ECLI:CZ:US:2018:4.US.1082.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1082/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou, sídlem Dr. E. Beneše 26, Bystřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2018 č. j. 5 Cmo 364/2017-252 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. října 2017 č. j. 49 Cm 571/2011-235, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a J. Ch., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že postupem Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. 1. 2012 č. j. 49 Cm 571/2011-7, kterým bylo vyhověno žalobě vedlejší účastnice, směřující proti stěžovateli, o zaplacení směnečné pohledávky 1 300 000 Kč s postižními právy ze směnky vlastní, vystavené stěžovatelem dne 17. 7. 2011 a splatné dne 12. 9. 2011. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
4. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze ústavní stížnost podat proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. V souzené věci zákon stěžovateli k ochraně jeho práv dává k dispozici dovolání podle §236 a násl. občanského soudního řádu, jež z hlediska řízení o ústavní stížnosti představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. O možnosti jeho podání byl stěžovatel poučen v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze, z ústavní stížnosti však není patrno, že by stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek uplatnil (k této podmínce viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), natož pak, že by jej již "vyčerpal", tedy dosáhl rozhodnutí o něm (srov. §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
8. Za této situace by Ústavní soud mohl ústavní stížnost přijmout jen tehdy, jestliže by byly splněny podmínky §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; stěžovatel se však jeho použití výslovně nedomáhal, a žádné důvody postupu podle uvedeného ustanovení nelze vyvodit ani z obsahu ústavní stížnosti.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2018
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj