ECLI:CZ:US:2018:3.US.907.18.1
sp. zn. III. ÚS 907/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Karla Jedličky, zastoupeného Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem, sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2017 č. j. 70 Co 395/2017-313, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Jana Bébra, advokáta, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), neboť má za to, že jeho vydáním městský soud porušil zejména jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku se podává, že vedlejší účastník se po stěžovateli domáhal zaplacení částky 60 693,60 Kč za poskytnuté právní služby v souvislosti s jeho zastupováním ve dvou řízeních u městského soudu. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") žalobu zamítl, na základě odvolání vedlejšího účastníka změnil městský soud rozsudek obvodního soudu tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 20 715,20 Kč s příslušenstvím, ve zbytku ho potvrdil. V závěru rozsudku poučil městský soud o přípustnosti dovolání a stěžovatel - jak sám v ústavní stížnosti uvádí a jak plyne také z veřejně přístupných zdrojů (http://infosoud.justice.cz) - toto dovolání podal, byť si není jistý, jde-li v jeho věci o spotřebitelský spor a zda je tedy jeho dovolání přípustné.
3. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu plyne, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány.
5. Z výše uvedeného pak vyplývá, že proti rozsudku městského soudu bylo dovolání přípustné (posoudí-li Nejvyšší soud postavení stěžovatele jako postavení spotřebitele) a stěžovatel dovolání proti ústavní stížností napadenému rozsudku také podal, když posouzení přípustnosti v dané fázi řízení přísluší Nejvyššímu soudu a výsledek jeho rozhodnutí nelze předjímat.
6. Za dané situace tak (zatím) stěžovatel nedostál požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva, za který je v nyní projednávané věci nutno považovat i dovolání podle §236 a násl. občanského soudního řádu, byť jde o mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že s účinností novely zákona o Ústavním soudu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (od 1. 1. 2013) již pro takové mimořádné opravné prostředky neplatí výjimka z povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva, stanovená ustanovením §75 odst. 1 části věty za středníkem zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj