ECLI:CZ:US:2018:4.US.1164.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1164/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Josefa Kouby, CSc., zastoupeného Mgr. Zuzanou Kundratovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Sokolovská 247/178, proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 22. 2. 2018, č. j. 19 C 224/2017-25, za účasti Okresního soudu Praha - východ jako účastníka řízení a vedlejší účastnice Mountfield a. s. se sídlem v Mnichovicích, Mirošovická 697, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresního soud Praha - východ zamítl rozsudkem ze dne 22. 2. 2018, č. j. 19 C 224/2017-25, žalobu stěžovatele o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že stěžovatel a vedlejší účastnice mezi sebou uzavřely kupní smlouvu podle §2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."); předmět koupě měl vady a stěžovatel měl vedle nároků z vad i právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů podle §1924 o. z. (v tomto případě na demontáž bazénu). V daném případě však podle soudu nešlo o účelně vynaložené náklady, jelikož stěžovatel nepotřeboval další 2 osoby k demontáži. Vedlejší účastnice podle obecného soudu porušila svoji smluvní povinnost dodat bazén bez vad a stěžovateli vznikla škoda, nicméně mezi porušením povinnosti a škodou není příčinná souvislost, neboť vedlejší účastnice nemohla předvídat, že by stěžovatel najal k instalaci bazénu 2 další osoby, tedy že by mohla vzniknout žalobci taková újma. Namítal-li stěžovatel, že v souvislosti s instalací bazénu by mu vznikly náklady spojené např. s promeškaným časem, pak obecný soud uzavřel, že stěžovatel požadoval jen zaplacení práce a času obou přítomných osob, nikoliv svého času a své práce, takže o podobných nákladech nerozhodoval.
Proti napadenému rozsudku obecného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jeho zrušení a namítá porušení svých ústavních práv - zejména na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ve své ústavní stížnosti namítá, že rozsudek není spravedlivý a nemá oporu v provedeném dokazování; jinak zopakoval svou argumentaci uplatněnou v řízení před obecným soudem a zrekapituloval jeho průběh.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e), je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Úkolem Ústavního soudu je podle čl. 83 Ústavy České republiky výhradně ochrana ústavnosti. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny; nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody - takové pochybení však v daném případě nezjistil (srovnej k tomu např. nález ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93).
Ústavní soud především zohlednil, že předmětem řízení před obecnými soudy je z hlediska odvolacího i dovolacího řízení tzv. bagatelní částka 1 520 Kč, nepřevyšující hranici 10 000 Kč, a proti rozhodnutí soudu prvního stupně tak podle §202 odst. 2 o. s. ř. nebylo přípustné ani odvolání, tím spíše není opodstatněná ústavní stížnost. K vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případech bagatelních sporů srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15, nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13.
Ústavní soud ve věci nespatřuje žádný ústavně právní rozměr, jenž by opodstatňoval ústavní stížnost. Stěžovatel nepřednesl relevantní ústavněprávní argumentaci, která by o protiústavním porušení jeho ústavně garantovaných práv svědčila. V bagatelních sporech je ústavní stížnost přípustná jen tehdy, převyšuje-li intenzita zásahu do základního práva (kvalita) výrazně nad kvantitou (nízkou výší peněžitého sporu) - nyní souzená věc takovým případem zjevně není.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu