ECLI:CZ:US:2018:4.US.1032.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1032/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti spolku AEROKLUB PLZEŇ - LETKOV z.s., IČO: 00477761, sídlem Letkov č. p. 200, zastoupeného JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem sídlem Purkyňova 547/43, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2017 č. j. 14 Co 295/2017-584, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 20. 3. 2018 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému usnesení z důvodu porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tímto usnesením byl zrušen ve výrocích III. a IV. rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 1. 8. 2017 č. j. 12 C 124/2011-549 a v tomto rozsahu byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
2. Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
3. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tak může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění podmínky "konečného" rozhodnutí lze připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [například nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].
4. Napadeným usnesením byl částečně zrušen rozsudek okresního soudu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Řízení před obecnými soudy tudíž doposud nebylo pravomocně skončeno a stěžovatel v jeho rámci může i nadále uplatňovat procesní prostředky k ochraně svých práv. V souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí Ústavní soud neshledal, že by napadené usnesení bylo možné považovat za nemeritorní rozhodnutí, které je způsobilé bezprostředně zasáhnout do základních práv stěžovatele. Okolnost, že instančně nižší soud je vázán právním názorem vyššího soudu, neznamená, že by se tímto rozhodnutím uzavíralo určité předmětem identifikovatelné stadium řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti konečnému rozhodnutí ve věci (například usnesení ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. III. ÚS 1493/08). Stejně tak tato okolnost nebrání tomu, aby se v případě, že se věcí bude po skončení řízení zabývat Ústavní soud, prosadil jeho právní názor vůči právnímu názoru vyslovenému v napadeném kasačním rozhodnutí [například nález ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. IV. ÚS 290/03 (N 34/32 SbNU 321)].
5. Z těchto důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2018
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj