ECLI:CZ:US:2018:4.US.1044.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1044/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti O. D., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jirákem, advokátem se sídlem v Kladně, Saskova 1961, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017, č. j. 22 Co 184/2017-500, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejších účastníků 1) nezletilého A. D., 2) N. D., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ zamítl rozsudkem ze dne 18. 1. 2017, č. j. 30 P 327/2015-403, návrhy stěžovatele (otce) i vedlejší účastnice 2) (matky) na změnu péče o nezletilého syna a styku s ním (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tím, že nezletilý byl dříve svěřen na základě soudem schválené dohody rodičů (rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. 3. 2015, č. j. 30 Nc 2808/2014-64) do jejich střídavé péče. Návrhy rodičů na svěření nezletilého do výlučné péče jednoho z nich byly motivovány jejich vzájemným konfliktem a neshodami - ty však nebyly novým jevem představujícím změnu poměrů podle §909 obč. zák., jelikož tento stav trvá již od narození nezletilého; špatné vztahy mezi rodiči tak neodůvodňují změnu péče a styku. Soud prvního stupně uvedl, že nezletilý je na péči obou rodičů zvyklý, dobře prospívá a jeho svěření do péče jednoho z rodičů by nevedlo ke zklidnění konfliktu, navíc by nebylo ani v nejlepším zájmu dítěte. V poměrech nezletilého a rodičů nebyla zjištěna žádná jiná skutečnost, která by odůvodnila změnu rozhodnutí o výživném.
Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 11. 2017, č. j. 22 Co 184/2017-500, co do zamítavého výroku o péči a styku potvrdil (zrušil jen nákladové výroky); dospěl k závěru, že v poměrech nezletilého nenastala taková zásadní změna, která by vyžadovala novou úpravu péče, styku a výživného. Sami rodiče uzavřeli v průběhu odvolacího řízení dohodu, která však nebyla soudem schválena, jelikož zachovávala současný faktický stav v péči o dítě až do 1. 1. 2019 a byla tedy v tomto směru nadbytečná.
Proti rozsudku odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jeho zrušení a namítá porušení svých ústavních práv - zejména práva rodiče na péči o dítě podle čl. 32 odst. 4 a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatel rovněž namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Porušení ústavních práv spatřuje stěžovatel především v tom, že odvolací soud neschválil předloženou dohodou rodičů o péči, a namísto toho autoritativně zachoval současný stav v péči o nezletilého. Stěžovatel tvrdí, že dohoda předpokládala v budoucnu změnu poměrů - nástup nezletilého do základní školy, a na tuto situaci podle něj pamatovala; dále vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro změnu výše výživného matky.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) - je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Úkolem Ústavního soudu je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") výhradně ochrana ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny. Nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody - takové pochybení však v daném případě nezjistil (srovnej nález ze dne ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93).
Stěžovatel odvolacímu soudu v podstatě vytýká jen to, že neschválil rodiči uzavřenou dohodu ohledně péče o nezletilého a úpravy styku. Obecný soud však nemá povinnost dohodu o úpravě poměrů k nezletilému schválit, jestliže neodpovídá jeho zájmu, přitom v souzené věci nenastala v poměrech rodičů ani dítěte žádná skutečnost, která by změnu vyžadovala a která by odůvodňovala změnu úpravy péče. Je zjevné, že rodiče mají mezi sebou konflikt, jenž byl jediným důvodem, proč o změnu péče oba začali usilovat a podali návrh na její novou úpravu - svěření nezletilého do výlučné péče jednoho z nich. Za takové situace nelze spatřovat v postupu odvolacího soudu porušení žádného ústavně chráněného práva, upřednostnil-li zájem nezletilého na péči v režimu, na který je zvyklý a v němž dobře prospívá. Jestliže odvolací soud nechválil dohodu rodičů, která podle stěžovatele pamatovala i na dobu, kdy nezletilý nastoupí do základní školy, stále platí, že rodiče mají v budoucnu, až potřeba nové úpravy péče nastane, možnost se opět s ohledem na aktuální poměry dohodnout a dohodu předložit soudu ke schválení. Soud dohodu schválit může, ale nemusí, což je případ souzené věci. Ústavní soud zohlednil, že stěžovatel se v podstatě domáhá střídavé péče na základě schválené dohody rodičů, namísto jejího autoritativního nařízení obecným soudem - brojí tak fakticky jen proti formě a nikoliv obsahu rozhodnutí, neboť na střídavé péči se rodiče dohodli, stejně jako její trvání potvrdil obecný soud.
Odvolací soud rozhodl - byť nepřímo - také o výživném matky, neboť výslovně uvedl, že: "nedošlo k takové podstatné změně poměrů nezletilého, která by odůvodňovala změnu dosavadní úpravy práv a povinností ve vztahu k nezletilému." Z toho podle Ústavního soudu vyplývá, že bylo rozhodnuto rovněž o výživném, neboť vyživovací povinnost matky je jednou z uvedených povinností rodiče k nezletilému dítěti, ohledně které nenastala změna poměrů, a byla tak zachována stávající úprava.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu