na jiné zahraniční účty. Další podezřelé částky byly odeslány na účet stěžovatelky v následujících dnech a část těchto prostředků byla přeposlána na jiný český účet, patřící společnosti se společníkem z Ázerbájdžánské republiky. Z doposud získaných důkazů nebyly odstraněny důvodné pochybnosti, že zajištěné prostředky mohou pocházet z trestné činnosti. Americký státní zástupce na základě dotazu sdělil, že podle zajištěných důkazů pochází prostředky z trestné činnosti a americká strana již připravuje žádost o poskytnutí informací cestou žádosti o právní pomoc. Vzhledem k tomu, že k zajištění prostředků postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti jejich "kriminální povahy", bylo v dané věci zajištění namístě.
4. Proti tomuto usnesení si podala stěžovatelka stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl napadeným usnesením. V odůvodnění označil postup městského státního zastupitelství za odůvodněný, zejména s ohledem na informace od americké strany, která provádí další šetření a zpracovává podklady pro právní pomoc, které v nejbližší době zašlou oficiální cestou.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že uvedené zajištění peněžních prostředků trvá příliš dlouhou dobu (ke dni podání ústavní stížnosti jde o 11 měsíců). Skutečnost, že právní předpisy nijak neomezují dobu na zajištění peněžních prostředků, považuje stěžovatelka za významný legislativní nedostatek. V dané věci nebyly dle stěžovatelky důvody pro zajištění dány od počátku, ani postupem času se však nepodařilo zjistit žádné důvodné skutečnosti pro pokračování v tomto zajištění. Tím spíše to platí pro částku 400 380,07 eur, kterou stěžovatelka neobdržela podezřelými transakcemi. Ve věci nebylo zahájeno žádné trestní stíhání a zajištění probíhá pouze na základě žádosti orgánů Spojených států amerických. Důvodem pro zajištění peněžních prostředků však v takové situaci nemůže být pouze skutečnost, že právní pomoc trvá dlouho. Cizozemské orgány jsou v této věci laxní a v důsledku toho dochází k porušování ústavních práv stěžovatelky. Samotná délka zajištění není pak v žádném z napadených rozhodnutí odůvodněna, ačkoliv s jeho trváním se nároky na takové odůvodnění postupně zvyšují, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, s níž jsou tak napadená rozhodnutí v rozporu.
6. Zajištění uvedené částky je především dle stěžovatelky zcela bezdůvodné. V napadených rozhodnutích se ve vztahu k ní uvádí toliko, že může pocházet z trestné činnosti, aniž by toto tvrzení bylo jakkoliv specifikováno. Uvedené prostředky přitom nemají nic společného s podezřením orgánů Spojených států amerických a jejich spojení s kriminální činností ani po mnoha měsících nic nenasvědčuje. Stěžovatelka se přitom distancuje od skutečně podezřelých transakcí, a proti jejich zajištění nic nenamítá a plně v tomto směru spolupracuje s policií. Cizozemské orgány ani přes urgence orgánů českých řádně neodůvodnily nutnost dalšího zajištění prostředků ve výši 400 380,07 eur. Tato částka byla navíc zajištěna kvůli důvodům týkající se jiné částky. Není tak dána podmínka zjištěných důvodných skutečností podle §79a odst. 1 trestního řádu. Tou dle stěžovatelky nemůže být pouze formální požadavek cizího státu. Ze samotných rozhodnutí vyplývá, že některé jiné částky byly identifikovány jako nikoliv podvodné, nejde tedy o absolutní blokaci všeho. U konkrétní výše uvedené částky však k tomu nedošlo, aniž by byly pospány důvody takového postupu. Stěžovatelka sama předložila důkazy prokazující oprávněnost předmětné transakce. Navíc jsou napadenými usneseními zajištěny i veškeré v budoucnu došlé prostředky, aniž by pro to existoval konkrétní důvod. Takovým postupem je porušena zásada přiměřenosti a zavádí se zásada presumpce viny, tedy podvodnosti došlých prostředků. České orgány navíc nepřípustně dovozují naplnění zákonných podmínek pro zajištění, aniž by znaly důležité skutkové okolnosti případu, neboť vyšetřování nevedou. Není ani jasné, zda došlo ke spáchání jakéhokoliv trestného činu. Zajišťování prostředků bez doložení konkrétní trestné činnosti je dle stěžovatelky v rozporu s ústavními principy. Taková trestná činnost nebyla v dané věci zjištěna ani po 11 měsících a v takovém případě musí již převážit majetkové zájmy stěžovatelky. Napadená rozhodnutí jsou rovněž v rozporu se závěry judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
7. Nadto došlo dle stěžovatelky k nezákonné aplikaci §79a odst. 1 trestního řádu. V napadených rozhodnutích je uvedeno, že zajištění má nadále trvat, neboť nebyly odstraněny pochybnosti ohledně původu předmětné částky. Zmíněné ustanovení se však aplikuje v případech, kdy zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Podmínky aplikace tak byly obráceny v neprospěch stěžovatelky. Uvedeným výkladem a neposkytnutím ochrany stěžovatelčiným právům se orgány činné v trestním řízení dopustily dle stěžovatelky svévole. Z uvedených důvodů tak stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, případně vyslovil, že došlo k porušení stěžovatelčiných základních práv a svobod.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
9. V části, v níž ústavní stížnost brojí proti usnesením policejního orgánu, jí nicméně Ústavní soud vyhodnotil jako nepřípustnou. Tato rozhodnutí byla vydána dne 15. 4. 2016 s poučením, že proti nim je možné do tří dnů podat stížnost. Proti rozhodnutí, jímž by bylo o takové stížnosti rozhodnuto, však stěžovatelka ústavní stížností nebrojí.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. V první řadě je třeba zdůraznit, že Ústavní soud zasahuje do postupu orgánů veřejné moci v probíhajícím trestním řízení jen výjimečně, neboť je primárně jejich úkolem (a odpovědností) zvolit správný postup v dané trestní věci. Ústavní soud totiž ze své pozice ochránce ústavnosti nehodnotí naplnění kritéria faktické správnosti a "běžné" zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení. Ve svém hodnocení se zaměřuje pouze na to, zda tyto orgány nevykročily aplikací norem trestního práva z mezí daných jim ústavním pořádkem [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467) nebo ze dne 13. 11. 2014 sp. zn. III. ÚS 3301/14; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Takové pochybení však v dané věci neshledal.
12. Stěžovatelka se fakticky dovolává neodůvodněnosti a nepřiměřené délky zajištění jejích finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že trestní řízení v okamžiku podání ústavní stížnosti stále probíhalo, je nutné jak podrobnost odůvodnění, tak přiměřenost délky odvozovat zejména od šíře zjištěných poznatků a úkonů, které jsou v dané věci činěny. Důležitým ústavněprávním faktorem je rovněž přeshraniční prvek předmětné trestné činnosti a s ním související mezinárodní závazky České republiky (srov. čl. 1 odst. 2 Ústavy) při jejím potírání. Tyto okolnosti se tak dle Ústavního soudu musí nutně projevit při hodnocení takového aspektu přiměřenosti zásahu do stěžovatelčiných práv, jakým je jeho časová délka. Vzhledem k povaze (zejména složitost a rychlost) vyšetřované trestné činnosti a nutnosti mezinárodní spolupráce orgánů činných v trestním řízení nepovažuje Ústavní soud trvání zajištění po dobu 11 měsíců za nepřiměřené, zvláště s přihlédnutím k příslibu orgánů Spojených států amerických věc v nejbližší době posunout do další fáze. Teprve v případě, že by uvedený slib nebyl naplněn, a vyšetřování se dále neposouvalo, bylo by namístě konstatovat nepřiměřenost dalšího zajištění finančních prostředků. Sám Ústavní soud v minulosti konstatoval porušení práv v případech zajištění peněžních prostředků po podstatně delší době [srov. např. nálezy ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. III. ÚS 2952/16 nebo ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. II. ÚS 3662/14 (N 187/79 SbNU 121)].
13. Obdobný závěr je třeba přijmout rovněž při hodnocení náležitostí odůvodnění napadených rozhodnutí. Na rozdíl od stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí obsahují celou řadu konkrétních zjištěných okolností (prověřované společnosti, jejich vlastnická struktura, počet podvedených subjektů, sledování "toku" peněžních prostředků, atd.), které ve svém celku umožňují hodnotit předmětnou činnost jako potenciálně trestnou, a tedy důvodně vyšetřovanou. Přesto i v tomto ohledu je úkolem českých orgánů požadovat podrobnější a konkrétnější informace s tím, jak se bude trestní řízení vyvíjet.
14. Především však, jak vyplývá z výše uvedené judikatury, není úkolem Ústavního soudu posuzovat přesvědčivost takových rozhodnutí. Pro jejich odůvodnění zformuloval Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti následující ústavněprávní meze: musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení ostatních kritérií je v přípravné fázi trestního řízení zásadně úkolem orgánů činných v trestním řízení. V dané věci pak soudy popsaly podezřelé okolnosti s tím, že ty budou oficiální cestou právní pomoci v nejbližší době ještě podrobněji zjištěny. Takový postup považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení použily v napadených rozhodnutích odlišnou formulaci oproti znění zákona (tedy o neodstranění pochybností oproti trvání podezření) nemůže na uvedeném závěru nic změnit.
15. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu