ECLI:CZ:US:2018:4.US.1071.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1071/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti M. D., zastoupeného Mgr. Michalem Vogelem, advokátem se sídlem v Liberci, Sokolovské náměstí 312/1, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. ledna 2018, č. j. 55 To 333/2017-1490, a Okresního soudu v Liberci ze dne 19. července 2017, č. j. 6 T 144/2011-1448, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, jimiž měl být zkrácen v základních právech, zaručených v čl. 13 a 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Výše uvedeným usnesením Okresní soud v Liberci zamítl návrh odsouzeného stěžovatele na obnovu řízení ve věci; Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci citovaným usnesením stížnost stěžovatel zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že byl shledán vinným a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. října 2011, č. j. 6 T 144/2011-1324, pro skutky uvedené pod body I. - VI. K odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 55 To 16/2012, znovu rozhodl o skutcích II. III. a IV. stěžovatele shledal vinným a odsoudil jej, ohledně skutků I., V. a VI. věc vrátil soudu prvního stupně (věc nadále vedena pod sp. zn. 6 T 267/2014). Proti novému rozsudku okresního soudu podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci dne 11. srpna 2015, č. j. 55 To 133/2015-149. Ve všech případech byly použity odposlechy a záznamy z telekomunikačního provozu, a proto stěžovatel požádal Nejvyšší soud o přezkoumání jejich zákonnosti. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 4 Pzo 14/2016-21, dospěl k závěru, že vydáním příkazu k odposlechu ze dne 25. srpna 2008, sp. zn. 10 Nt 2801/2008, Okresní soud v Liberci porušil ustanovení §88 odst. 1 a 2 trestního řádu, a Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci následným opatřením ze dne 24. listopadu 2008, sp. zn. D 1/2008, prodlužujícím trvání odposlechů, porušil ustanovení §88 odst. 1 a 4 trestního řádu.
Nezákonné odposlechy byly použity k odsouzení stěžovatele, který proto podal návrh na obnovu řízení, o němž rozhodly soudy napadenými usneseními. Stěžovatel má za to, že rozhodnutí jsou nesprávná, porušují jeho zaručená práva, popisuje jednotlivá pochybení, odkazuje na relevantní judikaturu (například sp. zn. IV. ÚS 1235/09), navrhuje zrušení napadených usnesení a přiznání náhrady nákladů za řízení před Ústavním soudem.
Z napadených usnesení, jakož i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, č. j. 4 Pzo 2/2013-96, ze dne 11. prosince 2013, č. j. 3 Tdo 1110/2013-83, ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 4 Pzo 14/2016-21, a ze dne 15. března 2017, č. j. 7 Tdo 1217/2016-48, jakož i z usnesení Ústavního soudu ze dne 5. února 2015, sp. zn. I. ÚS 535/14, zjistil Ústavní soud následující okolnosti případu:
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. října 2011, č. j. 6 T 144/2011-1324, uznán vinným jednak trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákona (bod I.), třemi trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) trestního zákona (body II., III. a IV.), dále trestným činem porušování služebních povinností podle §288a odst. 2 téhož zákona (bod V.) a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (bod VI.), a za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let do věznice s dozorem; současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a bezpečnostních sborech na dobu deseti let. Vedle toho byl zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle §254 odst. 1, věta druhá, trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal.
K odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 55 To 16/2012, napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem I., V. a VI. a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ve vztahu ke stěžovateli zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že mu pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele (body II., III. a IV.) uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání tří let, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a bezpečnostních sborech na dobu pěti let.
Žádost stěžovatele podle §88 odst. 8 trestního řádu Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. dubna 2013, č. j. 4 Pzo 2/2013-96, odmítl. Proti odsuzující části rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. prosince 2013, č. j. 3 Tdo 1110/2013-83, odmítl; následnou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 5. února 2015, sp. zn. I. ÚS 535/14.
V části, v níž krajský soud věc vrátil k novému projednání, rozhodl Okresní soud v Liberci dne 20. ledna 2015, sp. zn. 6 T 267/2014. Stěžovatel byl shledán vinným trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 2, 3 písm. b) a trestným činem porušování služebních povinností podle §288a odst. 2 trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, podmíněně odloženým na zkušební dobu čtyř roků, k trestu zákazu činnosti na dobu šesti roků; současně byl pro další popsaná jednání zproštěn obžaloby, a to při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. října 2011, sp. zn. 6 T 144/2011, a dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze 11. srpna 2015, sp. zn. 55 To 133/2015, a napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a nově jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, podmíněně odloženým na zkušební dobu čtyř roků, k trestu zákazu činnosti specifikované ve výroku na šest let, při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. října 2011, sp. zn. 6 T 144/2011, a výroku o trestu v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 55 To 16/2012, jakož i další obsahově navazujících rozhodnutí.
K dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. března 2017, č. j. 7 Tdo 1217/2016-48, zrušil ohledně stěžovatele rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresního soudu v Liberci a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud tak rozhodl v souvislosti se svým výše zmíněným usnesením ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 4 Pzo 14/2016-21, stran nezákonnosti provedených odposlechů.
Jakkoliv jsou věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 144/2011 a 6 T 267/2014 provázány, krajský soud rozsudkem ze dne 31. ledna 2013 rozhodl pravomocně o výrocích pod body II. až IV. rozsudku nalézacího soudu proto, že u nich nepovažoval za podstatné žádné provedené odposlechy, neboť v těchto výrocích byla vina obviněného prokázána ostatními důkazy. Naopak, věc vedená nadále pod sp. zn. 6 T 267/2014, byla vyloučena proto, že rozhodnutí o výrocích I., V. a VI. byla založena právě na odposleších.
Stěžovatel navrhl obnovu proto, že v řízení o jiném jeho trestně stíhaném jednání byly odposlechy provedeny v rozporu se zákonem a dovozuje vztah i k dalšímu řízení. Ústavní soud nespatřuje tvrzené pochybení v tom, že uvedenou okolnost obecné soudy nevyhodnotily jako novum. Je totiž věcí obecných soudů v řízení o návrhu na povolení obnovy posoudit důvodnost návrhu a prověřit, zda obsahuje skutečně nové poznatky a důkazy, které mohou zvrátit původní závěry soudů - v opačném případě je namístě návrh odmítnout.
V projednávané věci tak soudy učinily srozumitelně, přezkoumatelně a správně, popsaly průběh jednotlivých řízení a uvedly, proč návrh odmítly. Takový postup je plně v kompetenci soudu, který se znalostí původního řízení má veškeré předpoklady posoudit, zda jde o skutečnosti nové, významné či bezpředmětné. Následný nesouhlas stěžovatele není způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti a představuje pouhou polemiku se závěry obecných soudů. Ústavní soud pak jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) není obecným soudem dalšího stupně a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, neznamená-li současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem, což se v tomto případě nestalo.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu